Původně jsem chtěl zveřejnit nový článek, popisující další z časové posloupnosti příběhů v našem boji s větrnými mlýny, mohutně rozfoukávanými našim známým triem spravedlivých, ideově podporovanými „vysokými etickými a morálními hodnotami“ Radio ГA / ГA a kvalitně promazávanými penězi amerických daňových poplatníků #UTP(“US tax payers”) přes fondy a granty #USAGM(“US Global Media”). Po několika větách horečného psaní jsem si ale uvědomil, že podobně jako já kdysi, mohli byste být i vy v této oblasti nepolíbení a o existenci možnosti nahlížení do spisů, jako základního předpokladu práva na spravedlivý proces, jste třeba vůbec nevěděli. A přitom se jedná o jeden z institutů, garantovanými nám „Listinou základních práv a svobod“ a na který se v příštích příspěvcích budu aktivně odvolávat.
Na internetu je mnoho odkazů, věnujících se podrobně v paragrafovém znění právům a povinnostem při nahlížení do spisů. Já jsem zde náhodou našel docela pěkně a souhrnně popsaný třeba tenhle. I když se zde jedná o detaily ke správnímu řízení, není tam v částech, týkajících se soudních řízení, podstatný rozdíl (viz zde). Proto se radši zaměřím pouze na technickou stránku věci a na praktické zkušenosti, které jsme zažili z hlediska naší „místní příslušnosti“.
Uff, už začínám používat terminologii kmene, o existenci kterého jsem kdysi nechtěl nic slyšet.
Tak tedy pojďme pěkně popořádku na to nahlížení.
Na začátek je nutné kontaktovat mailem přes adresu podatelna@osoud.pha10.justice.cz paní na podatelně a požádat ji o umožnění nahlížení do spisů dle vám přiděleného čísla.
Na začátku ve své seniorské nerozvážnosti jsem si myslel, že pokud paní určím datum a hodinu, ke kterému bych se chtěl nahlížení zúčastnit, mám hotovo a o ostatní se postará náš soudní systém. V odpovědi téměř okamžitě jsem se dozvěděl, jak jsem se šeredně mýlil. Ne já, ale paní na soudě je ta, která vám určí, kdy se máte k nahlížení dostavit a že to nebude v kratší době, než 2 pracovní dny, budete poučeni záhy. Nezůstane vám tak nic jiného, než toto pravidlo akceptovat a zanadávat si dle známého „kdo je sakra zde pro koho?“.
Dle termínu vašeho „připuštění“, schváleného paní na podatelně, si zažádáte svého nadřízeného o volno, nebo jen prostě utečete z práce. Je v této souvislosti důležité si ale uvědomit, že se nejedná o operaci na jeden až dvě cigarety, ale o činnost, u které můžete strávit i několik hodin. V každém případě to závisí na tloušťce spisu, což v našem případě bylo i několik stovek stránek ke každé žalobě.
Pokud tedy máte schválený termín i to pracovní volno, můžete se vydat na soud k nahlížení do spisů. S vědomím už uvedeného „kdo je zde pro koho“, doporučuji dodržet paní z podatelny odsouhlasený termín. V opačném případě se může stát, že budete jí hubováni, že jste místo v 9:00 hod přišli v 9:30. Odpověď ve stylu „no a co?“, případně „podle jakého zákonu tady musím být v 9:00 hod?“ jí zpravidla natolik odzbrojí, že vám k vaší smůle přestane věnovat svou přízeň a vy se tak budete moci pustit okamžitě do díla.
Pro zdar této akce, které jste se rozhodli věnovat svůj drahocenný čas, je dobré se pečlivě technicky vybavit. Kvalitní fotoaparát ve vašem mobilním telefonu a vhodný software pro rychlé pořizování fotek „z ruky“ by měl být základem. O dostatečné kapacitě datového úložiště ve svém mobilu nebo "cloudu" nemá cenu ani mluvit.
Než začnete s pořizováním snímků je důležité si ověřit, že spis je správně označen spisovou značkou a jestli má správně vedený soupis, což je jakási tabulka s údaji o dokumentech a datumech, kdy byly do spisu vloženy. Ve spisu byste měli najít všechny žaloby, protokoly, záznamy, písemná vyhotovení rozhodnutí, důkazy, písemné reakce protistrany, a to vše společně se všemi přílohami. Najdete zde i poznámky soudce, což může v mnohém napovědět, kam se ubírá jeho mysl. Jinými slovy, pokud je více poznámek v časti spisu, patřící protistraně, je to nezvratný důkaz toho, že taháte za kratší konec provazu a událostí příští vás nejspíš budou katapultovat už jen do role statisty.
Obzvlášť je vhodné se zaměřit i na posloupnosti v číslování stránek spisů. Jinak se dostanete do situace, podobně jako my, že stránky budou dodatečně různě přečíslovávány, čísla škrtány a mezery v číselné posloupnosti logicky vedou k podezření, že se zde bude „něco“ dodatečně vkládat. V našem případě jsme z pořízených fotek z několika termínů nahlížení zjistili, že náš spis svým obsahem doslova „žil“!
Po pořízení fotek podepíšete s „paní dozorčí“ protokol, aby bylo pro všechny strany jasné, kdo a kdy se seznamoval s obsahem spisu. Je dobré si projít nafocené dokumenty až v klidu někde mimo soud a v případě nejasností si celou operaci „pro mimořádný úspěch“ ještě několikrát zopakovat.
Kapitolou samou o sobě je operace k převzetí zvukové nahrávky soudního jednání.
Tedy pokud máte to štěstí, že je v místnosti nahrávací zařízení, což se v našem případě minimálně jednou nepoštěstilo. Jak bylo uvedeno dříve v některém z dřívějších článků – totiž v případě nejasností mezi psaným zápisem (neboli protokolem), a zvukovým záznamem, má přednost vždycky ten zvukový. Těch hodin strávených poslechem jednání a jejich textovým přepisem! To vyžaduje opravdu pevné nervy a bezbřehou výdrž.
Než se ale vydáte na soud k převzetí zvukového či obrazového nosiče (neboli CD nebo DVD), postupujete podobně, jako při žádosti o nahlížení do spisu. Opět, až po potvrzení termínu se vydejte na soud, tentokrát však na jeho informační oddělení. Jak už bylo uvedeno zde několikrát – nezapomeňte na pravidlo „kdo je zde pro koho“, a proto pokud jste z domova naučeni slušně pozdravit, nejspíš vám paní úřednice do úzkého průzoru v neprůstřelném skle, chránící ji před kulkami, bacily a vším možným a nemožným (tedy hlavně před vámi), na váš pozdrav asi neodpoví. Nezoufejte. Místo toho ji směle vyložte svůj požadavek.
A teď přichází ta nejdůležitější věc, kterou je nutné znát a která by mohla váš plán k převzetí nosiče klidně zhatit. Obzvlášť na to myslete v případě, že jste se rozhodli pro něj zastavit v obední přestávce, před zaměstnáním, nebo jen tak autem v modré zóně na Míčánkách a „na blikačku“.
Je to onen nešťastný 50 Kč kolek za soudem poskytnutý „no name“ zvukový či obrazový nosič a pokud kolek po svém předneseném požadavku nemáte, nastanou vám obrovské potíže. Jakkoliv, je zde další možnost – poskytnutí jakéhokoliv jiného prázdného nosiče.
Na nápad požádat o nosič „keš“ předem zapomeňte, a i kdybyste přidali něco navrch, ani s tímto úplatečkem u neúplatné paní nepochodíte. A je to tak správně! Jste přeci na soudě, ne?
Možná že vás teď napadla taková pošetilá myšlenka, že v 21. století existují i jiné možnosti platby za služby za vypálení obsahu na datový nosič, třeba jako bezhotovostní platbou kartou, nebo jiným podobným způsobem. Bohužel, zde tato evoluce ještě nedorazila, a tak budete odkázání běhat po soudě a hledat nějakou „kolkárnu“. Obzvlášť se vám tato neznalost nevyplatí, pokud nebudete mít patřičnou hotovost v místní měně. Vím, o čem mluvím. Toto se stalo mé sestře, slovenskému valutovému občanovi, která kromě „ójro“ zde tehdy neměla ani tu pověstnou kačku.
Myslel jsem si, že je to pouze nevymoženost daného obvodního soudu. Při podobném požadavku na Městském soudu při odvolacím soudu jsem nepochodil o nic lépe. Zde jsem byl tedy alespoň poučen zdejší paní „dozornou“, že se jedná o ceninu, a tudíž ji prý nemůžu platit kartou. Na můj argument, že je mi to divné, jelikož stejný kolek jsem před nedávnem na poště kartou zaplatil, nejspíš díky vyraženému dechu z mé rychlé reakce, mi už neodpověděla.
A tak pokaždé, když jsem stál u těchto skleněných okének a o něco podobného jsem na těchto soudech žádal a žádal a žádal, vzpomněl jsem si na tento náš příběh.
Němými svědky mi u toho byly pokaždé ony dva platební bezhotovostní terminály před každým z nich. Tak zbytečné. Asi jako jejich obsluhy z druhé strany toho skla.