Psal se leden 2020 a v jeho dvacátém dni jsem se dočkal konečně své výpovědi. Bez možnosti se k ní vyjádřit, bez možnosti se obhájit či důkazně bránit. Úkol byl splněn a
zainteresovaným nadlidem se neskutečně ulevilo.
Výpověď byla doručena včas, a to dokonce 5 dnů před nejzazším možným termínem!
A tak to jejich kolektivní úsilí přineslo konečně své OVOCE - #RC(„Remotelly controlled“), ten mu dodal ten svůj příběh hodný mého opovržení, #LA(„Leklá Andělka“), ta mu vdechla ten správný právní názor a paragrafově ho doleštila a #KF(„Kristína Fšecko“), ta celou váhou svého úřadu ho svým podpisem nezpochybnitelně prodala.
Cítili se šťastní, pěstitelsky úspěšní a hlavně nedotknutelní.
Jako ovocnáři? Dobří. Jako začínající hackeři? To už bylo slabší. Ale svou pílí byli připraveni dosáhnout prvenství i v tomto „hobby“. Obzvlášť zde vynikal #RC(„Remotely Controlled“). S nezpochybnitelným „aj-tý“ backgroundem a schopností udělat pro svůj kmen cokoliv, byl k tomuto úkolu až osudově předurčen.
Když jsem konečně rozdýchal obsah a způsob doručení své výpovědi, rozhodl jsem se, a to přesně v den svých 58 narozenin, oslovit mailem #KF(„Kristina Fšecko“), které podpis na ní pořád ještě neuschnul. Ve své tehdejší naivitě jsem si myslel, že tento dokument, vyvedený mimořádně a nejspíš ve spěchu pouze v češtině, nejspíš ona ani nenapsala. Zároveň jsem se jí snažil vysvětlit, že jí podepsanému českému textu nejspíš správně anglicky neporozuměla a že ke svému tvrzení mám nesporné důkazy. Abych dodal svým argumentům náležitou váhu, napsal jsem jí, že se k očištění svého jména s Radio ГA / ГA budu klidně soudit.
Uvědomoval jsem si, že v takhle nerovné konverzaci poddruha a nadčlověka jasně tahám za kratší provaz a že by se mohlo stát, že se odpovědi nikdy nedočkám. Spoléhal jsem ale na námi připravené důkazní břemeno, které jsem byl já i moje sestra připraveni v plné jeho váze nést a doufal jsem, že představa případných vleklých soudních tahanic je, po zkušenostech z dob minulých, nenechá vlažné.
A tak nastalo dvoutýdenní „silencio“, které bylo náhle přerušeno česko-anglickou odpovědí, v tomto našem sporu, od té nejdůležitější:
Řekli jsem si - fajn, konečně někdo s námi začíná komunikovat. Dokonce navrhuje i setkání, po kterém jsme tak intenzívně volali! Věřil jsem, že tahle noční můra brzy skončí a já ze své paměti konečně vymažu vzpomínky na tenhle ústav. Uzdravím se, napíšu si pořádné „sí-víčko“ a najdu si nějakou firmu, pro kterou nebudu jen položkou v HR systému.
Docela jsem se těšil začít někde znova a od začátku.
A tak jsem si se sestrou pročítávali tu její odpověď znova a znova a najednou nám to došlo. Vždyť ona v té své odpovědi používá věci, o kterých jsme jí neříkali a o nichž jsme diskutovali pouze po telefonu, nebo mimo Radio ГA / ГA poštu soukromě. Jak se jim to mohlo povést? Číst vnitřní poštu, to jsem si u nich uměl docela živě představit, ale poštu ze „seznam.cz“? A co ty telefony?
Nastalo horečné přemýšlení a došlo i na spřádání různých konspiračních teorií. Kolikrát sestra přišla s nějakou z nich, tolikrát jsem ji naivně odpověděl, že toho by nebyly schopni. Přesto, prošmejdil jsem byt, založil si nový mailový účet, koupila se nová SIMka. Dokonce jsem kouknul i do záchodové mísy. Nic, vůbec nic. Přesto nám to pořád vrtalo hlavou a pro jistotu jsme se přepnuli do kódového režimu „James Bond“.
Kým my jsme dělali potřebné opatření, Radio ГA / ГA, přesněji #RC(“Remotely Controlled”), měl už hotovo.
Vědom si své nedělitelné velitelské pravomoci přišel takhle v pátek 31.1.2020 pozdně odpoledne do naší bývalé „oupen-spejsovně“ a vydal mému kolegovi administrátorovi jednoznačný rozkaz – změnit mi heslo do počítače a říct mu ho. I když k jeho provedení měl on sám dostatek znalostí a privilegií, rád tuto špinavou práci delegoval na někoho z nižšího stupně potravinového řetězce. Pokud se na to přijde, on bude mít „pilátovsky“ čisté ruce, ne?
A cože bylo tím zaklínadlem? Nechám vás ještě chvilku napjatých.
Po tom, co jsem si dovolil oslovit tu nejvyšší z tehdy čerstvě sestaveného zahrádkářského klubu a naznačit jí, že mám v ruce i něco více než jen tu její výpověď, povolala si, jak sama napsala, zbytek svého „ovo-svazu“ na pokec. V průběhu této určitě plodné diskuse náhle nastala situace, ve které si #RC(„Remotely Controlled“) vždycky rád liboval.
Vybaven zvláštní vlastností číst přání svých nadřízených ještě dříve, než byla vyslovena, zamířil, odhodlán splnit i toto, do naší bývalé kanceláře. „Buď se uděláš, nebo se odděláš“, znělo spolu s přáním úspěšné mise od všech zúčastněných ovocinářů, kterým se tento pěstitelský úkol vyhnul, za ním.
A nos barvy přezrálých banánů mu svítil na cestu.
Byl to z jeho strany opravdu velice odvážný čin a až po letech chápu, jak se mohl cítit. On, který všechny důležité rozhodnutí, byl-li k nim někdy událostmi dokopán, pronášel zásadně ústně, případně ve výjimečných situacích, kdy hrozilo nepochopení jeho příkazů, je ve formě holých vět svěřoval kousku papíru s naší povinností je po přečtení sníst nebo skartovat, se rozhodnul takhle riskovat? Ale proč?
Už se ho to bohužel nezeptáme, protože „nezávislá“ paní soudkyně nesouhlasila s jeho výslechem a „pomahači a chrániči“, na které jsem se obrátil následně s podezřením na spáchání trestního činu kvůli manipulaci s dopravovanými zprávami, údajně ze zkušeností vědí, že dostat k výslechu nadčlověka zpoza louže k nám na naší rodnou hroudu je opravdu nadlidský výkon.
Ale o tom později.
A tak vybaven přístupovými kódy k mému účtu se následně dostavil v neděli 2.2.2020 dopoledne do naší kanceláře a pustil se do vytěžování obsahu mého PC. Mého? Vlastně firemního a tudíž patřícího Radio ГA / ГA, jak nezapomněla později při vyšetřování zdůraznit a náležitě právně okomentovat #LA(„Leklá Andělka“). A tak #RC(„Remotely Controlled“) po několik týdnů vystupoval v naší síti pod mojí identitou, četl si moji poštu a prováděl na síti neznámé a neodborné zásahy do systémů, ke kterým jsem měl pořád ještě přístupy.
Ale jak jsem na to sakra nakonec přišel, se určitě ptáte?
Dne 17.2.2020 jsem takhle navštívil svého doktora, který sídlil ve stejné budově Radia ГA / ГA. Po lékařské kontrole a po vystavení nemocenské na další období, jsem se odebral do vyšších pater prohodit pár vět se svými kolegy, které jsem už několik týdnů neviděl. Kromě toho, že jsem jim chtěl konečně říct něco o důvodech, proč mi bylo zapovězeno s nimi chodit na oběd, jsem chtěl podepsat daňové přiznání a hlavně – každoroční svůj nesouhlas s „harashmentem“, s tím nejdůležitějším zdejším předpisem! A jak se tak spolu bavíme, všimnul jsem si, že do kanceláře nervózně nakukuje můj nadřízený #RC(„Remotely Controlled“). Nejprve jsem si myslel, že chce vypeskovat kolegy, že se v pracovní době baví s „vyvrhelem společnosti“, ale pak jsem si všimnul, že je spíše nervózní z mé přítomnosti na mém pracovišti.
Nu což, už asi spolu nepůjdeme do kina, jsem si pomyslel.
Tak jsem si tedy sednul ke svému počítači, který mi už několik let říkal „pane“ a po opětovném přenastavení si hesla jsem uviděl něco, z čeho mi padla hodně hluboko sáňka. Mého překvapení, doprovázeného několika vulgarizmy, které bych zde nerad opakoval, si museli všimnout i ostatní moji kolegové. Na obrazovce jsem náhle uviděl veškerou svou poštu, firemní i tu moji soukromou, včetně té soukromé, patřící #RC(„Remotely Controlled“), krásně okno vedle okna. Popravdě, v prvním okamžiku jsem nevěřil svým hnědým očím a opět jsem si vzpomněl na tu mojí tolikrát opakovanou naivní obhajobu – „oni by toho nebyli schopní“.
Vždyť je to to samý, co udělali ti nehodní ruští hackeři těm našim nejvyšším v potravinovému řetězci! Jak opovržlivé a hanebné to bylo, by se chtělo říct! Ale fuj!
Okamžitě mně napadlo známé rčení, že mezi nimi je rozdíl jen ve způsobu splachování.
Proto jsem okamžitě rozjel posloupnost akcí a opatření, které mi vytýkali právě ti, kteří mi sepisovali výpověď a kteří mně teď „hackli“. Po prvotním jejich zděšení, jak jsem si mohl vůbec dovolit je takhle osočit, začali celý tento incident naoko prošetřovat s tím, že se vlastně nic nestalo. Protože jsem si to nenechal a tlačil jsem na „odpovědné“, přispěchali na pomoc #LA(„Leklá Andělka“), která celý tento incident, z pochopitelných důvodů, bagatelizovala. Jediný #JS(„Joits Smoker“) se tvářil, že tohle je už „za hranou“ a měl tendenci se pustit do důkladného šetření. Vždyť se jednalo o průšvih jeho soka, ne? Tak vznikla velice zajímavá situace, která by se dala charakterizovat rčením, že „když dva dělají totéž, nemusí to být totéž“. Pikantní bylo vyjádření #LA(„Leklá Andělka“), že jsem se vlastně dopustil stejného přečinu i já tím, že jsem vlastně měl možnost na svém počítači číst poštu #RC(„Remotely Controlled“). Prostě právník všemi mastmi mazaný.
Aby do budoucna nenastalo podobné „faux pas“, pospíšil si #MS(„Mr.Sushi“) s dalšími, teď už posledními překážkami na straně zaměstnavatele.
Na závěr se přidal #RC(„Remotely Controlled“) a zablokoval mi všechny přístupy do všech systémů, včetně budovy.
Jako malé děti, které chtějí, aby ten „zlý pán“ zmizel, zavřeli si oči dlaněmi a opakovali si pořád, že nikdy tady ten zlý pán nebyl.
A tak jsem byl odkázán, to abych dále neškodil bohulibé misi Radio ГA / ГA, po 15 letech práce pro ni, na pohyb po budově pouze v doprovodu minimálně dvou statných bodyguardů.
> Vážený pane XXXXXX, > > v návaznosti na náš rozhovor z 17.2.2020, při kterém jste mi předal > Potvrzení nemoci za období od 17. do 21. února a sdělil mi Váš úmysl > vrátit se od 24. února do práce, považuji za nutné informovat Vás, že > od Vás není nadále požadován výkon práce dle Vaší pracovní smlouvy s > Radio ГA / ГA – viz přiložený dopis. > > Zaměstnavatel rovněž rozhodl, že vzhledem k tomu, že od Vás není > nadále požadován výkon práce, budete mít přístup do budovy s > doprovodem. Pokud budete chtít navštívit budovu, bude tedy nutné, > abyste předem požádal buď mne, kolegyni, nebo jiného > zaměstnance z HR (který bude mým zástupcem > příští týden v době mé nepřítomnosti), abychom Vaši případnou návštěvu > umožnili. > > Ze stejného důvodu již nadále nebudete mít přístup k Vašemu Radio ГA / ГA > emailovému účtu. Zašlete mi prosím Vaši osobní emailovou adresu pro > účely budoucí komunikace. > > S poděkováním a pozdravem > > Mr. Sushi > > Dear Mr. XXX, > > Based on our conversation dated Feb. 17, 2020 when you gave me your > Sick Leave Confirmation from Feb. 17 to Feb. 21 and you informed me > that you intend to return to work on Feb. 24, I need to inform you > that you are no longer required to perform your work based on your > employment contract with Radio ГA / ГA - see the letter attached. > > The employer also decided, because you do not need to work any longer, > for you to have an escorted access to the building. This means you > need to ask in advance myself, colleague, or someone else in > HR, who will be my substitute next week during my > absence, if you want to enter the building, so we can arrange for it. > > For the same reasons, you will cease to have access to your Radio ГA / ГA > email account. Please send me your private email account for future > communications. > > Thank you and kind regards > > Mr. Sushi
Pokud by mi náhodou chtěl někdo něco sdělit mailem, třeba jako #JS(„Joints Smoker“) výsledky šetření incidentu, nebo nedejbůh zaslat žádost o souhlas s přístupem k mým osobních složkám, dostal následující odpověď:
Holt, když neaktivní, tak neaktivní.
Jelikož jejich (ne)šetření šlo velice ztuha, obrátil jsem se na policii s trestním oznámením na neznámého pachatele pro „Podezření ze spáchání trestních činů uvedených v Zákonu č. 40/2009 Sb. - Trestním zákonu proti právům na ochranu osobnosti a listového tajemství“. Vývoj událostí mně přesvědčil, že s nimi se nedá domluvit a že nemá cenu otálet. Proto jsem podal navíc dne 20.3.2020 „Žalobu zaměstnance na neplatnost skončení pracovního poměru výpovědí (podle § 72 zákoníku práce)“ a dne 19.3.2020 „Žalobu zaměstnance podle § 10 ods. 1 Zákona č. 198/2009 Sb., o rovném zacházení a o právních prostředcích ochrany před diskriminací a změně některých zákonu (antidiskriminační zákon)“, jako důsledek jednání Radio ГA / ГA a jejich představitelů vůči mně v oblasti bossingu, sniffingu a stalkingu.
O dalším průběhu této soudní taškařice až někdy příště, protože vás nechci dlouhým čtením uspat. Slibuji ale, že to bude opět zajímavé čtení.
Jako malou ochutnávku událostí příštích nechť zazní s posměškem vyslovena věta #MV(„Dr. Prasátka"):
„Na Praze X je jedna soudkyně, která je zvědava na vaši žalobu na diskriminaci. Budete překvapeni, jak s vámi rychle zamete.“
Ale o tom až příště, bude-li ještě nějaké.