Spravedlnost přes klíčovou dírku

Zámek, klíčová dírka a místnost za ní – ony tři symboly tajemna a taky touhy spatřit tam něco běžně nespatřitelného. Bylo tomu tak už od našeho dětství a bude tomu tak až do našich dní posledních. Z prvních pohádek „O tajemné 13. komnatě“, do které bylo zapovězeno komukoliv se pouhopouhým očičkem podívat, jsme záhy vyrostli. Po prvních, mnohdy neúspěšných naivních dětských výmluvách a úsměvných důvodech se tam jenom nakouknout, jsme později pro dosažení stejných cílů začali umně používat vhodná nádobíčka, záminky a podvůdky.

Cíl byl ale v obou našich životních etapách pořád stejný – prostě jenom zjistit, co za svět je za těmi dveřmi, kdo tam za nimi bydlí a o čem se tam o nás bez nás mluví.

Měli jsme tehdy za sebou čerstvě neveselé soudní jednání ze dne 13.9.2021, ze kterého dojmy jsem se snažil popsat v jednom ze svých předchozích příspěvků zde. Ještě dnes, po více než roce, mně při vzpomínce na ten kabaret, cvrnknutý jemnými prvky xenofobie, rozehraný na půdě Obvodního soudu pro Prahu 10 soudkyní #JH („Dr. Hustá“), nepříjemně zamrazí.

Abychom lépe pochopili způsob fungování jejich léta sehrané party spravedlivých (více zde), zaměřili jsme se na způsob práce jejich klíčové osoby. Představa, že bychom díky tomu mohli získat dodatečnou munici pro další soudní jednání, vypsané tentokrát soudem na 2.11.2021, byla pro nás velice motivující.

Chtěli jsme zjistit důvody, které vedli soudkyni k otevřené nenávisti vůči nám, a hlavně – jestli toto její neprofesionální chování bude stejné i při projednávání jiných sledovaných případů, nebo jsme si tohoto jejího privilegia zasloužili pouze my sami.

Jelikož jsme na to měli pouze několik málo týdnů, padlo naše rozhodnutí na 12.10.2021.

Akce „Renegát“, jak jsme ji interně nazvali, vyžadovala rychlou přípravu a operativní jednání. Začalo se den předem 400 km přesunem mé setry ze Slovenska a já jsem přidal na oltář poznání oběť v podobě dvou dnů dovolené. Z rozvrhu práce Obvodního soudu Praha 10 jsme známým způsobem získali rozpis jednání soudkyně #JH („Dr. Hustá“) a za ranního kuropění jsme se vydali směr Mičánky. Rozdělili jsme si předem mezi sebou jednotlivé soudní jednání, kterých měla paní soudkyně v ten den opravdu „neúrekom“. Přidali jsme nakonec i nějaké to jednání její nadřízené #RV („Dr. Veverička“) a tradiční nahlížení do spisů. To pro objektivní porovnání.

Zaujalo nás, že to má rozplánované na celý den pěkně případ za případem. S minimálními prostoji, jak by se řeklo v minulém režimu. A abychom toho stihli co možná nejvíce, začali jsme s tím podezřele nejvčasnějším jednáním – jednáním 16C 44/2021 v 8:30, tedy o 30 minut dříve, než bylo na zdejším soudu zvykem.

Jak jsme ale s pílí nám vlastní ten den začínali, tak jsme ho v tomto tempu rychle i skončili.

Podívejte se tedy na krátké video o tom, jak jsme té naši spravedlnosti šli vstříc. Neopomeňte se hlavně zaposlouchat do soudkyniných neprůstřelných argumentů.

Po tom, co se otevřeli krátce po 9:00 hod dveře, byli jsme spolu s účastníky dalšího soudního jednání konečně připuštěni za zamčené dveře. K argumentům paní soudkyně snad není nutný žádný komentář. Doufáme jen, že si onu půlhodinku z našich daní nenechala dodatečně proplatit jako svůj přesčas.

Záznam z reakce soudkyně na zjištění o vynášení rozsudky za zamčenými dveřmi

Vyhlašování rozsudků má své pevná pravidla a shrnuje je §6 ods. 2 Zákona č.6/2002 Sb., kde se říká, že „Rozsudky se vyhlašují jménem republiky a vždy veřejně.“

Jak je z nahrávky slyšet, paní soudkyně si své pochybení uvědomila, přesto dál mlžila a mlžila. Proto se logicky nabízelo podělit se o tuto zkušenost s nadřízenou paní soudkyně #RV („Dr. Veverička“), s nadřízenou její nadřízené na #MS („Justice“) a případně s veřejným ochráncem práv, vulgo „ombudsmanem“. Ostatně, s rozsudky, zejména s jejich přípravou, máme se zdejším soudním senátem, kterému paní soudkyně předsedala, už své bohaté zkušenosti (viz zde).

Pojďme se tedy podívat na průběh našeho kontrolního dne a na jeho výsledky, tak jak byly popsány v naší stížnosti předsedkyni soudu. Obzvláště nás zajímaly její případné xenofobní názory, se kterými jsme se setkali u ní při našem jednání.

Prostě jsme to tak tehdy cítili.

Pokud si přečtete tuto část protokolu z jednání, musí vás napadnout jediné. Je to prostě kvalitní debata „o h…ě“.

K tomuto náhledu do protokolu ze soudního jednání ze dne 12.10.2021 je nutné uvést, že právo mluvit slovensky na českém soudu se dle „Občanského a soudního řádu“ vztahuje pouze na žalobce, tedy na mně. Viditelně se paní soudkyně tímto svým typicky ženským způsobem snažila poukázat na problém se slovenskou mluvou mého právního zástupce, mé stejně právně vzdělané „čobolské“ sestry.

Nu což, abych nezůstal bez právního zastoupení, musela se vrhnout na rychlokurz českého jazyka. To, že se jí to docela slušně povedlo stihnout do dalšího soudního jednání, vytýčeného na 2.11.2021, je možné slyšet na zvukových nahrávkách z této soudní frašky.

Ale nakonec jsme se na jednom z navštívených jednání skutečně dočkali.

Jelikož se žalovaná strana na jednání 16C 137/2021 ve 14:00 hod, pochopitelně z mně neznámých důvodů jednání nezúčastnila, zužitkovala nezávislá paní soudkyně zbývající čas po vydání „rozsudku pro zmeškání“ klábosením s přítomným žalobcem o (ne)spolehlivosti Ukrajinců.

Tehdy to ještě nebylo takové „faux pas“. Dneska by si za to mohla vysloužit nálepku „ruského švába“ a dezoláta.

My všichni, kteří jsme si odkroutili před příchodem „chlupaté“ nějaký ten rok povinné vojenské základní služby víme, co je to „pakárna“. Aby se dosáhlo správného významu tohoto slova i na půdě zdejšího soudu, rozhodla se paní soudkyně a bez možnosti mého odvolání, o stanovení mi tlumočníka z a do slovenského jazyka, navíc za mé peníze. Že jsem proti této její šikaně protestoval u její nadřízené i na #MS („Justice“) není nutné zdůrazňovat. Bohužel, bylo mi to stejně platné, jako mrtvému zimník.

S pravděpodobností blížící se absolutní jistotě jsem začal tušit, že poslední soudní kabaret bude, za přispění všech soudem pomazaných, pokračovat jeho vyšší uměleckou formou, tedy soudní fraškou.

O tom, jak proběhl dne 2.11.2021 tento protistranou očekávaný "monstr proces", poreferuji někdy příště a v samostatném příspěvku.

Malou ochutnávkou vám budiž alespoň to, že se ho za vaše peníze povinně zúčastnila slovensko-česká a česko-slovenská překladatelka, která, jak se nám sama svěřila, se za celý svůj profesní život s něčím podobným ještě nesetkala. Aby tomuto mumraji bylo dodáno dostatečné vážnosti, celou tuto taškařici, přesněji pouze naši stranu v ní zastoupenou, snímal bez přestávky soudní kameraman, který si pro tyto účely půjčil slušně vybavené televizní nádobíčko ze soudní půjčovny.

Chyběli už jenom petice pobouřených občanů požadujících pro nás ten trest nejvyšší.

O tom, jak se s touto naší stížnosti vypořádala #RV („Dr. Veverička“), jsme už částečně naznačili v jednom z našich předchozích příspěvků zde. Jak je patrno ze zvukového přepisu událostí, který jim v záplavě použité techniky z jednání unikl, všechny naše stížnosti posloužili pouze k pobavení jejího soudního senátu a neznámých osob, které se protizákonně spolupodíleli na přípravě mého rozsudku. A o tom, že se nic protizákonného podle nich nestalo, není potřeba vůbec psát.

Zde bych chtěl pouze doplnit, že pana ombudsmana, který byl v této věci taky požádán zdvořile o názor, v tomto podnětu nezajímalo ani tak porušení „Občanského a soudního řádu“, ale hlavně – jak se k nám ta nahrávka sakra dostala?

Jakkoliv, abych pouze nekritizoval, trochu i pochválím.

Všichni jednotně, předsedkyně soudu #RV („Dr. Veverička“), předsedkyně kárného oddělení #MS („Justice“) a konečně i ombudsman označili vynášení rozsudků za zamčenými dveřmi za nepřijatelné. Akorát každý se k tomu postavil tak trochu jinak. Nadřízená naší paní soudkyně jí „profesně souručensky“ podržela. Jak sama píše níže – mám právo se stěžovat, ale bude mi to houby platné. Jak sama kontrolou zjistila, zapomněla se pouze odemknout a pořád tam někde za tou klíčovou dírkou paní soudkyně v místnosti byla a pracovala do roztrhání těla.

Že to bylo v rozporu se zvukovou nahrávkou zde zveřejněnou? Nechávám k posouzení každého z vás.

Blížil se konec října 2021 a do začátku finálního soudního procesu v obou mých žalobách u prvostupňového Obvodního soudu pro Prahu 10 nám zůstávalo pouze několik málo dní.

Jak příští události ukázali, právě v těchto dnech už bylo o jejich i mém osudu „spravedlivě předrozhodnuto“.

A protože nás za ty dva roky už znali, věděli, že se určitě budeme v případě neúspěchu u tohoto "nepodjatého soudu" odvolávat k tomu vyššímu městskému.

Jen těžce si lze proto představit takovou shodu náhod, že po podání naší stížnosti na podjatost soudkyně #JH („Dr. Hustá“) v září 2021 se náhle objevuje na síti všech sítí můj tajemný dvojník, který bombardováním soudu i ministerstva „lechtivými až pornografickými spamy“ se snaží získat před mým odvolacím soudem na Městském soudě v Praze pro mě punc nedůvěryhodnosti.

Stačilo k tomu tak málo – několik registrací s mým jménem na veřejných poštovních webech, různých profláknutých poštovních doménách a „kompro“ na doteď nezlomeného bylo hotové.

Že by se jednalo o další příklad profesního souručenství, tolik propíraného poslední dobou v médiích a s přesahem i do této soudní síně? Uvidíme.

I tak nějak může vypadat ten svět za klíčovou dírkou. Někdy se radši nekoukat…

Tak zas někdy příště! Tedy bude-li ještě nějaké.

[Hu is hu] po česky

Všechno to začalo docela nevinně. Na začátku bylo slovo. Slovo dalo slovo, následovala nevinná žádost o výmaz osobních údajů a končilo to odvoláním souhlasu se zpracováním osobních údajů, doručenou do Radio ГA / ГA k rukám jejich správce dne 11.1.2021. Dle ustanovení čl. 17 odst. 2 obecného nařízení o ochraně osobních údajů jsem pouze chtěl, aby byla přijaty veškeré dostupné kroky a technická opatření k tomu, aby bylo zrealizováno mé definitivní občanské právo „být zapomenut“.

Chtěl jsem být zapomenut. Pro všechny. A hlavně pro ty, kteří rádi využívali moji identitu a vědomě mi tak škodili. Lidsky i profesně.

Jenže co bylo lehce řečeno, to bylo těžce činěno.

Na konci ledna 2021, tedy po více než roce od doby, co jsem byl přinucen ukončit svůj „dream job“ v Radio ГA / ГA, jsem najednou zjistil, že i navzdory kladnému vyřízení mé výše uvedené žádosti, neznámí zaměstnanci tohoto věhlasného ústavu vystupují na internetu s mojí identitou a při komunikaci se státními orgány České republiky vystupují vůči nim v pozici „pověřené osoby“ pro správu certifikátů PostSignum.

Obrátil jsem se proto na dohledové centrum „České pošty“ s otázkou, která by se dala výstižně charakterizovat profláknutou anglickou zkratkou „WTF“?

28.1.2021, 17:04

28.1.2021, 17:15

Promptně byl vytvořen požadavek SD6156173 v jejich „Servicedesk“ systému a já jsem, okusujíce si nehty, čekal na vývoj událostí příštích.

1.2.2021, 12:09

1.2.2021, 20:15

2.2.2021, 9:57

2.2.2021, 20:35

3.2.2021, 15:27

3.2.2021, 21:01

4.2.2021, 9:12

V den, kdy jsem obdržel potvrzení o „svém zapomenutí“ jsem si myslel, že jsem pro ctihodné Radio ГA / ГA definitivně přestal existovat pod svou bývalou elektronickou identitou. Teď náhle zjišťujeme, že „soudruzi někde v bezchybném systému Radio ГA / ГA udělali chybu“, a tak jsme se pomyslně naladili do módu „otevírání špuntů“.

Jejich první „hack“ a převzetí mé identity mým tehdejším nadřízeným #RC („Remotely Controlled“) (více informací zde) z února 2020 byl policii pořád vyšetřován, zde to už ale „šlo“ až do jeho „věrchušky“.

Prostě to vypadalo, že přebíraní cizích identit má Radio ГA / ГA v genech a že tuto činnost provozuje nad rámec své mise.

Nechtěl jsem, aby opět někdo ctihodný, nejlépe zpoza louže, mi díky rychlosti práce našich vyšetřovatelů bude ukazovat dlouhý nos. Teď jsem si byl téměř jistý, že se toto v rámci úklidu zametat pod koberec nebude a odpovědný manažer „by default“ se z tohoto už nevykecá.

Bohužel, opět jsem se mýlil.

Právní oddělení v čele s #LA („Dr. Leklá Andělka“) toto své pochybení klasicky bagatelizovalo, ba co víc, se pokusilo z tohoto jejich selhání, za což je přímo s ohledem na GDPR odpovědné, obvinit opět mně. Údajně tím, že jsem řádně nepředal svěřenou dokumentaci, jsem napomohl tomu, že se museli vydávat na „síti všech sítí“ za mě.

Tento úsměvný argument u mě vyvolal živou vzpomínku na 31.3.2020, kdy jsem se v poslední den v jejich službách doprošoval mailem svého personalistu #MS („Mr. Sushi“) alespoň o převzetí „čumkarty“ do pevnosti Hagibor. To, že do dnešního dne od něj nemám žádný výstupní list, na který nejspíš ve své argumentaci vyšetřovatelům narážela, je pouze bezvýznamnou připomínkou toho, jak se zde rovně zacházelo při práci s lidskými zdroji.

Jelikož je dobré „kout železo, pokud je horké“, rozhodli jsme se neotálet, a i o toto rozšířit své původní trestní oznámení.

Abychom to měli pěkně pohromadě, jednalo se o:

• Trestní oznámení pro podezření ze spáchání trestních činů podle„Zákona č. 40/2009 Sb. - Trestním zákonu proti právům na ochranu osobnosti a listového tajemství“, které bylo podáno dne 20.3.2020 samostatně poštou a kde byl podezřelou osobou přímo můj bývalý nadřízený #RC („Remotely Controlled“)
  

• Trestní oznámení na neznámou osobu pro podezření ze spáchání trestního činu dle „§ 230 Trestního zákona jako Neoprávněný přístup k počítačovému systému a nosiči informací, dle § 231 Trestního zákona – opatření a přechovávání přístupového zařízení a hesla k počítačovému systému a jiných takových dat, dle § 232 Trestního zákona – poškození záznamu v počítačovém systému a na nosiči informací a zásah do vybavení počítače z nedbalosti podezřelou osobou (osobami jako organizovanou skupinou)“, které bylo podáno dne 8.2.2021, tedy téměř po roce, samostatně přes datovou schránku a kde byla podezřelým právnická osoba (Radio ГA / ГA), reprezentované svým "statutárem" #KF („Kristína Fšetko“)

O tom, jak to celé dopadlo a jak se, a hlavně komu se, „pomáhalo a koho se chránilo“, bude někdy příště a v samostatném příspěvku.

Výše popsaný incident a způsob, jakým se pokusilo právní oddělení z něho vyvinit, mělo za následek, že jsem se s touto kauzou obrátil i na „Úřad na ochranu osobních údajů“ (ÚOOÚ) s podnětem k prošetření pochybení při povinnostech při správě osobních údajů.

Po rozpačité reakci na můj podnět, kdy se nejprve dne 1.2.2022 dotazovali na výsledek šetření policie (kterou jsem nechal pochopitelně bez odpovědi), se s těžkým srdcem dali do přezkumu popsaného pochybení sami.

Jelikož se ode mě nedočkali odpovědi, zeptali se nejspíš u zdroje, tedy u policejního vyšetřovatele. Jak jinak si vysvětlit datum odpovědi 10.3.2022 od „pomahačů a chráničů“ a jejich vztyčený prostředník na všechny trestní podání?

Velkou nevýhodou policejních usnesení je to, že na reakci máte pouze 3 dny. Pokud tento termín prošvihnete, můžete se s celým svým trestním podáním tak maximálně vyfotit a celé několikaměsíční snažení a dokazování je nenávratně pryč. Proto jsme okamžitě využili § 143, odstavec 1 Trestního řádu a podali stížnost s tím, že detaily stížnosti dodáme do konce března 2022.

A jaksi tak připravujeme to naše odvolání, zjistili jsme náhle při nahlížení do spisů u "vyšetřovačky" i na soudě, že pro naši protistranu tak klíčový dokument, ono „místopřísežné prohlášení“ #RC („Remotely Controlled“), bylo jimi upraveno speciálně pro policii a speciálně pro soud. To, že jsem zejména na jeho základě oba prvostupňové soudy prohrál, nás pochopitelně nenechávalo netečnými. Takovýto vývoj událostí v našem „monster procesu“ jsem opravdu nečekal a abychom jejich umělecké tvořivosti s důkazy udělali přítrž, odeslali jsme 30.3.2022 spolu se stížností i další trestní oznámení, tentokrát pro podezření ze spáchání trestního činu dle § 347 odst. 1 až 4 Trestního zákona – maření spravedlnosti. Více o tomto bylo publikováno zde.

Měli jsme pomyslně „nabito“ a věřili. Na co? Ptáte se skutečně na co? No přeci ve spravedlnost!

A jak to nakonec dopadlo? O tom až někdy příště.

Vraťme se ale v rychlosti k „Úřadu na ochranu osobních údajů“.

Po několikaměsíčním šetření tento orgán potvrdil, že Radio ГA / ГA v roli správce osobních dat pochybilo, ale tím, že se údajně jednalo o jejich první incident a že se už přijaly opatření, aby se něco podobného nemohlo v budoucnu zopakovat, ukončil tento slovutný úřad dne 26.5.2022 šetření domluvou.

Při čtení jejich závěrečné zprávy z šetření mně tehdy napadl velice trefný citát z „Básníků“.

Profesor	"...Dávám vám výbornou."
Docent	"Ale pane profesore, při té pitvě tenkrát něco přeřízl!"
Profesor	"Prosím vás, Sejkoro! To se mu v životě stane ještě mockrát."

Úsměvnou argumentaci právního oddělení o tom, že i když jsem byl doopravdy uveden v systému jako pověřená osoba, ale nejednalo se prý o soukromé přístupové údaje, mně při čtení tohoto moudra opět pomyslně nadzvedlo. Naopak o tom, že se šláplo do sršního hnízda, svědčí i následující fragment jejich odpovědi.

Že vám to nedává smysl a připomíná vám to spíše argumentaci žáčka přichyceného při prohlížení si choulostivých fotek své spolužačky pod lavici v hodině biologie? Mně to taky nedávalo smysl. Jediným vysvětlením bylo, že se v tomto vysvětlujícím „stanovisku správce“ upravovalo „o sto šest“.

Aby stanovisko vyšetřovatele mělo potřebný počet stránek a tím se zvýšila jeho důvěryhodnost a vážnost, přidalo se nad rámec podnětu u „pomahačů a chráničů“ toto:

To, že něco o datové schránce, nebo mých osobních certifikátech nebylo v mém původním podnětu „ani popel“, bylo viditelně vedlejší. Hlavně, že se v odpovědi ztratilo to, na co se původně poukazovalo.

Proto zamiřme na oficiální stránky České pošty k části, týkající se certifikátů „PostSignum“, konkrétně institutu „pověřená osoba“, kde zde nalezneme toto:

---

• U pracovníků Zákazníků a Žadatelů o vydání certifikátu se jedná o zpracování těchto osobních údajů:

U Pověřených osob – zejména v rozsahu křestní jméno, příjmení, rodné příjmení, místo narození, rodné číslo nebo datum narození, pohlaví, státní příslušnost, e-mailová adresa, telefon (jsou uvedeny ve “Smlouvě” za účelem vzájemné komunikace Poskytovatele a Zákazníka ve sjednaném rozsahu a pro účely plnění Služeb).

---

Domnívám se, že neznámá osoba, mající k dispozici mnou podepsanou smlouvu, s mými osobními daty, se vůči České poště a Ministerstvu vnitra, jako jejímu provozovateli, dopouštěla až do mého zablokování opakovaně podvodného jednání, které Policie ČR na základě vyjádření právního oddělení Radio ГA / ГA, zde v roli garanta hodnověrnosti ale současně i v roli správce a podezřelého, důkladně toto neprošetřila, problém bagatelizovala, a navíc v něm hustě mlžila.

Pojďme se ale krátce vrátit k tomu, co bylo pracovníkem podpory služby PostSignum potvrzeno a čemu se ve vyšetřovací zprávě všichni vyhýbali. Že by to byl záměr, nebo přehnaná loajalita vůči společnosti, mající patent na to správné a nepokroucené chování v této tak nepřehledné a pokroucené době?

Ve svém výsledku šetření se uvádí pouze události ze dne 6.4.2020, přesněji pouze necelý týden po tom, co jsem se musel za přispění všech „ctihodných a čistých“ odporoučet. Další pokusy o přihlášení a neznámé činnosti zde prováděné po téměř roce, tedy ze dne 21.1.2021 a 29.1.2021, se však neprošetřují a ani v závěrečné zprávě se neuvádí.

Myslím si, že není normální, na rozdíl od všech v této kauze „pomazaných“, pokud se mzdová účetní přihlašuje na portál PostSignum a vystupuje vůči ostatním státním institucím za Radio ГA / ГA s mým jménem a heslem.

Ale nebudu jim vstupovat do svědomí.

Holt, jak jsem zde mnohokrát uváděl – Radio ГA / ГA ve své bohulibé činnosti mělo vždycky problémy s datumy. Smutným konstatováním pro mě však je, že si z toho nikdy nic nedělalo.

Jak to onehdy v únoru 2020 napsala v reakci na moji první stížnost na protiprávní jednání Radio ГA / ГA vůči mé osobě #KF(„Kristína Fšetko“)? Ty věty by se daly tesat do kamene.

„Veškeré kroky a opatření, podniknuté vůči Vaší osobě od prosince 2019, byly učiněny v souladu se všemi platnými zákony a jinými právními předpisy České republiky. Vždy jsme postupovali profesionálně a s plným respektem k platným zákonům, vnitřním předpisům Zaměstnavatele a našim vysokým morálním standardům.“

Abych zakončil tento svůj příspěvek v duchu příspěvků předchozích, pokračuji opět nějakou tou fabulací. Dneska ale pouze částečnou, takže vlastně tak napůl.

---

"Rok se s rokem sešel a podobně jako i tehdy #RC („Remotely Controlled“), teď #LA („Dr. Leklá Andělka“), v delegované roli spasitele Radio ГA / ГA, opouští v hlubokém předklonu kancelář #KF („Kristína Fšetko“). S nosem barvy hnědého kalika a s obrovskou touhou jí opět projevit svou bezvýhradní oddanost, míří do své kanceláře, tehdy ještě s ní ve stejném patře. Vůbec se jí do svěřeného úkolu nechce. V ruce třímá podnět toho poddruha, který ještě před rokem směl dýchat s ní vzduch vezdejší a v uších ji znělo to její „Zařiďte to“!

S přibývajícím časem a ubývajícími nápady se rozhoduje pro už osvědčenou klasiku.

Vytvoří něco jako místopřísežné prohlášení, co u předchozích dvou případů #RC („Remotely Controlled“) a #JS („Joints Smoker“) u soudu perfektně zafungovalo a věří, že to bude opět „cajk“. Sice u těchto případů zabojoval i zbytek jejího hvězdného týmu spravedlivých, toto ale bude určeno pouze pro ÚOOÚ a to, co tam napíše, se stejně ten skřet nikdy nedoví. Všechny vstupní data od nich už má, o čem to prohlášení má přesně být ví už předem taky, tak co?

Nechybí zde ani vzájemné sympatie, protože obecně – ani státní orgány a ani Radio ГA / ГA nesnášejí kverulanty. Prostě značka ideál!

Sedá si ke klávesnici svého stroje a na jejich otázku „Úřad žádá správce o vyjádření k věci, zejména k namítaným přístupům do systému PostSignum s identitou pana XXXXX v období od 6. 4. 2020 až 29. 1. 2021, kdy již XXXXX, dle svého tvrzení, nebyl zaměstnancem společnosti“,

---

v oparu mlhy bez zardění napíše toto:

"Pan XXXXX obdržel výpověď z pracovního poměru u společnosti dne 20. ledna 2020 a jeho pracovní poměr skončil dne 31. března 2020. Společnost nedohledala žádné podklady k tomu, že by během této výpovědní doby pan XXXXXX výše uvedenou agendu ohledně služby PostSignum předal svému přímému nadřízenému anebo aspoň někomu z kolegů v IT oddělení Radio ГA / ГA, kde pan XXXXXX delší dobu pracoval. Poměrně v krátké době po odchodu pana XXXXX odešel z Radio ГA / ГA i zmíněný přímý nadřízený pana XXXXX. Radio ГA / ГA procházela tou dobou náročným obdobím několika významných interních změn. Žel je z tohoto důvodu možné, že ohledně řádného předání agendy služby České pošty s.p. PostSignum sama Radio ГA / ГA pana XXXXX neupomněla. Kromě toho, že pan XXXXX agendu ohledně PostSignum dle našich informací nepředal při svém odchodu z jeho vlastní iniciativy, se tato věc v tomto období interně neřešila intenzivněji i proto, že shodou okolností v daném (a relativně delším období potom) nikdo z uživatelů nepotřeboval žádnou asistenci ohledně svého certifikátu, a tedy dané „vakuum“ nebylo po nějakou dobu zjištěno.

Jak bylo uvedeno výše, do systému PostSignum může vstoupit pouze pověřená osoba, a to použitím své pracovní emailové adresy, čísla Smlouvy a jí zvoleného hesla. Do systému PostSignum se tedy nevstupuje přes pracovní email. PostSignum také neumožňuje přímou komunikaci s jinými subjekty či uživateli, a neobsahuje žádné emaily, zprávy nebo vzkazy, které by mohly být považovány za soukromou korespondenci. Dle informací poskytnutých naší současnou pověřenou osobou, osobní údaje pověřené osoby, které jsou po přihlášení do PostSignum o pověřené osobě viditelné, jsou její jméno, příjmení a pracovní email.

Z interních důvodů, zejména ve snaze ověřit aktuální stav funkcionality služby PostSignum, se zaměstnanec Radio ГA / ГA pokusil dne 21. ledna 2021 přihlásit do PostSignum. K tomuto přihlášení bylo použito evidenční číslo Smlouvy, pracovní email pana XXXXX, jakožto poslední známé pověřené osoby a heslo, kdy dané údaje byly dohledány v interní dokumentaci. Tímto přihlášením bylo zjištěno, že pan XXXXX je stále veden jako pověřená osoba, že přímý výmaz pana XXXXX ze systému PostSignum ze strany Radio ГA / ГA touto cestou není možný, a že ani žádný jiný zaměstnanec Radio ГA / ГA není veden jako nová (případně další) pověřená osoba. Po tomto zjištění došlo obratem k odhlášení ze systému PostSignum. Vzhledem k v té době již probíhajícímu soudnímu řízení o neplatnosti výpovědi dané Radio ГA / ГA panu XXXXX, které bylo zahájeno z iniciativy pana XXXXX, došlo žel k určitému narušení vzájemných vztahů mezi Radio ГA / ГA a panem XXXXX. Z tohoto důvodu Radio ГA / ГA nekontaktovala pana XXXXXX, aby s ním ověřila aktuální status pověřené osoby pro službu PostSignum, a snažila se situaci kolem statusu pověřené osoby v systému PostSignum vyřešit co nejrychleji sama.

Radio ГA / ГA se ten samý den, tedy 21. ledna 2021, obrátila na Českou poštu s.p., jakožto provozovatele PostSignum s dotazem, jak v dané věci co nejrychleji postupovat. Z emailové odpovědi České pošty s.p., doručené Radio ГA / ГA dne 25. ledna 2021 vyplynulo, že taková změna je možná pouze formou dodatku ke Smlouvě. Radio ГA / ГA mezitím interně ustanovila novou pověřenou osobu pro službu PostSignum, a příslušný zaměstnanec byl náležitě informován, a seznámen s podklady k PostSignum. Při přípravě této odpovědi pro Úřad jsme napříč odděleními interně zjišťovali sled událostí. Zjistili jsme, že tento interně nově pověřený zaměstnanec, ve snaze seznámit se se systémem PostSignum, se žel o něco předčasně (ještě k tomuto datu neměl vlastní přihlašovací oprávnění, přidělené mu jako nové pověřené osobě Českou poštou až po podepsání dodatku ke Smlouvě, vizte prosím informace níže) dne 29. ledna 2021 do systému PostSignum přihlásil, a to opět za použití evidenčního čísla Smlouvy, pracovního emailu pana XXXXX (jeho původní email), a hesla, které používal pan XXXXX i jeho předchůdce, kdy tyto opět vyčetl z interní dokumentace. Oba tito zaměstnanci Radio ГA / ГA vstoupili do PostSignum dle všeho s poctivými úmysly, a pouze se záměrem zjistit aktuální stav ohledně služby PostSignum, resp. ve snaze seznámit se s daným systémem.

Dne 8. února 2021 podepsala Radio ГA / ГA dodatek ke Smlouvě, jímž žádala o výmaz pana XXXXX jako pověřené osoby pro PostSignum, a zároveň jmenovala na jeho místo jinou pověřenou osobu, stávajícího zaměstnance Radio ГA / ГA. Tento dodatek byl České poště s.p. zaslán dne 12. února 2021 a jí následně podepsán 16. února 2021. K tomuto datu tedy došlo k napravení tohoto stavu."

Se slovy „Ták, a tvá Máňa“, kliká se svým známým tajuplným úsměvem Mona Lisy na tlačítko „Odeslat“.

Co k tomu dodat? Snad jen tolik, že jako na konci každé dobré pohádky by se mělo ozvat to známé - „zazvonil zvonec a pohádky je konec“.

Pro všechny ty z vás, kteří ať už věkem nebo díky svým osobním životním zkušenostem pohádkám nevěří, doplňuji k této její zkazce následující analýzu příběhu:

• Autor této pohádky projevil úžasnou schopnost lavírovat v čase a ve faktech
  

• S využitím svých vysokých morálních standardů a díky profesionálním postupům autor této bajky cíleně v lednu 2021 odhalil, a to v ten samý den jako my na základě odpovědi na dotaz z České pošty, ve svém systému nezákonnost, která by mohla vyústit v podnět "někoho" k prošetření z jeho protiprávního jednání
  

• S plným respektem k platným zákonům, a ještě před naší žádostí o zablokování a před odesláním trestního oznámení, učinil veškerá opatření ke zneplatnění přístupů
  

• S poctivostí jemu vlastní už týden před našim odhalením dělá v součinnosti s Českou poštou veškerá opatření tak, aby byl tento můj bývalý účet zablokován a přístup zneplatněn a je jen jejich smůlou, že jsem toto v průběhu jejich bezprecedentního snažení odhalil
  

• S houževnatostí jemu vlastní a ve své snaze zabránit v dalších porušeních zákona, žádá opakovaně provozovatele služby, tedy Českou poštu, o zablokování účtu a tento stav opakovaně ověřuje tak, že se na "síti sítí" vydává za mně
  

• Projevil úžasné technické nadání tím, že nechal zablokovat, a nakonec i zablokoval už dne 4.2.2021 v 9:15 mnou zablokovaný účet, včetně toho, že byl schopen používat přihlašovací údaje z dokumentace, kterou díky mně neměl, a kterou jsem, jak sám píše, „z vlastní iniciativy nepředal“
  

• Znaje výsledky šetření všech v případu zainteresovaných orgánů nezanechává žádnou počítačovou stopu, která je tak přirozená pro ostatní smrtelníky při pohybu na "síti sítí", díky čemu může naplno využít své obrovské fantazie

Úplně na závěr, aby bylo ve věci „předání – nepředání" dokumentace PostSignum“ po mém nedobrovolném odchodu k odpovědným rukám Radio ГA / ГA alespoň polojasno, připojuji otisk mailové konverzace ze dne 2.2.2021.

WTF, tak "kdo je sakra kdo"?

Červený Hrádek po 33 letech

Bylo posledních pár letních dnů pozdního léta 2021 a děti si neužívali (po dlouhé době) svých prvních školních "postkovidových" dní. Předvolání na druhý termín soudního jednání mi už několik týdnů zabíralo místo v datové schránce a zrychlovalo můj tep, kdykoliv jsem si na naň vzpomněl. S odpovědností uvědomělého občana jsem se začal připravovat na svou první velkou soudní premiéru, kterou nám soudkyně #JH („Dr. Hustá“) naplánovala na 13.9.2021.

S přípravou jsme začali zostra. Jelikož náš červnový „mediační trip“ do Brna nepřinesl očekávaný „rauš“, využili jsme okamžitě svého práva k nahlížení do spisů k oběma žalobám a po návratu domů jsme se vrhli na studium pořízených obrazových snímků. Kromě dříve objevených úprav v textu žaloby proti diskriminaci s cílem si zachovat možnost i v této věci rozhodovat, nebo v manipulaci v číslovaní stránek, se ve spisech nedalo nevšimnout ručně dopsaných poznámek paní soudkyně, jednoznačně poukazující na toho „hodného“ a na toho, „kdo se se zlou potáže“.

Obzvláště nás zaujalo do spisu ručně dopsané telefonní číslo advokáta protistrany #MV („Mgr. Prasátko“), který pro ni nejspíš fungoval jako přítel na telefonu. Jelikož jsme marně ve spisu hledali záznamy o jejich vzájemném švitoření, rozhodli jsme se na to, jako i na podivnosti v přidělování žalob pořád stejné soudkyni, zeptat toho nejpovolanějšího – tedy její nadřízené, #RV („Dr. Veverička“). Svůj dotaz jsme zakončili logicky žádostí o vyloučení paní soudkyně z projednávání v této věci pro její podjatost.

Na tento můj dotaz přistála v mé datové schránce dne 31.8.2021 odpověď, ze které jsme se, kromě upřesnění, že o podjatosti soudkyně může rozhodnout pouze nadřízený soud, moc toho nedozvěděli.

Umně se zamlžilo ve věci přidělení mé „žaloby na diskriminaci“ známé soudkyni Radio ГA / ГA #JH („Dr. Hustá“), která nám údajně byla přidělena rozvrhem práce ve věci neplatnosti výpovědi.

O vysvětlení, proč diskriminace a neplatná výpověď pro paní soudkyni jedno jest, jsme se bohužel opět nedozvěděli.

Jakkoliv, v závěru jsme se dozvěděli už poněkolikáté odpověď ve smyslu – „když se vám to nelíbí, můžete se stěžovat třeba na lampáren“. Ale až po jejím rozsudku a v rámci opravných prostředků, jak se v tomto kmenu učeně říká. Pochopitelně.

Následoval komunikační ping-pong mezi námi a vedením soudu, který vyvrcholil smečem v rozhodnutí, že soudní jednání ve věci diskriminace se odročuje na neurčito.

Netušili jsme ale, že mezitím naše stížnosti byli, jak jsme později zjistili, postoupeny nám přidělené paní soudkyni, aby tato hodná paní za toto naše snažení definitivně a nezávisle s námi, jak nás onehdy varoval advokát protistrany #MV („Dr. Prasátko“), „zametla“.

A tak přišel 13.9.2021.

S blížícím se poledním termínem soudního jednání jsme se tedy vypravili směr Mičánky. Já s žaludkem na vodě, sestra díky zkušenostem ze soudních jednání „zpoza čáry“ s mírným pesimizmem. Usedli jsme na chodbě před soudní síní a pustili se do posledního ladění taktiky. Tichá naše mluva zpoza COVID roušek a šustění papírů nám bylo kulisou spolu s nervozitou, která by se dala tehdy krájet.

Připravovali jsme se na jednání pouze k žalobě 16 C 64/2020 na neplatnost výpovědi, jelikož jednání k žalobě na diskriminaci 16 C 56/2020 bylo rozhodnutím soudkyně odloženo na neurčito. Prý až do doby, než rozhodne nadřízený Městský soud o její (ne)podjatosti.

Abych se uvolnil, začal jsem si na dveřích jednací síně podrobně číst poučení o tom, jak se chovat v soudní síni. Nechtěl jsem, abych svým chováním nedejbůh znevážil důstojnost tohoto úřadu, a tak se předem v naší soudní při „já versus Radio ГA / ГA“ pasoval předem do role statisty. A na závěr s náležitou pokutou za pohrdání soudu, pochopitelně.

S blížícím se okamžikem našeho připuštění do jednací síně se na chodbě objevila i naše protistrana už ve známé sestavě #LA („Dr. Leklá Andělka“) a #MV („Mgr. Prasátko“), nezávazně konverzujíc na téma počasí, množství práce a slušivého oblečku pana advokáta. S tímto duem jsme se pak potkali ještě několikrát a jak to tak vypadá, budeme se potkávat i nadále.

Obzvlášť přítomnost prvně jmenované v rolích „nezávislého“ sledovatele a objednavatele v jedné osobě mně utvrzovalo v přesvědčení o výjimečnosti této celé mé kauzy.

Zazněl gong a vstoupili jsme všichni „orouškovaní“ do soudní síně, kde nás už čekala paní soudkyně v předpisovém župánku i se svými „ožupančekovanými“ přísedícími.

My se sestrou jsme zamířili na lavici žaloby, advokát #MV („Mgr. Prasátko“) na lavici pro žalované a #LA („Dr. Leklá Andělka“), k našemu překvapení, zamířila do prostoru pro veřejnost, kde vše až do konce jednání s tajemným úsměvem Mona Lisy sledovala.

Proti tomu jsme podali námitku s odůvodněním, že nám to nepřipadá normální, když zástupce žalované strany, notabene zaměstnanec Radio ГA / ГA v roli objednavatele, plátce faktur za právní služby a v podstatě mnou osoba žalovaná sedí mezi veřejností a tím se brání tomu, aby byla žalobcem či soudem vyslechnuta. Námitka byla, dnes už ze známých důvodů, okamžitě a rázně zamítnuta a aby nám bylo v této věci i do budoucna jasno, k nám nezávislá paní soudkyně zpoza roušky a s krví podlitými očima vyštěkla:

„O tom, koho budete žádat k výslechu, budu rozhodovat já!“

Bohužel musím konstatovat, že tak činila dle zákona „o nezávislých soudcích a soudech“ a že své varování k naší straně barikády dodržovala ve všech příštích jednáních, a to až do toho posledního.

A tak zůstala #LA („Dr. Leklá Andělka“) v prostoru „nepostižitelných a přihlížejících“ až do konce jednání tohoto i všech těch příštích.

Do konce tohoto jednání?

Vlastně ne tak úplně, tedy přesněji do okamžiku, než začala po síní v jednom okamžiku pobíhat, aby nakonec krátce spočinula v důvěrném rozhovoru se svým advokátem #MV („Mgr. Prasátko“) na lavici po jeho levici. Hned jsem si vzpomněl na to dlouhé „moralistické“ povídání o tom, co je povoleno a nepovoleno v soudní síni na vnější straně její dveří.

Nemusel jsme být ani členem pomazaného kmene právníků abych cítil, že to není normální. Navíc jsem to neviděl ani v televizi, a to dokonce ani v žádném našem či americkém filmu! A tak jsme proti tomu opět protestovali.

Zde nás paní nezávislá soudkyně usadila s tím, že #LA („Dr. Leklá Andělka“) panu advokátovi pouze řekla, kde má hledat námi požadované důkazy. Vypadá to, že kromě nezávislosti byla paní soudkyně obdařena i netopýřím sluchem.

O tom, že to nebyly její jediné dovednosti, si povíme snad ještě někdy příště.

Na toto soudní líčení vzpomínám velice nerad.

Obzvlášť těžce jsem nesl jako „dvoj občan“ její narážky a zesměšňování své sestry v roli mého zplnomocněného zástupce v situacích, kdy ve snaze mluvit česky použila nějaké to slovenské slovo. Ono vlastně celé to jednání pojala paní soudkyně jako tažení proti těm, kteří se opovážili poukázat na její podjatost a využívala k tomu veškeré prostředky, které jí k tomu nabídl soudní systém a zákon.

Dotehdy nebyl problém, že má zplnomocněná zástupkyně mluvila slovensky. Náhle to mělo „zásadní vadu na kráse“, a sice že ona mluví slovensky a že budeme teď najednou všichni mluvit „na povel“ česky. Protože jsme v Čechách! - jak několikrát vykřikla do pléna i do svého zápisu!

Akceptovali jsme rozhodnutí soudu, a i když náhlé změně nálady soudkyně jsme nechtěli rozumět, podvolili jsme se. Mně to za těch více než 40 let, co zde žiji a platím zde daně, nedělalo až tak velký problém, i když určitě by se zkušený český lingvista na mně vydováděl, ale sestře zpoza „čáry“ ta čeština ne a ne perfektně naskočit.

A tu ji, tedy vlastně i mně, začala „nezávislá“ paní soudkyně zesměšňovat, a to za všeobecného souhlasu a pobavení právního zástupce a veřejnosti žalované strany. Obzvlášť se mně dotklo, když začala opakovat po ní slovenské slova, které jí náhodou z české věty zákonitě vypadli, čímž se celé soudní jednání změnilo na kabaret.

Nedůstojný trapný kabaret, připomínající procesy z padesátých let, ke kterému se nakonec vybuzen atmosférou událostí rád přidal taky pan advokát žalované.

To, když vyskočil jako čertík z krabičky a nesrozumitelně zakřičel něco jako „odmítáme, aby nám žaloba něco vkládala mezi řádky“, nebo něco podobného. Kde a v jakém béčkovém filmu jsem to jen slyšel? Fakt nevím.

Najednou už nezáleželo na žalobě, na jejím obsahu, kterému, dle zvukové nahrávky, viditelně většina zúčastněných technicky absolutně neporozuměla. Nevadilo ani, že zástupkyně žalované strany, teď opět sedící na lavici pro veřejnost, si s advokátem v průběhu jednání posuňky dávali signály.

Když soudkyně začala používat úsměvné termíny jako „bushing“ místo „phishing“, nebo že jsem se dopustil „hrubého porušení pracovního poměru“, nedalo se tomu pod rouškou nepousmát. Propůjčila tímto tomuto pro mě vážnému jednání ten náležitý komediální podtext. A to celou vahou své funkce.

Jakousi pomyslnou třešničkou na dortu bylo ale vyhlášení paní soudkyně, že byla právě informována zapisovatelkou, že naše další jednání ohledně žaloby pro diskriminaci, ještě ráno odročené na neurčito, vytyčuje teď rovněž na 2.11.2021, i když usnesení Městského soudu k nám ještě nedorazilo. Když jsme ho chtěli vidět, prý nám ho neukáže, ale můžeme se na něj podívat na soudě v rámci nahlížení do spisů. Stejně prý nás tam bude čekat i CD s nahrávkou tohoto jednání.

Využili jsme tedy svého práva a taky jak nám paní soudkyně doporučila, na druhý den jsme se pokusili nahlédnout do spisu.

Po počátečním šoku paní z podatelny z tak neuvěřitelného požadavku (mívají na to údajně minimálně 2 pracovní dny) a za asistence její nadřízené, nakonec můj zplnomocněnec v osobě mé sestry odcházel s fotodokumentací a CD z tohoto jednání.

Ve fotodokumentaci jsme zjistili, že ve spisu zůstali nezaevidované důkazy, které jsme na tomto jednání předložili, a tak tam „tehdy zatím“ leželi jen jako bezvýznamná připomínka jejich důležitosti pro nás.

A tak jsem si pouštěl doma znova a znova CD z tohoto jednání a zvyšoval si tím, s trochou toho masochizmu, svůj tep. To abych si znova a znova připomněl, jak složité může býti si rozumět ve skupině 5 vysokoškolsky vzdělaných lidí, honosícími se akademickými tituly a mluvícími téměř stejným jazykem.

Já vím, jsem jen právní laik, ale něco mi říká, že soudní jednání ve své vážnosti takhle nemůžou přeci probíhat. Protože jsme to i řekli nahlas, celé „jednání“ tímto pro nás skončilo.

S výmluvným gestem paní soudkyně a se slovy „a nashledanou“ jsme byli vypoklonkováni z jednací síně.

Ten kopanec do části, kde běžně lidem končí záda, jsem cítil až do večera.

Toto CD tak v mém zvukovém archivu dostalo své čestné místo hned po záznamu z vystoupení Milouše Jakeše na Červeném Hrádku z roku 1989.

Na obrázku níže je zobrazeno oznámení o odročení jednání z důvodu podjatosti a podobně, jako v předchozích příspěvcích, si dovoluji vaši pozornost zaměřit na datumy. Ostatně, jako vždycky s nimi byl problém. O tom, že bylo toto oznámení podepsáno #JH („Dr. Hustá“), ani nemluvím.

Oznámení o odročení nám bylo doručeno 6.9.2021 v pondělí. Soudkyně na jednání dne 13.9.2021 o týden později nás s radostí informuje, že nadřízený Městský soud ten samý den ráno rozhodl o tom, že není vyloučena z jednání pro podjatost, ba co víc, už jí i o tom informoval prostřednictvím zapisovatelky. Přitom sama ve svém stanovisku výše naznačuje, že z časového hlediska nebude nadřízený soud schopen tak rychle rozhodnout.

Pojďme se tedy kouknout jedním očkem do kalendáře.

Ti z vás, kdo měli někdy tu čest si dopisovat se státní správou mi určitě dají za pravdu, že několikatýdenní lhůta pro odpověď na žádost není nic výjimečného.

V tomto mém případě se ale stal zázrak a úřednický šiml zcela nečekaně zasprintoval.

Za pouhých 4-5 dnů nadřízený soudní senát byl určen, zasedl, rozhodl, a ještě i doručil. Kéž by takhle efektivně fungovala justice i v jiných případech! Neuvěřitelné se stalo skutečností!

Pochopitelně nás tato efektivita a hospodárnost nenechala netečnými a pokusili jsme se zjistit, co tentokrát v tomto jejich čistém víně plave. O to více nás to zajímalo, že s tímto rozhodnutím nás fyzicky soudkyně #JH („Dr. Hustá“) nechtěla seznámit na tom „kabaretním“ jednání dne 13.9.2021. Byli jsme tak odkázání opět na nahlížení do spisů.

Tady si tedy dovolím použít opět trochu té fabulace.

---

„V zájmu efektivity, hospodárnosti a s ohledem na blížící se termín obou soudních jednání, ve kterých chce a musí spravedlivě rozhodnout, volá naše paní soudkyně své kolegyňce, toho času na stáži na Městském soudě.

Po několika zdvořilostních frázích na téma – jak se má, jaké to tam je a jak se k ní těší po stáži zpět, vyrukuje se svým přáním.

Postěžuje si, že má tady takové 2 zoufalce, které nezapomene připodobnit k vosině v zadní části těla a kteří jenom prudí, vůbec nechápou tu její spravedlnost a zákony, a že trvají na jejím vyloučení z těchto její klíčových soudních jednání. Prý už to chtěla mít dávno rozhodnuté, ale takhle to prý do 14 dnů nestihne. Prý už to má i napsáno. Prostě hrůza – se polituje sama.“

---

A tak se sejde na objednávku soudní senát „1 Nc“, aby ve věci nepodjatosti naší paní soudkyně po právu a zrychleně rozhodl. Nevadí, že podepsaná předsedkyně senátu ani jeho členové, dle veřejného rozvrhu práce u Městského soudu, zde pod tímto označením nezasedají. Navíc zjistíte, že jeho členy jsou výhradně muži.

A tak už nebránilo nic k tomu, abychom byli předvoláni na další soudní jednání v obou mých věcech. Tentokrát tím našim datem bude 4.11.2021 a jak se následně ukázalo, mělo to být naše definitivní Waterloo.

Jak to tedy k tomuto dni se mnou vypadalo?

Ve věci diskriminace jsem stále ještě neměl možnost přednést svůj žalobní návrh, žádného jednání jsem se zatím v této věci osobně nezúčastnil a na naplánovaném soudním jednání dne 4.11.2021 jsem se měl dozvědět, že mně k jednání spravedlnost, reprezentovaná nezávislou paní soudkyni, vůbec nepotřebuje.

Ale o tom až někdy příště, bude-li nějaké.