Nahlížení na nahlížení

Původně jsem chtěl zveřejnit nový článek, popisující další z časové posloupnosti příběhů v našem boji s větrnými mlýny, mohutně rozfoukávanými našim známým triem spravedlivých, ideově podporovanými „vysokými etickými a morálními hodnotami“ Radio ГA / ГA a kvalitně promazávanými penězi amerických daňových poplatníků #UTP(“US tax payers”) přes fondy a granty #USAGM(“US Global Media”). Po několika větách horečného psaní jsem si ale uvědomil, že podobně jako já kdysi, mohli byste být i vy v této oblasti nepolíbení a o existenci možnosti nahlížení do spisů, jako základního předpokladu práva na spravedlivý proces, jste třeba vůbec nevěděli. A přitom se jedná o jeden z institutů, garantovanými nám „Listinou základních práv a svobod“ a na který se v příštích příspěvcích budu aktivně odvolávat.

Na internetu je mnoho odkazů, věnujících se podrobně v paragrafovém znění právům a povinnostem při nahlížení do spisů. Já jsem zde náhodou našel docela pěkně a souhrnně popsaný třeba tenhle. I když se zde jedná o detaily ke správnímu řízení, není tam v částech, týkajících se soudních řízení, podstatný rozdíl (viz zde). Proto se radši zaměřím pouze na technickou stránku věci a na praktické zkušenosti, které jsme zažili z hlediska naší „místní příslušnosti“.

Uff, už začínám používat terminologii kmene, o existenci kterého jsem kdysi nechtěl nic slyšet.

Tak tedy pojďme pěkně popořádku na to nahlížení.

Na začátek je nutné kontaktovat mailem přes adresu podatelna@osoud.pha10.justice.cz paní na podatelně a požádat ji o umožnění nahlížení do spisů dle vám přiděleného čísla.

Na začátku ve své seniorské nerozvážnosti jsem si myslel, že pokud paní určím datum a hodinu, ke kterému bych se chtěl nahlížení zúčastnit, mám hotovo a o ostatní se postará náš soudní systém. V odpovědi téměř okamžitě jsem se dozvěděl, jak jsem se šeredně mýlil. Ne já, ale paní na soudě je ta, která vám určí, kdy se máte k nahlížení dostavit a že to nebude v kratší době, než 2 pracovní dny, budete poučeni záhy. Nezůstane vám tak nic jiného, než toto pravidlo akceptovat a zanadávat si dle známého „kdo je sakra zde pro koho?“.

Dle termínu vašeho „připuštění“, schváleného paní na podatelně, si zažádáte svého nadřízeného o volno, nebo jen prostě utečete z práce. Je v této souvislosti důležité si ale uvědomit, že se nejedná o operaci na jeden až dvě cigarety, ale o činnost, u které můžete strávit i několik hodin. V každém případě to závisí na tloušťce spisu, což v našem případě bylo i několik stovek stránek ke každé žalobě.

Pokud tedy máte schválený termín i to pracovní volno, můžete se vydat na soud k nahlížení do spisů. S vědomím už uvedeného „kdo je zde pro koho“, doporučuji dodržet paní z podatelny odsouhlasený termín. V opačném případě se může stát, že budete jí hubováni, že jste místo v 9:00 hod přišli v 9:30. Odpověď ve stylu „no a co?“, případně „podle jakého zákonu tady musím být v 9:00 hod?“ jí zpravidla natolik odzbrojí, že vám k vaší smůle přestane věnovat svou přízeň a vy se tak budete moci pustit okamžitě do díla.

Pro zdar této akce, které jste se rozhodli věnovat svůj drahocenný čas, je dobré se pečlivě technicky vybavit. Kvalitní fotoaparát ve vašem mobilním telefonu a vhodný software pro rychlé pořizování fotek „z ruky“ by měl být základem. O dostatečné kapacitě datového úložiště ve svém mobilu nebo "cloudu" nemá cenu ani mluvit.

Než začnete s pořizováním snímků je důležité si ověřit, že spis je správně označen spisovou značkou a jestli má správně vedený soupis, což je jakási tabulka s údaji o dokumentech a datumech, kdy byly do spisu vloženy. Ve spisu byste měli najít všechny žaloby, protokoly, záznamy, písemná vyhotovení rozhodnutí, důkazy, písemné reakce protistrany, a to vše společně se všemi přílohami. Najdete zde i poznámky soudce, což může v mnohém napovědět, kam se ubírá jeho mysl. Jinými slovy, pokud je více poznámek v časti spisu, patřící protistraně, je to nezvratný důkaz toho, že taháte za kratší konec provazu a událostí příští vás nejspíš budou katapultovat už jen do role statisty.

Obzvlášť je vhodné se zaměřit i na posloupnosti v číslování stránek spisů. Jinak se dostanete do situace, podobně jako my, že stránky budou dodatečně různě přečíslovávány, čísla škrtány a mezery v číselné posloupnosti logicky vedou k podezření, že se zde bude „něco“ dodatečně vkládat. V našem případě jsme z pořízených fotek z několika termínů nahlížení zjistili, že náš spis svým obsahem doslova „žil“!

Po pořízení fotek podepíšete s „paní dozorčí“ protokol, aby bylo pro všechny strany jasné, kdo a kdy se seznamoval s obsahem spisu. Je dobré si projít nafocené dokumenty až v klidu někde mimo soud a v případě nejasností si celou operaci „pro mimořádný úspěch“ ještě několikrát zopakovat.

Kapitolou samou o sobě je operace k převzetí zvukové nahrávky soudního jednání.

Tedy pokud máte to štěstí, že je v místnosti nahrávací zařízení, což se v našem případě minimálně jednou nepoštěstilo. Jak bylo uvedeno dříve v některém z dřívějších článků – totiž v případě nejasností mezi psaným zápisem (neboli protokolem), a zvukovým záznamem, má přednost vždycky ten zvukový. Těch hodin strávených poslechem jednání a jejich textovým přepisem! To vyžaduje opravdu pevné nervy a bezbřehou výdrž.

Než se ale vydáte na soud k převzetí zvukového či obrazového nosiče (neboli CD nebo DVD), postupujete podobně, jako při žádosti o nahlížení do spisu. Opět, až po potvrzení termínu se vydejte na soud, tentokrát však na jeho informační oddělení. Jak už bylo uvedeno zde několikrát – nezapomeňte na pravidlo „kdo je zde pro koho“, a proto pokud jste z domova naučeni slušně pozdravit, nejspíš vám paní úřednice do úzkého průzoru v neprůstřelném skle, chránící ji před kulkami, bacily a vším možným a nemožným (tedy hlavně před vámi), na váš pozdrav asi neodpoví. Nezoufejte. Místo toho ji směle vyložte svůj požadavek.

A teď přichází ta nejdůležitější věc, kterou je nutné znát a která by mohla váš plán k převzetí nosiče klidně zhatit. Obzvlášť na to myslete v případě, že jste se rozhodli pro něj zastavit v obední přestávce, před zaměstnáním, nebo jen tak autem v modré zóně na Míčánkách a „na blikačku“.

Je to onen nešťastný 50 Kč kolek za soudem poskytnutý „no name“ zvukový či obrazový nosič a pokud kolek po svém předneseném požadavku nemáte, nastanou vám obrovské potíže. Jakkoliv, je zde další možnost – poskytnutí jakéhokoliv jiného prázdného nosiče.

Na nápad požádat o nosič „keš“ předem zapomeňte, a i kdybyste přidali něco navrch, ani s tímto úplatečkem u neúplatné paní nepochodíte. A je to tak správně! Jste přeci na soudě, ne?

Možná že vás teď napadla taková pošetilá myšlenka, že v 21. století existují i jiné možnosti platby za služby za vypálení obsahu na datový nosič, třeba jako bezhotovostní platbou kartou, nebo jiným podobným způsobem. Bohužel, zde tato evoluce ještě nedorazila, a tak budete odkázání běhat po soudě a hledat nějakou „kolkárnu“. Obzvlášť se vám tato neznalost nevyplatí, pokud nebudete mít patřičnou hotovost v místní měně. Vím, o čem mluvím. Toto se stalo mé sestře, slovenskému valutovému občanovi, která kromě „ójro“ zde tehdy neměla ani tu pověstnou kačku.

Myslel jsem si, že je to pouze nevymoženost daného obvodního soudu. Při podobném požadavku na Městském soudu při odvolacím soudu jsem nepochodil o nic lépe. Zde jsem byl tedy alespoň poučen zdejší paní „dozornou“, že se jedná o ceninu, a tudíž ji prý nemůžu platit kartou. Na můj argument, že je mi to divné, jelikož stejný kolek jsem před nedávnem na poště kartou zaplatil, nejspíš díky vyraženému dechu z mé rychlé reakce, mi už neodpověděla.

A tak pokaždé, když jsem stál u těchto skleněných okének a o něco podobného jsem na těchto soudech žádal a žádal a žádal, vzpomněl jsem si na tento náš příběh.

Němými svědky mi u toho byly pokaždé ony dva platební bezhotovostní terminály před každým z nich. Tak zbytečné. Asi jako jejich obsluhy z druhé strany toho skla.

Kolik to tak dělá, doktore?

Mediace je odvozena z latinského slova „mediare“, neboli býti uprostřed, na půli cesty. Jejím základem je, že mezi znesvářené strany vstoupí třetí, nezávislá osoba, tzv. mediátor, která se stává prostředníkem ke smírnému, kompromisnímu řešení sporných otázek. Podmínkou je, že mediátor musí být nestranný, nemůže jím být osoba spojená s jednou ze stran sporu, neboť pak by mediátor nespravedlivě ovlivňoval druhou stranu a mohl by ji např. přimět akceptovat jako kompromis řešení, jež by pro ni bylo nevýhodné.

Tolik tedy suchá teorie. V našem příběhu to však skončilo takto "Kolik, kolik, kolik?!"

Po rozporuplném soudním jednání z ledna 2021, detailně popsaném zde, a po oboustranném příslibu „na mikrofon“ se posunout rázně ke konci těchhle tahanic, se rozhodli právní zástupci Radio ГA / ГA, spolu s jimi navrhovanou „nezávislou mediátorkou“, ke svému pojetí opravdového významu slova „býti uprostřed“.

Předtím, než jsme byli nasměřováni touto cestou, nám dne 10.1.2021 doručil advokát #MV(„Mgr. Prasátko“) odpověď od paní Colombové (až z dalekého „Vašingtónu“) na naše návrhy smíru.

Jak se postupem času stalo pravidlem – kromě vztyčeného prostředníku nám Cimrmanovsky tato pohádková paní opět nenaznačila vůbec nic.

Pro ty z vás, kteří (ne)umí číst mezi řádky, si shrneme hlavní myšlenky tohoto jejich sdělení:

• Vaše návrhy jsou pro nás neakceptovatelné, protože by to stálo mnoho peněz (i když na platby faktur naší smluvní advokátní kanceláře rádi přispějeme z neomezených zdrojů amerických daňových poplatníků)

• Vaši žalobu na diskriminaci jako samostatní žalobu pořád neuznáváme, jak už jsme mnohokrát řekli a i „nezávislá“ paní soudkyně #JH(Dr. Hustá“) vám to taky říkala (a je vaší chybou, že za ní platíte soudní poplatky a ubíráte její čas, a tudíž vaše návrhy ke smíru i v podobě vámi navrhované omluvy taky neakceptujeme)

• Protože víme, že jste už rok zaměstnán, celou tuto dobu vykonáváte práci, platíte složenky, snažíte se plnit své finanční závazky a přežít bez vybírání popelnic, tak je od vás „unfair“ požadovat po nás jakékoliv další peníze

• Chceme se domluvit (neboli „slibem nezarmoutíš“)

• Jsme připraveni vám „něco dát“, ale neřekneme vám kolik, takže znova nabídněte, my se zeptáme v dalekém „Vašingtónu“ a zas vám napíšeme (Kolik, kolik, kolik?!)

• Chceme se zúčastnit setkání před mediátorem a aktivně se na něm podílet, ovšem za našich podmínek (které jsme už specifikovali na posledním soudním jednání dne 5.1.2021, tj. nebude to na Slovensku a nebude to vaše sestra, i když je registrovaný mediátor)

I když jsme se domluvili na soudním jednání dne 5.1.2021 o podmínkách případné meditace, tj. že se uskuteční na půlcestě mezi Prahou a Slovenskem a bylo to dokonce i v protokolu z tohoto jednání, „nezávislá“ paní soudkyně #JH(„Dr. Hustá“) opět rozhodla jinak a ve prospěch žalované strany. Pochopitelně neakceptovala naše návrhy a rozhodla o mediátorovi „se kterým má výborné zkušenosti a je úspěšný“ a přesně podle její výpovědi „Né, já už tady mám pro vás mediátorku připravenou! Jo? Takže...“

Připomeňme si tedy ostrou slovní výměnu ohledně mediace mezi oběma stranami, jak se událi v onen lednový den.

​Advokát	​Jestli k tomu tedy můžu něco říct.
​Soudce	Můžete.
​​Advokát	​Už jsem sděloval soudu u předchozího řízení, že jsme ochotni jít k případnému mediačnímu řízení, případně. Bohužel do dnešního dne, a teď se nechci bavit o tom, jestli pan žalobce, jak si toto představoval, nějaké řešení věci. Ani pro Rádio ani pro pana XXXX, souzení není příjemnou věcí, a z tohoto pohledu jsme nakloněni k tomu, že by mohla proběhnout mediace. Celé si myslíme, že není vhodné, aby mediátorem byla zde přítomná zástupkyně pana XXXX, i když je hodnocená jako mediátorka...
​Soudce	Ne, to určitě ne!
​​Advokát	Současně si nemyslíme, když navážu na naši diskusi před dveřmi této soudní síně, že by bylo vhodné, aby tímto mediátorem byl jakýkoliv mediátor ze Slovenské republiky, protože by to byl střet zájmu.
​Soudce	Né, já už tady mám pro vás mediátorku připravenou! Jo? Takže...
​​Advokát	Teď z tohoto pohledu, já si myslím že, mediace by v dané věci mohla napomoci, protože ta situace se vyvinula tak, že nastala výpověď pana XXXX a následně nastala námitka stavu diskriminace, které jsou velmi překvapivé a které neodpovídají tomu, jak s ním bylo doposud zacházeno. To znamená, že k mediačnímu řízení je i vedení Rádia nakloněno a je ochotno se ho zúčastnit, pokud bude možné najít nějakou shodu. Aby ale nějaká shoda mohla být, musí z mého pohledu ten mediátor, zjistit, jaká je pozice pana XXXX z pohledu jeho představ co do možného narovnání v celé věci a na to pak pochopitelně může Rádio nějakým způsobem reagovat.
​Soudce	Dobrá! Takže se posaďte. Jenom k tomu bych navrhla já něco s tím, že samozřejmě v rámci té mediace, musí souhlasit obě dvě strany. Nicméně, rozhodneme, že mediace nebude na Slovensku! To teda říkám předem, je to řízení vedeno v České republice, je to vedeno u zdejšího soudu, takže v rámci hospodárnosti, rychlosti řízení, rozhodně ta mediace by ta mediace byla tady v Praze.
Sestra	To samozrejme môžete navrhnúť, vážený súd...
​Soudce	Ne, já to rozhoduju!
Sestra	Taktiež rozhodnete, že musíme akceptovať tohoto mediátora?
​Soudce	Ano! Ať to budete akceptovat, nebo ne, ale slovenského určitě ne! (podrážděně)
Sestra	Bližšie k Slovensku. Brno napríklad je pre obidve strany...
​Soudce	Prosím vás, pojďme si ještě popovídat, jestli...
Sestra	Ak by ste dovolila, vážený súd, predmetom mediácie je opäť len dohoda. My nemáme problém povedať, čo chceme my, sme to aj jasne povedali.
​Soudce	Né! Přesně! Já to chci teď zapsat! (podrážděně) Jo? Jakým způsobem by se to dalo vyřešit a vy mi pak u mě sdělíte, zda-by to tak šlo, nebo nešlo!
Sestra	Vzhľadom ku skutočnosti, že žaloba je podaná a v podstate už rok dozadu, ...
​Soudce	Já prosím vás jsem to odročovala 2 krát kvůli vám, tak že nebudeme říkat o tom, že prodlužujeme... (skáče podrážděně do řeči).
Sestra	Já som prišla, ja hovorím o tom, vážený súd, akým spôsobom sa dá tento spor hospodárnejšie a úspornejšie, pretože mediácia je ďalší proces, ktorý trvá a môže trvať pol roka podľa zákona o mediácii….
​Soudce	Ne, já mám mediátorku, u které to tak dlouho netrvá a je poměrně velmi úspěšná. Takže prosím vás, ...
Sestra	Takže predpokladám, že dodržiava zákon o mediácii, ...
​Soudce	Samozřejmě!
Sestra	...má polročnú lehotu na to, aby sa strany dohodli, a tak sa bude tento proces o ďalšieho pol roka preťahovať. To je môj návrh, aby...
​Soudce	Dobrá, takže mi teď nadiktujete přesně váš návrh, jakým způsobem chcete, aby se dohodli oba tyhlety spory. Tak mi to nadiktujte, prosím! Takže zástupce žalobkyně, žalobce, navrhuje schválení dohody v tomto znění. Prosím!

A tak přesně dle vyjádření #JH(„Dr. Hustá“) „Ne, já to rozhoduju!“ a bez akceptace elementární zásady souhlasu obou stran s osobou mediátora, se nám v datové schránce dne 3.2.2021 objevilo její oznámení o rozhodnutí ve věci mediace.

Asi není nutné zdůrazňovat, že se jednalo o tu „jejich mediátorku“, která se pak objevila i u dalších soudních jednání mezi Radio ГA / ГA a dalším nešťastníkem.

Začalo tak u nás klíčit podezření, že Radio ГA / ГA má kromě „své“ soudkyně i „svou“ mediátorku.

Velice zajímavé věci v té první věci se brzy objeví v dalších našich příspěvcích.

Nebudu jízlivý, a tak ponechám bez komentáře nejspíš jedinečné kvality soudkyní přidělené paní mediátorky. Popravdě, její kvality a ani jí neznám. Na celý tento její výběr jsem se díval docela pragmaticky – jednalo se o „jejich výběr“ a bez jakékoliv diskuse s námi k její akceptaci, její odměna byla daleko vyšší, než bývá v kraji zvykem a to nejdůležitější, co nakonec rozhodlo o tom, že jsme ji neakceptovali bylo, že paní doktorka sídlí 6 minut chůze od smluvní advokátní kanceláře Radio ГA / ГA pana advokáta #MV(„Mgr. Prasátko“).

Takže na její neobjektivitu a nepodjatost bylo už předem přímo zaděláno.

Zpětně si pořád kladu otázku – to všichni ty nešťastníci přede mnou to neviděli a nevěděli? Nebo jim to nevadilo a slepě pořád věřili v tu čítankovou spravedlnost? Nebo to nevadilo jejím právním zástupcům, měli-li vůbec nějaké?

Našim vítězstvím bylo, že paní soudkyně v zájmu „mít ty dva z krku“ nakonec akceptovala naši námitku a nařídila mediační řízeni do Brna.

Jak je vidno z kopie v odpovědi níže, bylo nutné, aby měli i zde to příslovečné poslední slovo.

---

---

Covidový rok vrcholil a po několika změnách termínů jsme konečně obdrželi potvrzený termín setkání s mediátorem. Tim termínem se stal 12.4.2021.

Ráno jsme sedli do auta a vybaveni rouškami a očekáváním neočekávaného jsme vyrazili směr Brno. Po několika hodinách cesty nás přivítalo brněnské chladivé aprílové ráno, cvrnknuté několika kapkami deště. Při čekání na pana mediátora před jeho kanceláří se spoza rohu ulice náhle objevila naše žalovaná dvojka #MV(„Mgr. Prasátko) a #LA(„Dr. Leklá Andělka“). Popravdě, zejména z její strany jsem nečekal tak velký zájem. Na druhé straně mi to dodávalo pocit důležitosti, to přiznávám. S odstupem času a dnes už i se znalosti jiných věcí vím, že tohoto privilegia se dostalo opravdu pouze mně a ostatní případy dalších nešťastníků se už vyvíjeli mimo její zájem.

Byli jsme uvedeni do velké kanceláře, které vévodil stůl mediátora a k němu přilehlý stůl, určený pro ty, kteří se neumí přijít na jméno. Zpoza roušek jsme na sebe nejprve jen tupě civěli a pak na povel mediátora jsme se do sebe pustili.

Nejprve jsem dostal slovo já a jelikož to bylo poprvé, co jsem jim mohl pěkně od plic říct, co si o celém tomto monster procesu myslím, snažil jsem se nenechat na nich nit suchou. Když jsem se náležitě rozvášnil a věty a myšlenky ze mě padali jak z „á-káčka“, přerušila mně #LA(„Dr. Leklá Andělka“) větou, která mi úplně vzala vítr z plachet – „Pane, mohl by jste si řádně nasadit roušku?“ Díky roušce, která mi pevně obepínala bradu, nebylo vidět, jak mi pod ní padla čelist.

Nasadil jsem si tedy roušku ukázkově dle doporučení pana Prymuly a snažil jsem se navázat na přetrhanou mokrou nit. Když jsem se opět dostával do ráže, svůj pokus o mé rozhození opět zopakovala. Asi moje sestra pochopila z mého výrazu, že v nejbližším okamžiku se na ní přes stůl vrhnu a celé mediační snažení skončí ještě dříve, než řádně začalo a s klidem právníka se na ní obrátila: „Pani doktorka, pokiaľ máte pocit, že by ste sa od nás mohla nakaziť, tak si kľudne presuňte stoličkou ďalej“.

Nastalo chvilku trapné ticho, doprovázené pouze šoupáním její židle. Když se konečně usadila, nebyl jsem schopen ve svém proslovu už jednoduše pokračovat. Ještě teď lituji pana mediátora, který musel zachovat důstojnost situace a nerozesmát se.

#LA(„Dr. Leklá Andělka“), sedící na židli uprostřed velké místnosti asi 3-4 metry od nás, její advokát sedící a poslouchající u našeho stolu a já k ní na tuto vzdálenost hlasitě promlouvající - působilo to opravdu velice komicky.

Když jsem skončil, pan mediátor se pokusil shrnout pro nás všechny hlavní myšlenky mého proslovu. To, že s mými argumenty #LA(„Dr. Leklá Andělka“) nesouhlasila, se dalo očekávat. Překvapilo mně, že vůbec nepochopila, o čem jsem mluvil. Nejspíš mně ani neposlouchala. Jinak neumím pochopit, jak to celé mé i mediátorovo povídání mohla shrnout do vět – „to jsme si to opravdu od vás nezasloužili“, „to bychom od vás nečekali“ a „velice jste nás zklamal“.

Pak se dostala k slovu ona.

S rouškou předpisově nasazenou těsně pod krví podlitými očima (nejspíš z brzkého vstávání na „Prndolíno“), s hranou důstojností jí vlastní a sedě uprostřed velké místnosti, se pustila tentokrát ona do mě. Po úvodních větách v duchu výše už popsaného a po naučených frázích o Radio ГA / ГA, jsem ji vnitřně vypnul. Začal jsem mít neutuchající pocit, že cesta do tohoto krásného města byla pro nás ztrátou času a peněz, že se s nimi nikdy nedohodneme a že z jejich strany je to pouze hra o čas.

Jak jsem tak o ní v tomto duchu přemýšlel, naklonila se ke mně sestra a něco mi špitla do ucha.

V tom okamžiku byl rudý hadr vhozen a #LA(„Dr. Leklá Andělka“) se do nás pustila a začala nás podrážděně poučovat. Že prý je to neslušné, že když ona mluví, tak jí máme poslouchat.

Jelikož jsem nebyl zvyklý, aby mně v mých tehdy skoro šedesáti letech vychovával takhle morálně zakotvený pedagog, zůstal jsem pouze tupě civět a nemít tehdy předpisově nasazenou roušku, určitě bych v tom okamžiku vypadal jako „retard“.

Opět situaci zachránila moje sestra a s klidem jí vlastní jí s lítostí v hlase opáčila – „...tak sme asi holt neslušní“.

Když jsme oba dokončili své monology, obrátil se na nás mediátor s tím, abychom řekli své představy na urovnání.

Protože naše představy protistrana znala už od ledna 2021, což jsem mu doložili i písemně před schůzkou, překvapila ho reakce #LA(„Dr. Leklá Andělka“), která řekla, že ať navrhneme způsob vyrovnání opět my.

Na něco takového viditelně nebyl připraven, a proto je upozornil na to, že mediace je o vzájemném posouzení návrhů a nalezení společného konsensu.

Že to není o tom, že jedna strana bude pouze přinášet návrhy a ta druhá je bude jenom zamítat s tím, že se ale určitě chce domluvit.

Tento argument protistrana už musela akceptovat.

Jelikož zde ale neměli svoji „nezávislou“ soudkyni #JH(„Dr. Hustá“), která by jako jediná byla schopna váhy spravedlnosti vychýlit tím správným směrem, asi po minutě mlčení si zažádali oba o 10 minut pauzy na poradu za dveřmi kanceláře.

Přemýšleli jsme, co tam asi za těmi dveřmi dělají. Představovali jsme si, jak žhaví dráty až do Washingtonu a tahají z postele někoho z USAGM, nebo se radí s někým „tam nahoře“, třeba s #KF(„Kristina Fšetko“). Nebo že by poradil přítel na telefonu v podaní #JH(„Dr. Hustá“)?

Naše šedé buňky mozkové šrotovali naplno a připravovali si reakce na možné scénáře, se kterými přijdou hned jak se otevřou dveře.

Co všechno jsme schopni akceptovat? To byla asi nejčastější naše myšlenka.

Když ani po 15 minutách čekání nepřicházeli a my jsme s obavami spolu s mediátorem probírali, jestli se jim něco za dveřmi nedejbůh nestalo, nebo jestli náhodou nakonec z tohoto jednání neutekli, na výzvu mediátora se konečně otevřeli dveře, a tak naše mediační jednání mohlo postoupit do svého rychlého finále.

A jaký byl ten jejich návrh, pro který jsme se my trmáceli přes půl republiky, brali si volno, platili za PCR testy, za naftu a na který jsme si museli téměř 4 měsíce počkat?

Po tom, co se usadili v bezpečné vzdálenosti od nás, s vážným hlasem se ujal konečně slova pan advokát #MV(„Mgr. Prasátko“).

Že prý ten svůj návrh dlouze zvažovali, že je to pro chudé Radio ГA / ГA obrovský ranec peněz, a tak ať více než 3 měsíční platy od nich nečekám. A že je to prý slušná částka za výpověď pro nadbytečnost, doplnila pana advokáta druhá z dua spravedlivých, #LA(„Dr. Leklá Andělka“).

Otázka mediátora, jestli s tímto návrhem souhlasíme, byla spíše jen pro to, aby řeč nestála a on si splnil svou povinnost. Z podkladů věděl, že s podobnými nápady přišli už v lednu 2021 a tak nás ani mentálně nelámal.

Pamatuji si jen, že mi v reakci na ten jejich úžasný návrh blesklo hlavou posledních pár veršů z písničky „Píseň Neznámého vojína“ od Karla Kryla.

"Kolik vám platí za tenhle nápad?

Táhněte raději s děvkama chrápat!

Co mi to říkáte? Že šel bych zas? Rád?

Odpověď čekáte? Nasrat, jo, nasrat!"

Rozjeli jsme se tedy domů opět s nepořízenou.

Jakkoliv, doma při hodnocení výsledků tohoto brněnského tripu jsme jednoznačně došli k závěru, že ze strany Radio ГA / ГA není zájem o smír a že se zde hraje jenom o čas a o naše nervy. Že se pokusí nás uondat, zastrašovat a podobnými akcemi finančně vyčerpat. Přeci se ví, že ZDROJE JSOU, jak kdysi při podobných příležitostech říkávali komunisté.

Zas se ale o kousek více odkopali – konečně ukázali, že popsané důvody mé výpovědi byly pouze záminkou k mému okamžitému vyhazovu pro tzv. nadbytečnost.

A tak jsme po návratu z jednání dne 18.5.2021 zaslali na HR oddělení Radio ГA / ГA následující hodnocení práce jejich parlamentářů:

Rozhodli jsem se tak definitivně odložit pomyslné rukavičky a začít bojovat jejich prostředky a pravidly. To jsme ale tehdy ještě nevěděli, jak špinavé jsou.

Byli jsme pouze na půli cesty a náš cíl byl v nedohlednu. Chystali jsem se na důkladné nahlížení do spisů, poslech nahrávek a na další soudní jednání, které nás za další 4 měsíce čekalo.

Ale o tom až příště, bude-li nějaké.

Peníze, nebo spravedlnost?

Rok se s rokem sešel a starý COVID-ový rok 2020 volně pokračoval COVID-ovým rokem 2021. Úspěšně jsem prošel zkušebním obdobím v nové firmě, která byla svou velikostí, náplní práce a manažerským vedením tak moderně jiná. Najednou jsem měl možnost pracovat s technologiemi a v systémech, o kterých jsem si mohl dotehdy číst tak maximálně na webu. Můj syn, když se dozvěděl o tom, kde mně po „výběrku“ tehdy přijali, jenom suše poznamenal – „tatínku, když se ti tam nebude líbit, můžeš kdykoliv odejít, teď je taková doba, ale já bych na tvém místě tam zůstal minimálně kvůli CV“. A tak jsem tam nakonec vydržel přesně jeden rok.

A co ty naše boje s větrnými mlýny?

Po posledním setkání se soudkyní #JH(„Dr. Hustá“) z června 2020 jsme pochopili, že boj o očištění svého jména bude bojem těžkým a nemilosrdným. Byl jsem tehdy ochoten akceptovat, že naše právní názory nemusí být logicky shodné s těmi protistrany, ale pořád ještě vybaveni svojí naivní vírou v elementární spravedlivost jsme se pustili do dalšího roku boje s Radio ГA / ГA a na ní napojenou spřízněnou „nezávislou“ právní mašinerii.

Jak bylo již v předchozích příspěvcích zmíněno, dovolávali jsme se spravedlnosti ve dvou nezávislých žalobách, pro jednoduchost uváděných jako žaloba na „neplatnost výpovědi“ a žaloba „proti diskriminaci“, každá z nich mající své jedinečné číslo a na něj navázaný spis. Zejména druhá jmenovaná žaloba viditelně rozbila připravený scénář (popsaný jako šablona zde) tohoto tria spravedlivých, a proto se rozhodli od počátku mlžit. Možným důkazem tohoto jejich snažení je i to, že u každé z výše uvedených typů žalob je jinak navázáno důkazní břemeno (jednou na žalovanou a jednou u žalobce) a není přípustné ho slučovat. Ale to už se dostáváme na hodně křehký odborně právní led.

Typickým příkladem jejich součinnosti bylo předvolání na soudní jednání ve věci žaloby na diskriminaci na den 5.1.2021, které bylo označeno číslem žaloby na neplatnost výpovědi a pochopitelně, jak už se stalo zvykem u žaloby „proti diskriminaci“, s upravenou adresou žalované. To jen proto, aby o obou věcech mohl rozhodovat pořád stejný soudní senát, tedy stejná soudkyně #JH(„Dr. Hustá“) (popsáno detailně zde). Viditelně tento geniální nápad s povděkem převzali i obhájce žalované #MV(„Mgr. Prasátko“) a #LA(„Leklá Andělka“), kteří ve své další komunikaci s námi tento systém okopírovali, i když jsme proti tomu bezúspěšně protestovali „na všech nádražích“. Prostě se pořád nevzdávali myšlenky sloučení obou žalob do jediné a výslední spor tradičně křišťálově čistě „vyhrát“.

Pojďme ale nejdříve věnovat několik vět suché teorii, na kterou se ve svém dnešním příspěvku budu odvolávat a kterou se pokusím vysvětlit bez paragrafového znění.

Soudní senát zpravidla sestává z předsedkyně a dvou přísedících, přičemž předsedou může být jen soudce, v našich luzích a hájích jmenovaný prezidentem republiky. Přísedící u prvostupňového soudu, což byl na úplném počátku i ten náš, můžou být i laici, což v námi probíhajících soudních přích viditelně bylo. Jedná se o jakousi obdobu soudců z lidu, kteří se využívali mohutně v předchozím komunistickém režimu a kteří si tuto svou placenou funkci tehdy i dnes, mnohdy ve svém důchodovém věku, náležitě vážili a váží. I když při vynášení rozsudku mají stejnou váhu hlasu jako předseda soudního senátu, vzhledem k tomu, že minimálně jedna z oněch starších dam na našich soudních jednáních pokaždé do několika minut usnula a její spánek spravedlivých byl jenom občas přerušen zvýšeným hlasem předsedkyně, její role na rozhodování u tohoto senátu byla velice diskutabilní, pro nás od počátku neužitečná a byla zde spíše v roli statisty. Dalším zajímavým detailem našich soudních jednání byl fakt, že složení senátu, tedy ve skupině přísedících, bylo minimálně jednou a bez udání důvodu změněno. Že by další z náhod? Nebo se jednalo o přísedící s „jiným“ názorem? To jsme se taky nedozvěděli a odpovědí na tento náš dotaz bylo u odvolacího soudu, jak už ve většině jejich podobných „faux pas“, pouze mlčení soudkyně.

V průběhu soudního jednání byla vyhlášena soudkyní 30dňová doba na „koncentraci“, což je určitý zákonem daný "stop stav", do kterého mohou účastníci řízení uvádět rozhodné skutečnosti o věci samé a označit důkazy k jejich prokázání. K později uvedeným důkazům a skutečnostem soud (až na výjimky) nepřihlíží.

Vtipným ale je, že po vyhlášení koncentrace řízení soudkyně náhle rozhodla o mediačním setkání, čímž vlastně koncentraci logicky přerušila, jsme si mysleli. Domnívali jsme se, že při přípravě na mediaci a při čekání na její termín, žádná ze stran nebude nabízet další důkazy protistraně, aby se na ně mohla k mediaci dodatečně připravit. Pokud se tedy dostanete nedejbůh do podobné situace, myslete na tento jejich taktický tah, který následně použili i u dalšího soudícího se nešťastníka vůči Radio ГA / ГA.

Další zásadou je, že z jednání se pořizuje zvukový záznam a na závěr protokol, které se stávají důležitou položkou každého soudního spisu. Ostatně, od toho tam je další do party a tou je zapisovatelka (tedy pokud si zápis nedělá sama soudkyně už v průběhu jednání). Platí zde ale jedno pravidlo – pokud je rozpor mezi zvukovým záznamem a písemným protokolem, důkazní přednost má logicky zvukový záznam.

Jednou z nejdůležitějších věcí u všech soudních jednání je vydávání poučení soudkyní jednotlivým stranám sporu, obzvlášť ve sporech, kdy je některá ze stran zastoupena pouze zástupcem, a ne advokátem, a tím apriori tahající za kratší provaz. Tímto zástupcem může být v tomto typu sporu kdokoliv a je jen na vašem zvážení, jestli si pro tyto účely zvolíte svého oblíbeného zedníka, řezníka nebo ráznou paní z vašeho oblíbeného krámku. Asi nejdůležitějším poučením je možnost namítat podjatost soudce (soudců), kterému věc náleží podle rozvrhu práce. Aby bylo zamezeno zneužívání námitek podjatosti jen k průtahům v řízení, je účastník povinen uplatit námitku nejpozději při prvním jednání, kterého se zúčastnil soudce, o jehož vyloučení jde, resp. i v dalším stádiu řízení, nejpozději však do 15 dnů ode dne, kdy se sám o důvodu vyloučení soudce dozvěděl. Kdykoliv za řízení pak může účastník řízení námitku podjatosti uplatnit, jestliže soud účastníka řádně nepoučil o právu vyjádřit se k osobám soudců, kteří podle rozvrhu práce jejich věc projednávali a o ní rozhodovali.

Jak je tedy patrno ze zvukového záznamu, toto poučení bylo předneseno pouze pro stranu #MV(„Mgr. Prasátko“) a pouze on neuplatnil svoji námitku pro její podjatost. V písemném protokolu ale o tomto není „ani popel“, ba naopak se konstatuje, že nikdo neprojevil námitku podjatosti soudkyně. O významu tohoto její opomenutí svědčí i jeho snaha bojovat za soudkyni u odvolacího soudu do roztrhání těla s argumentem, že tomu tak nebylo a mávaje protokolem ze spisu si obrazně žádal od ní o podrbání za ouškem. Že by se spoléhalo na to, že do poslouchání zvukových nahrávek se nikdo jen tak nepohrne?

Nabízí se tedy otázka – očekávali jsme jiný scénář?

Popravdě, tehdy ještě ne.

Pojďme se tedy věnovat nesrovnalostem mezi zvukovými záznamy, uvedenými v tomto mém příspěvku jako jejich textovými přepisy a oficiálním písemným protokolem, který se stal součástí spisů. Jelikož soudkyně #JH(„Dr. Hustá“) kreativně a z chodu, ostatně jak bylo u ní zvykem, rozšířila původní téma soudního jednání k diskriminaci i o jednání o neplatnosti výpovědi, uvádíme tak oba dva přepisy.

Buďte tedy prosím ke mně shovívavý a pokud mi budete chtít udělat radost, tak oceňte prosím alespoň „lajkem“ moji několikahodinovou práci při poslechu a přepisu událostí tak, jak se tyto toho lednového dne událi. Nebylo to vůbec příjemné poslouchání, a to ani po tak dlouhé době, to mi věřte. Proto nechť alespoň v několika větách zazní zde i moje mateřština v podání mojí sestry, která zde v nerovném boji tvrdě bojovala za očištění mého jména.

Zatím jsme ještě byli mazáni na chleba a nabízela se nám dokonce perspektiva slaďoučkého cukříku k tomu.

Tím, že jsme tento jejich cukr tehdy nechtěli vidět ani ochutnat, přišel už jen bič v podobě „mluvte česky“ a „jsme v Čechách, a proto se tady bude mluvit česky“. Když se moje sestra pak následně pokusila, a to vcelku úspěšně, mluvit česky, tak se jí dostalo odpovědi - „mluvte česky a pomalu, ať to tam můžu zapsat“. Ve výsledku si myslím, že celý tento „monster proces“ a způsob, jakým byl veden tímto obvodním ramenem spravedlnosti, nakonec vedlo k mému rozhodnutí si zažádat dodatečně o slovenské občanství.

Po úvodním představení účinkujících

pojďme tedy k jednotlivým přepisům.

1. Žaloba proti diskriminaci

Prepis - diskriminace - 05.01.2021.pdf

Stáhnout PDF • 144KB

Jak je ze zvukového záznamu patrno, soudního jednání jsem se nezúčastnil a byl jsem sestrou omluven, což je pravda, jelikož jsem seděl v práci na odpolední směně. V protokolu ve spisu jsem ale uveden, že jsem tam byl.

S odstupem času tak je možné vidět hlavní důvody jejich snahy změnit adresu žalované v žalobě proti diskriminaci. Jednalo se o žalobu, se kterou neměl žádný z nich v minulosti zkušenosti a potřebovali nutně získat čas. Vlastně nešlo ani tak o čas, jako spíše nás „uondat“. I když #MV(„Mgr. Prasátko“) byl vybaven plnou mocí obrazně „ke všemu“, vždycky mohl získávat čas čekáním na souhlas od nějakého fiktivního bosse z Washingtonu. U nás to bylo jednodušší – sestra měla moji plnou moc a mojí plnou důvěru.

Dalším společným koloritem všech jednání byla opět neúprosná snaha obou spravedlivých spojovat obě žaloby do té jediné. Malým zadostiučiněním bylo při opětovném poslechu, slyšet to jejich neodborné plácání se v problému, kterému vůbec nerozumí a jak se snaží ještě na poslední chvíli přepsat moji žalobu k jejich obrazu. Že rádoby nestranná soudkyně cítí neskonalou potřebu pomáhat profesionálnímu advokátovi žalované protistrany proti obyčejnému „ajťákovi“ a jeho zmocněnci, to je přesně ta parodie na spravedlnost, kterou jsme pak pořád od tohoto jednání až do posledního rozsudku vnímali.

Jako krásný příklad odborné způsobilosti v této věci je její tvrzení, že diskriminaci zejména žalobce shledává v odlišném přístupu konkurenčního boje a lobbingu mezi Barracuda Networks a Microsoft. Popravdě, když jsem toto poprvé slyšel, jenom jsem přetočil oči v sloup a se slovy „bože, ty to vidíš?“ jsem se snažil na to radši nemyslet. Nejspíš to pochopila tak, že mi Barracuda v podobě dravé ryby vyhrožovala a tím jsem se jako Microsoft administrátor cítil diskriminován. Jinak si to neumím vůbec vysvětlit. Našich 30 stran důvodů a příloh k tomu vůbec nezabralo?

Určitě v některém ze svých příštích příspěvků se k této její „světlé myšlence“ vrátím. To abyste mi uvěřili, že se to skutečně stalo a že se to objevilo i v jejím závěrečném rozsudku. Vždycky, když si to přečtu nebo poslechnu, mně napadá známá replika MUDr. Štrosmajera „o holubičce“ z oblíbeného seriálu z nemocničního prostředí.

Jelikož žijeme v Čechách, a i když nevěřím, že by mi někdo z vás záviděl si projít toto „martirium“ a nevzít si za to po 15 letech práce na sklonku svého produktivního věku oněch „mrzkých 10 platů“, uvádím tento svůj známý argument, kdy zaměstnanci OKD po podpisu dohody odkráčeli s 11 platy dle délky trvání jejich zaměstnání.

2. Žaloba na neplatnost výpovědi

Prepis - proti vypovedi 5.1.2021.pdf

Stáhnout PDF • 122KB

Boj v duchu „my toho odporného červa zašlapeme“ a uondáme, pokračoval z chodu a rychlým tempem dalším projednávaným bodem, až do okamžiku, kdy bylo nahrávání násilně soudkyní ukončeno. Když to nepůjde po dobrém, zakroutíme mu obrazně krkem „po bolševicku“, hlavně nech je to s požehnáním a až z jakoby dalekého „Vašingtónu“. Tehdy jsme tomu ještě pořád naivně věřili a popravdě – po osobních zkušenostech, kdy se důležité manažerské rozhodnutí nechávali vyhnít, případně delegovat na někoho „jiného“ (ať doopravdy, nebo jen naoko) – nás toto delegování odpovědnosti na někoho jiného vůbec nepřekvapilo.

Apropos, do dnešního dne se v Radio ГA / ГA údajně šíří fáma, že nikdo neví, kdo mně vlastně z práce vyhodil. Pominu-li fakt, že zázraky se od určitého věku člověka prostě nekonají a že běžně není běžná žena schopna porodit bez početí, tak výpověď byla v mém případě podepsána #KF("Kristina Fšetko").

Jakkoliv, snaha #MV(„Mgr. Prasátko“) o nelezení koncensu přes fiktivního schvalovatele vedlo k jednomu z jejich velice důležitému odkopání se.

Na všechny další jednání už doprovázela pana advokáta poslední z trojice spravedlivých #LA(„Leklá Andělka“), která to celé pojala jako svůj „stranický úkol“, řeklo by se terminologii předchozího režimu. Možná tím snad sledovala své zviditelnění se v potravinovém řetězci Radio ГA / ГA, kde dotehdy díky svým schopnostem byla pro ostatní zaměstnance spíše k politování a brána jako sboristka hrající záložní třetí housle. Budiž nám toho potvrzením fakt, že paralelně probíhající soudní pře s dalším zaměstnancem Radio ГA / ГA už probíhá mimo její zájem.

A tak v roli užitečného idiota od tohoto dne vyhlásila vůči nám svůj „džihád“.

Udělá se, nebo se oddělá? Už kolikátý v této kauze musel řešit stejné dilema, pamatujete předchozí příspěvky?

Jak vidno ze zvukového přepisu, byl to od počátku boj nerovný a dodnes jsem vděčný své sestře, že to s nimi dávala a mně náležitě hecovala.

Vždycky jsem ji říkal, že si neumím představit, že bych tam proti nim někdy seděl sám. Asi by mně ze soudní síně po několika minutách vyvedli, s finančním kontem zatíženým několika pokutami za pohrdání soudem, na což viditelně, dle jednoho z příštích zvukových záznamů spoléhali, a za ublížení na zdraví nejblíže sedících. I když jsem se dalších jednání statečně zúčastňoval v duchu „musíš si prožít své peklo“, činil jsem tak jenom díky silným dávkám magnézia a Lexaurinu. A taky díky tomu, že jsem byl jí motivován jednoduchým pravidlem – protože to se nedělá a jim to prostě nemůže takhle lehce projít.

Byli jsme pouze na začátku stěžejního roku 2021.

Čekali jsme na odpověď „paní Columbové“ z Washingtonu, neboli od #MV(„Mgr. Prasátko“), připravovali jsme se na případnou mediaci, jak nám ji možná nařídí #JH(„Dr. Hustá“), na další její vytýčená soudní jednání - a hlavně, na boje s dalšími větrnými mlýny.

Stále intenzivněji jsme cítili, že něco zajímavého nás čeká ve spisech (a to i mezi řádky), ve zvukových záznamech, které přeci nikdo neposlouchá, v monitoringu webu a v informacích, získaných dle zákona o svobodném přístupu k informacím.

Pořád jsme byli připraveni se sejít, rozumně se dohodnout a dodržet svůj závazek zdržet se jakékoliv veřejné publicity.

Dovolte mi tedy na závěr si vypůjčit jednu myšlenku jistého nejmenovaného advokáta, se kterým jsme se v uvedeném roce později setkali a jednali o možném zastupování. Bylo to v období, když už jsme výjimečně ztráceli zbytky iluzí a připravovali si svou "odvolačku" nadřízenému soudu.

Tento človíček mi byl sympatický svým smyslem pro realitu, a hlavně taky tím, že jako jeden z mála oslovených „měl čas“ pro naše možné právní zastupování vůči Radio ГA / ГA. Bohužel za své zastupování požadoval peníze, kterých se nám, na rozdíl od zástupce protistrany s neomezenými zdroji z peněz amerických daňových poplatníků #UTP("US Tax payer"), nedostávalo.

Ještě teď mně při těch slovech zamrazí.

Tak chcete peníze, nebo spravedlnost?

Tak zas někdy příště, bude-li nějaké.