Kázeň musí být, tak je to správné!

Po tomto legendárním proslovu Majora Terazkyho z „Černých baronů“, bych chtěl pokračovat v následujícím odstavci trochu vážněji. K důvodům jeho použití se pak vrátím až na konci tohoto příspěvku.

Dovolte mi tedy hned v úvodu tohoto svého příspěvku se omluvit všem „aj-ťákům“ za určité nepřesnosti a hlavně neúplnosti, které se zde chystám zveřejnit. Zároveň bych chtěl požádat o shovívavost se mnou všechny z vás, kteří jste v této oblasti nepolíbení, případně nemluvíte jazykem mého kmene. Budu se snažit z veřejných zdrojů poskládat a krátce vysvětlit odlišnosti mezi infrastrukturním a cloudovým řešením systémů, za které jsem byl v Radio ГA / ГA spoluodpovědný. Bez uvedení těchto faktů bych tak nemohl pokračovat srozumitelně dále a moje další svědectví by byly, jak jistě chápete, jaksi „mimo mísu“.

Jelikož se celý můj pracovní pobyt v Radio ГA / ГA točil kolem softwarových řešení v oblasti elektronických poštovních služeb, aplikací a jejich licencování, zaměřím se tedy pouze na ně. Takže pro jednoduchost můžeme říct, že existují 2 licenční modely a jejich nasazení.

On-premise

On-premise řešení představuje software (programy) či hardware (servery a počítače), které jsou uloženy v interní infrastruktuře a prostoru společnosti. U on-premise řešení veškerá údržba, aktualizace i zabezpečení spadají do správy společnosti, či případně společnost najímá externí pracovníky, kteří zajišťují serverovou podporu.

Radio ГA / ГA a doba „on premisová“:

V roce 2004 jsem nastoupil do Radio ГA / ГA verze 1.0 na pozici „Systems Support Specialist“ s dlouholetou kvalifikací z „businessu“ na správu a vývoj v prostředí IBM Domino/Notes. Staral jsem se v podstatě v jedné osobě o rozsáhlý informační systém, založený na této platformě, sestávající z několika desítek serverů a podporující bezmála 1500 uživatelů. Jednalo se o typický příklad infrastruktury, provozované v prostoru společnosti Radio ГA / ГA a veškerou správu hardwaru i softwaru jsme si obstarávali sami.

Cloud

Cloud představuje outsourcovanou podobu infrastruktury. Firmy, poskytující cloudové služby (poskytovatelé), vlastní své nebo pronajatá datová centra, v nichž pronajímají jednotlivé servery klientům. Klient platí pravidelný poplatek za licenci, která mu umožňuje přístup k datovému úložišti. Tato licence je škálovatelná a její součástí je veškerá serverová podpora. Přístup k datovému úložišti funguje zpravidla přes internet: klient svá data a programy může spravovat přes webový prohlížeč na jakémkoliv zařízení. Existuje několik typů cloudových služeb, ale já se vzhledem k následně popsaným incidentům zaměřím na SaaS, neboli na „software jako služba“, kterým Microsoft Office365 je a za který jsem byl spoluodpovědný.

Radio ГA / ГA a doba „cloudová“:

V roce 2012, s přerodem společnosti na verzi 2.0, však vedení společnosti začalo prosazovat cloudové řešení Microsoft Office365, což je typický zástupce kategorie SaaS. Ti z vyšších stupňů zdejšího potravinového řetězce, nejspíš po prodělané lehké lobotomii, argumentovali tím, jak to bude pro nás úžasné mít všechny naše data v internetu – vždyť se jedná přeci o moderní a zabezpečený systém! Považte, od samotného Bill Gatesova spolku!

A jak to u tohoto řešení fungovalo? Veškerou správu hardwaru i softwaru obstarával poskytovatel, v našem případě firma Microsoft a my jsme si pronajímali od nich koncovou službu, tedy aplikaci či program, za což se pochopitelně platí pravidelné poplatky dle různých licenčních modelů a kterých cílem je, aby dodavatel služeb pochopitelně vydělal. Jedná se o typický model, který funguje u tisíce společností.

A když jsem u těch peněz, v době „on premise“ jsme platili za tento informační systém ročně základní sazbu za licenční podporu v řádu několika desítek tisíc amerických babek plus můj roční plat správce. To byly zhruba náklady na informační systém s poštou a kvanty aplikací. Abychom ušetřili na provozu serverů, radši jsme je nevyměňovali, a tak ke konci mé působnosti zde bylo běžné, že běželi bez vypnutí více než 10 let – klobouk dolů před HPéčkem!

Po přechodu na nový SaaS systém začalo teprve to pravé „finanční porno“. Licence se začali platit dle jednoduchého „cloudového“ vzorce – jednotková cena licence krát počet lidí krát 12 měsíců. Není nutné uvádět, co za „penězovody“ tekly do firmy z Redmond Campusu v USA. Při trošce chuti v hledání ve veřejných cenících a s použitím kalkulačky se dostanete k částkám, které mi můj nadřízený #RC („Remotely controlled“) radši v administračním portálu znepřístupnil, aby mi tím sanoval můj duševní stav.

---

V souvislosti s tímto typem služby si pokaždé musím vzpomenout na názorové „perly“, které jako jeden muž ze sebe sypala žalovaná protistrana při každém našem soudním "sedánku". Že prý jsem reagoval nedostatečně a že jsem měl odpojit infrastrukturu, že prý jim to poradil jejich místní správce. Jen škoda, že nás většinou nepustili ke slovu – mohl jsem je nasměrovat na Sašu Lukašenka. Ten se tohoto úkolu, na rozdíl ode mě, úspěšně zhostil zde .

---

Pokud se podíváte na obrázek níže, bavíme se pouze o jedné čtvrtině tohoto čtyřlístku, o Emailu. A protože se úspěšně začalo s likvidací předchozího „on-premise“ řešení, včetně aplikací, a slovo „IBM Domino/Notes“ se stalo sprostým a bylo povinně nahrazeno všude za slovo „legacy“ (zastaralé), tak bylo nutné brzy objednat a platit i za zbylé „lístečky“.

Apropos, toto označení jsem si s sebou nesl až do posledních svých dní i já. Jak mně nezapomněl poučit o své zbytečnosti ve své závěrečné řeči advokát protistrany #MV („Dr.Prasátko“) – prý dneska ten systém už stejně nikdo nepoužívá a že všichni od něho utíkají, jak jen můžou.

Ale jak ušetřit?

Jednalo se s dodavatelem krátce, „politicky“ a dle známého „když ptáčka…“. Koupil se ten nejlevnější licenční model a jak se často můj nadřízený #RC („Remotely controlled“) chlubil – byl naceněn speciálně pro nás jako ten nejlevnější a se specifikací, že je určen pro „charitu“. Asi není nutné zdůrazňovat, že to nebyl zrovna „Mercedes“. Musím zde ale utnout všechny škarohlídy, protože alespoň naoko jezdil.

O tom, že to byl licenční model „děravý jak řešeto“, jak jsem se snažil duo samozvaných IT specialistů #MV („Dr. Prasátko“) a #JH („Dr.Hustá“) v soudní síni přesvědčit, obzvlášť s technickým a „know-how“ vybavením Radia ГA / ГA (ke kterému jsem se bohužel taky počítal), není nutné dlouze mluvit.

V této konstelaci tak tomu bylo několik let a my jsme si dříve nebo později koledovali o průšvih. Až po významném bezpečnostním incidentu a mém vynuceném „vyhazovu“, s detaily kterého vás rád seznámím v některém ze svých příštích příspěvků, už poučený americký manažer začal nakupovat a ve spěchu na počátku ledna 2020, nové dražší a zabezpečenější licenční modely.

To už ale bylo za jiné „banány“!

A protože bylo nutné toto jeho dřívější manažerské selhání ututlat, nikdo mu do toho tentokrát nemluvil. Jak říkají "amíci" – „justification is important“, my by jsme řekli – „účel světí prostředky“. Zde je jeden velice dobrý článek s přiléhavým názvem „Šéfové se zdráhají utrácet peníze za kybernetickou bezpečnost. Pak jsou hacknuti.„ – jakoby napsáno o Radio ГA / ГA.

Teď se možná ptáte, proč to zde všechno uvádím?

V mém popisu práce jsou podrobně rozvedeny úkoly a odpovědnosti, které souvisejí s instalací a správou serverů a obchodních aplikací, s odpovědností za každodenní údržbu systémů, včetně odstraňování problémů, upgradů, problémů se servery a se sítí, uživatelskou podporou, zabezpečením, obnovou po katastrofě a se zálohováním dat, včetně práce na inovativních projektech pro systémové technologie serverů.

V angličtině a v oficiálním dokumentu toto uvádím níže.

Všichni z vás, kteří si přečetli pozorně předchozí informace o „on premise infrastruktuře“ a její odlišnosti oproti té „cloudové“, jste museli po přečtení mých pracovních povinností (část „Responsibilities“) jednoznačně dojít k závěru, ke kterému nedošli ani po více než 2 letech všichni tito „pomazaní“ - soudkyně #JH („Dr. Hustá“), odvolací soud, #LA („Leklá Andělka“) a ani jimi zaplacený advokát #MV („Dr. Prasátko“).

Nejenže jsem neměl v pracovních povinnostech práci na cloudovém SaaS systému, kde došlo v době testování jiného softwaru k hackerskému útoku, ale pikantní je i to, že jsem tuto funkci vykonával u Radio ГA / ГA bez definování pracovních povinností a bez řádného zaškolení, kterého jsem se pořád, jak obehraná deska, více než 5 let dožadoval.

Prý na to nejsou peníze, mi pokaždé můj nadřízený na vysvětlenou tajemným hlasem špitl do ouška.

Jak jsem však brzy poznal, spoléhal jsem se předčasně na to, že není možné hrubě porušit pracovní povinnosti, které jsem vůbec neměl, jak je uvedeno v preambuli mé výpovědi níže.

Když jsem na tuto chybu poukázal u odvolacího soudu dne 29.3.2022, myslel jsem si, že je všechny po více než dvou letech tahání po soudech tímto argumentem oddělám. Já, obyčejný „aj-ťák“ a právnická nula! Pouze se svou sestrou!

Mýlil jsem se, jak již v tomto monstrprocesu mnohokrát.

Jediný, kdo na tento náš argument zareagoval, byl americkými daňovými poplatníky dobře zaplacený externí advokát Radia ГA / ГA, #MV („Dr. Prasátko“), který „za chodu“ změnil text výše uvedené mé výpovědi na příhodnější „za hrubé porušení pracovní kázně“. To, že se jedná o úplně jinou citaci výpovědi, navíc u bezproblémového zaměstnance, bez projednání u prvostupňového soudu, paní soudkyni odvolacího soudu vůbec nevadilo, a tak po 15 minutách jednání, spěchaje na zasloužený oběd, potvrdila rozhodnutí své prvostupňové kolegyňky v „župánku“, #JH („Dr. Husté“).

Jak řekl klasik:

„Jasný případ pane auditore, máte štěstí, opět jedna poprava. Gratuluji. Přiveďte odsouzeného, chci říct, obžalovaného a svižně, skázal mě kuchař, že o pul jedenácté budou ledvinky. A ty se musí, jak je známo, jíst teplé.“

Holt, při plnění bodu číslo 4 u už zmiňované šablony, tam Radio ГA / ГA nezná bratra.

Kázeň musí být, tak je to správné!

Na závěr jedno zamyšlení pro všechny ty senzitivnější z vás:

Věříte mi, že by mi to „porušení pracovních povinností“, i když neexistujících, bylo ve výsledku nakonec milejší?