„Management společnosti se drží pevně ve svých funkcích především díky úzkým vzájemným konexím a díky diktátu absurdních interních předpisů, jejichž každodenní dodržování patří mezi základní povinnosti podřízených zaměstnanců. Cenzura běží na plné obrátky, možnost mít svůj vlastní názor je omezena, nesympatizující výroky jsou trestány zpravidla vyhazovem. Bezvýhradná poslušnost je náležitě odměňována a ti, kteří se v tomto procesu osvědčí, jsou vnitřním systémem společnosti pověřeni dohlížením na dodržování stanoveného řádu."
Vítejte v Orwellovské fiktivní společnosti, v jejímž čele vládne jeho veličenstvo "Velký Bratr".
Toliko úvodem k dnešnímu příspěvku, který bude popisovat událostí v Radio ГA / ГA, ke kterým došlo před více než čtyřmi lety.
Psal se únor 2020 a dotehdy neznámý kapénkový virus, pojmenovaný „hlavami pomazanými“ celosvětově jako Covid-19, si začínal ve společnostech vybírat své první lidské oběti. O jeho původu a přesných následcích se dodnes vedou vědecké spory a jejich šiřitelé jsou, jak už to dnes bývá zvykem, náležitě nálepkováni a dehonestováni.
Na rozdíl od těchto tragických událostí, které tehdy začínali plnit stránky zdejších i zahraničních médií, se čtyři měsíce předtím, a to ve vší tichosti, objevila ve vnitřní počítačové síti společnosti Radio ГA / ГA skupina „zlých kluků“. Jejich původ a cíle působení byly všem v této společnosti od počátku vyšetřování jasné – jednalo se přeci o profláknutou společnost ze zámoří!
U obou dvou těchto případů se k vymýtání zla použili zavedené politické tanečky.
Kým u toho prvního „kejsu“ tento politický kvapík trval a trvá s různou intenzitou, obsazením a rytmem až doteď, v té druhé politické častušce se tančil odzemek zásadně dle barvy pasů. Tmavě modrý svět, představující vždycky ty jediné správné hudební styly a připravený jimi denně krmit uši hudebních analfabetů, byl v kontrastu s partou všeho schopných užitečných idiotů, hrdě se hlásící k odstínům tmavě rudých trenek, připravených mu při jakémkoliv náznaku hudební kakofonie zištně pomáhat patřičně přitvrdit muziku.
Střet nebo symbióza světů?
Popíšu v událostech, jak se onehdy udály.
„Vyakčnění dle géčka“ §52 Zákoníku práce bez projednání s odborovou organizací mi v mé tehdejší naivitě dávalo docela slušnou naději, že Radio ГA / ГA nebude chtít zaplatit na základě zjištění „Inspektorátu práce“ tučnou pokutu až 2 milionů korun a radši se mnou domluví dle známého „co jsme si – to jsme si“. Určitou naději mi taky dávala moje mateřská odborová organizace, která se chlubila na svých veřejných webových stránkách svým členstvím v „Odborovém svazu státních orgánů a organizací“, v „Českomoravské konfederace odborových svazů“ a nezpochybnitelně přislíbenou právní konzultaci tamních odborových právnických elit.
Ocenil jsem taky fakt, že se za mě při jednání s místní „věrchuškou“, ve složení #LA („Dr. Leklá Andělka“), #MS („Mr. Sushi“) a #JS („Joints Smoker“), tehdy v únoru 2020 plně postavila. A to všechno jenom několik dnů po tom, co jsem objevil dne 17.2.2020 pokus svého nadřízeného #RC („Remotely Controlled“) se zahrát vůči mně na „Velkého bratra“.
Více o této kauze najdete zde .
Mezitím uteklo v místní řece mnoho vody a vlažný průběh vyšetřování policie ve věci trestního oznámení na mého nadřízeného za útok na můj pracovní počítač s krádeží mé identity, jako i vztyčený prostředník mého bývalého zaměstnavatele na obě mé žaloby, mě vedlo tehdy k přesvědčení, že je načase zapojit do bitvy proti křišťálově čistým praktikám v Radio ГA / ГA další instituci, tentokrát „Státní úřad inspekce práce“.
Kdo jiný by měl mít patent na posouzení, jestli v tom jejich čistém víně něco nečistého neplave?
Předtím jsme se ale pokusili při jednání s Radio ГA / ГA opět oslovit její odborovou organizací. Vycházeli jsme z toho, že odborová organizace by měla být tou aktivní složkou, která se obrátí na inspektorát práce jako první. Je to přeci ona, kdo dbá na dodržování „Zákoníku práce“ na pracovišti a prioritně chrání zájmy svých členů a zaměstnanců proti zvůli zaměstnavatelů. Taky jsme předpokládali, že se následně k jejich podnětu přidáme. A to bez ohledu na to, že jsem v červnu 2021 už více než rok nebyl jejich členem.
Události, které pak nastali, jen potvrdili mé letité přesvědčení o tom, že „Spolek zahrádkářů v Horní Dolní“ má větší moc než kdejaká odborová organizace i v tom největším korporátu.
Na jednom ze zasedání výboru bylo tehdy jistým členem výboru předsedkyni odborů naznačeno, ať si nešlape kvůli jiným po štěstí. Že oni tam budou i po mém vyhazovu a že by se mohlo stát, že skončí podobně jako já. Pravdivost jeho slov o tom, že Radio ГA / ГA nemá problém „vyakčnit“ i člena výboru odborové organizace, předvedli záhy. A to je, jak je známo z odborářské praxe, jízda na hodně tenkém ledu!
Zlé jazyky tvrdí, že tento „barter“ s tím nejvyšším ve zdejším potravinovém řetězci způsobil odblokování jednání o zmrazených platech českých zaměstnanců. Pochopitelně v duchu těch nejčistších léty osvědčených tradic „něco za něco“. Ale o tom nevím, protože jsem jim u toho nesvítil. Taky jsem nebyl svědkem narychlo svolané „nakoberečkové seance“ mezi nim a „jeho“ odborovou organizací po tom, co inspektorát neočekávaně cinknul na jeho „hagiborské“ vrátka.
A tak jsme v tom nakonec zůstali opět sami.
Vzpomínám si na onu nekonečnou cestu UBERem zasekanou Prahou, kdy řidič, se znalostí pouze několika holých českých vět se silným ruským přízvukem, nás převážel na domluvenou schůzku s „našim“ inspektorem na Veleslavín. Řidič ve slušivém teplákovém oblečku značky ADIDOS totiž tvrdošíjně trval na trase, kterou mu nabízel jeho zánovní mobil značky „ŤAMŤUNG“ v GOOGLE mapách a zarputile odmítal mnou, jako domorodce zde žijícího několik desítek let, doporučené zkratky. Po několika omluvách inspektorovi za naše, námi nezaviněné zpoždění, jsme se nakonec spolu setkali v malé jednací místnosti u vchodu inspektorátu.
První mínusové body jsme tak získali předem a opět ne vlastní vinou.
Aby se toto jednání vůbec uskutečnilo, museli jsme nejprve pečlivě zdokumentovat své důkazy na protiprávní jednání mého bývalého zaměstnavatele, a hlavně včas podat podnět .
Nebudu z tohoto linku opakovat všechny náležitosti, které musí takovéto podání obsahovat. Důležité je však upozornit na důležitý fakt, a to, že se „ledy začnou hýbat“ až po určité době, na což nás uctivě pan inspektor upozornil předem. V duchu známého přísloví „o slimácích a kapustičkách“ je prý podobných podání mnoho a inspektorů málo. Možno tím sledoval, že si to včas rozmyslíme, a tak se jiný slimáček pověnuje jiné kapustičce.
A tak se téměř rok s rokem sešel a mi jsme byli informováni prostřednictvím datové schránky o výsledku kontroly.
Zde by se ale hodilo, abychom se pár slovy věnovali onomu podnětu a událostem, které mu předcházelo. Zaměřím se tedy pouze na hlavní body svého podnětu a doplním je zároveň střípky z odpovědi inspektorátu práce ze zprávy o výsledku provedené kontroly.
1.
Známky šikany a bossingu ze strany mého bývalého nadřízeného #RC („Remotely Controlled“), spočívající v přidělování nesmyslných úkolů, v mém spíše neřízení, bránění v odborném růstu, v ignoraci mých doporučení, v nerovném zacházení s ohledem na můj věk a později ve sledování mým aktivit na vnitřní síti.
2.
Způsob a forma doručení výpovědi, kdy tato byla doručena v době mé dlouhodobé nemoci způsobené narůstajícím psychickým tlakem ze strany #MS („Mr. Sushi“) na její převzetí, doručené do bytu v otevřené formě neznámou osobou a pod záminkou návštěvy policie.
3.
Asi nejzávažnější porušením je správní delikt dle §61 odst. 1 „Zákoníku práce“ o neprojednání výpovědi s odborovou organizací, za což hrozí organizaci od 1.1.2015 pokuta až 2 000 000 Kč.
4.
Krádež identity mým nadřízeným #RC („Remotely Controlled“), prolomení soukromí a zabezpečení na mém pracovním počítači, vystupování na vnitřní síti a internetu s mou identitou.
5.
Výkon funkce globálního administrátora O365 v rozporu s původní náplní práce administrátora Lotus Domino/Notes, aniž by tato nová činnost byla specifikována v popisu práce v nové pracovní smlouvě.
Takže s těsnou výhrou 3:2 bych měl býti spokojen, by se chtělo říct.
Nebyl jsem.
Tento krok jsme si nechávali do poslední chvíle v záloze a nepočítali jsme s tím, že by to Radio ГA / ГA nechalo tak daleko dojít. Cožpak se doopravdy domnívali ty její morální majáky, že pokud ten podnět nepodá jejich odborová organizace, já sám si na to netroufnu? Věděl jsem z předchozích zaměstnání, že natahovat se s „Inspektorátem práce“ je něco, na co se žádná firma netěší a do poslední chvíle se snaží tomuto jejich internímu šetření předejít.
Nejspíš jejich morální hodnoty a reputace společnosti, kterou všichni ti užiteční idioti v tomto sporu reprezentovali, jsou si svým úsilím vzdálené jako rovnoběžky.
Problémem anglosaských firem v našich luzích a hájích je, dle mého, jejich vedení.
Až na pár výjimek se jedná o manažerský odpad ze svých matek, který si díky různým výhodám („housing“, bonusy, úlevy na daních, manažerské doložky, výhody z „barvy pasu“, vztahy s politiky, jejich vazby na zastupitelské úřady, …) mezi sebou intrikaří a chrání si svůj zasloužený „džob snů“. I když mnozí z nich, mnohdy po svém manažerském selhaní, nebo jako důsledek „soudružských vztahů na pracovišti“, musí se slzou v oku opustit svou vzácnou židli, onu slzu v oku zpravidla odůvodňují svým smutkem za rodinou. Není se proto čemu divit, že se při první příležitosti po takovémto dveřním vyhazovu vrací do několika měsíců polepšeni oknem zpět. Ostatně jak jsem se o tomto jevu zmínil v jednom z předchozích příspěvku „Jak se stát persona non grata“.
Kde je ale ta hlavní pointa tohoto mého příspěvku?
Představte si, že v takovéto fiktivní společnosti pracujete v Čechách od ukončené střední školy, případně university, a budujete si zde své místečko pořád ve stejné firmě více než 20 let. Dejme této společnosti jméno – ať je tedy onou společností třeba Radio ГA / ГA a ať je oním dlouholetým snaživcem - #RC („Remotely Controlled“).
Buduje si svou pozici „od piky“ – nejprve jako člen IT podpory alias „motorová myš“, pak vedoucí tohoto oddělení, a nakonec jako IT ředitel. Mezitím se zdejší IT rybníček zahušťuje, přerozděluje a všehoschopného pulce začíná ohrožovat kdejaký všudypřítomný žraločí potěr. Ochrana služebně starších kolegů stejného kmene už nestačí a najednou mu je naznačováno z vyšších pater budovy, že hněď jeho nosu nemá ten dostatečně tmavý odstín. A že se nedostatečně projevuje.
I tu přichází s nápadem, jak ušetřit náklady na papír v tiskárnách. Bude se všechno tisknout na obě strany papíru! Jak prosté! Ale v mediální společnosti typu Radio ГA / ГA, kde se příspěvky před kamerou v přímém přenosu čtou z takto potištěných papírů, se tento jeho nápad nesetkal s velkým pochopením. Přiznejme si to – byl to spíše průšvih. Další nápady brzy následovaly. Což takhle povinně vypínat „komputery“ ve snaze ušetřil nějaký ten cent za energii? I tato dobře míněná snaha ušetřit skončila u společnosti, která vysílá 24/7, opět nepochopením. A už tu byl další nápad. Nezdá se vám, že v adresní knize je nějak moc adres? Pojďme jejich počet zredukovat! Alespoň o 30 %! Jak geniální! Nápad za milion a nikdo si toho nevšimne, ne? Další plodné nápady, bohužel s podobným výsledkem, bez ocenění záhy následovaly.
A tak přichází revoluční rok 2014 a v místních vodách se objevují nové neznámé tváře, od kterých se předem neví, co se může od nich očekávat. S každým novým prezidentem přicházejí totiž noví manažeři, poradci, od těchto poradců a manažerů další manažeři a poradci, další noví nadřízení a jejich nadřízení a v jeho vodách tak začíná být neuvěřitelně těsno. Přicházejí nové technologie a politika „nové doby“ se šíří i do oblasti informačních technologií jeho direktorátu. Dlouholetá selanka se mění na tvrdý boj o přežití, kde se každý spojenec počítá a kde je největší výhodou – výhoda vlastnictví informací. Jeho IT se pro něj stává požehnáním.
Přibyl mu bohužel v hierarchii další nový nadřízený a horizontálně další nový konkurent #JS („Joints Smoker“), kterého si zde jeho nový nadřízený „vysoutěžil“. Škoda. Na místo bezpečnostního ředitele IT si myslel už dlouho. To by byla pro něho ta správná pozice, která by odpovídala jeho kvalitám. O této nově vytvořené funkci vždycky snil, když usínal. Kdo má bezpečnost, má vliv a přehled – o všem, jak je známo!
Ach jo, jak mohl neuspět, si říkal…
Ale není všem dnům konec, chlácholil se. Je zde přeci už nějaký ten pátek!
Základem je nezanechávat počítačovou stopu, se stalo teď jeho denní mantrou.
Další zásadou bylo, že se důležité rozhodnutí neposílají mailem. Pokud to je doopravdy nutné, tak vydávat příkazy pouze ústně, ve dveřích své kanceláře, nejlépe beze svědků a pěkně přímo do ouška. Nebo je předávat ve formě jména, či holé věty na papírku s instrukcí – po přečtení skartovat, nebo nejlépe sníst. Naopak veledůležité příkazy je nutné posílat v kopii s několika příjemci. A takovéto důležité maily se posílají zásadně s potvrzenkou o přečtení, a hlavně všechny tyto potvrzenky je nutné archivovat do zvláštních složek.
Maily, maily, maily…
Maily se staly strategickou zbraní! Nemáš mail? Nemáš důkaz! Nepsané pravidlo všech zdejších paryb. A hlavně znesvětit a zesměšnit konkurenta – nejlépe v něčem, kvůli čemu ho zde protežují. Pro začátek začneme – třeba v IT bezpečnosti.
Počítačová bezpečnost je hodně divná disciplína.
Vyžaduje silné a odpovědné osobnosti, propracovaná interní pravidla, bezvýhradnou podporu ve vedení společnosti, a nakonec uvědomělost všech. Nikdy ji nevybudujete za pomoci „yesmenů“, pomocí pravidel, které se bez následků obcházejí, kde je vedení v IT bezpečnosti plné „rovných“ a „rovnějších“ a kde je uvědomělost jednotlivce projevem jeho slabosti a důvodem k jeho zesměšňování.
O každém z těchto porušení jsem psal v některém z předchozích příspěvků.
Vědět o všem, co se děje na interní síti, kdo kde a jak dlouho navštěvuje určité webové stránky, kolik a jaké „múvíky“ má na sdíleném disku, kterou aplikaci si nejčastěji pouští a od koho komu se posílají jaké maily. Toto všechno je legitimní chování bratrstva. Horší je, pokud se tyto informace použijí k získání prospěchu. Bez rozdílu, jestli se jedná o získání důkazu k vyhazovu, k vydírání, nebo k ovlivňování.
Když se mu v závěru roku 2019 hroutil jeho dlouhá léta budovaný kariérní svět a hloubková analýza forenzních specialistů zpoza velké louže pojmenovala pochybení (všech) smočených v nedávno objeveném hackerském útoku na mailové schránky jeho věrchušky, projevil opět příkladně svou manažerskou odpovědnost. Našel jediného viníka, pojmenoval ho a díky možnostem, které mu svěřil systém, vytvořil legendu a na závěr i s jeho „pá pá“.
Teď se mu konečně vyplatily všechny ty řitně alpinistické výkony u #KF („Kristína Fšetko“), které mu to nakonec po organizačně složkové stránce všechno bez zbytečných řečí oficiálně posvětila.
Pak už to bylo pouze malování na „křišťálově čisto“.
Pro tyto potřeby měl technické vybavení, speciální typy licencí, funkční postavení a hlavně – silný žaludek. Začalo se tedy čtením obsahu podezřelé schránky jistých uživatelů. A opět – i když měl k tomu vhodná přístupová práva, čichat nechal jiné. Na špinavou práci měl vždycky své lidi.
Byl prostě v kolektivu miláček.
Postupem času a tímto způsobem vyšetřování se mu začal zmenšovat jeho „fun club“ oddaných. Někteří to riskli a řekli mu, že se na to necítí. Jiní s výmluvou o prodělání náhle lobotomii vše zapomněli a že už to neumí. Ti úplně poslední náhle „onemocněli“. A tak nastal čas, kdy bylo nutné v zájmu ochrany své reputace zabojovat „sólo“. Doopravdy sólo? Nikoliv.
Kým doteď dělali špinavou práci jeho podřízení, protože museli, teď se do toho vložili „užiteční idioti“, protože chtěli.
#KF („Kristína Fšetko“) neobvykle podepsala ke konci ledna 2020 potřebnou výpověď a dodala celé této akci ten správný oficiální punc. #MS („Mr. Sushi“) zabezpečil od prosince 2019 zákaz přístupu do budovy a překážky na straně zaměstnavatele. To jenom proto, aby je někdo nedejbůh nepřekvapil „u práce“. #LA („Dr. Leklá Andělka“) aktivovala advokátní kancelář #MV („Mgr. Prasátko“) pro případ, že by to celé prasklo, případně pokud by se někdo nedejbůh vzpouzel. A pan čistý #RC („Remotely Controlled“) závěrem roku 2019 nechal zablokovat přístup do IT systémů. To tentokrát pro klid své práce.
A tak s novým rokem 2020 se začalo s lustracemi a s hledáním dodatečných důkazů. Čas neúprosně běží a do vyhazovu dle požadovaného paragrafu zákoníku práce zůstává pouze tři týdny. To aby se našrouboval na dotyčného ten správný paragraf, po kterém se všichni v předchozích případech s brekotem rozutekli.
Začíná pouštět powershell skripty nad schránkami a doluje a vytěžuje. Důkazy se hledají zatím pouze ve firemní poště, což si bláhově vyhodnocuje, že je to legální a že toto ještě může.
Chytá se všeho. Hledá a hledá, najít však jehlu v kupce sena nemůže.
V polovině února 2020 se situace komplikuje. Začíná se hrozit žalobami a další důkazy pořád žádné. Navíc je žalobcem naznačováno, že má důkazy proti němu! A sakra! Uvědomuje si, že protivníka možná podcenil. Začíná se připravovat na fakt, že by protistrana mohla mít k dispozici detaily z vyšetřování z doby, kdy se ještě v zájmu nápravy škod spolu kamarádili? Tak to by bylo opravdu nepříjemné. Takové manévry a zatím výsledek žádný!
Říkal si – když se chce soudit, tak asi nebude s právníkem komunikovat z firemní pošty, navíc když mu do ní zablokoval přístup, ne? Navíc v ní stejně nic nenašel. Zůstává tedy jediná možnost a tou je kouknout se mu do soukromé pošty na některém z veřejných poštovních serverů. Jakou to má tu adresu? Jasný! Komunikovali jsme s ním tehdy všichni v průběhu vyšetřování a on ji má pečlivě uloženou ve své odeslané poště. Pochopitelně na bezpečném místě. Ve svém archivu.
A tak 30.1.2020 z titulu své funkce přikazuje jednomu z posledních ochotných umožnit mu přístup do firemního počítače žalobce. Má jméno, zná teď i heslo, a má tím pádem i jeho identitu.
Počítačová stopa je prevít. Kdo mu teď dokáže, že na tom počítači nebyl sám žalobce? Teď už má k dispozici i soukromou poštu a jelikož to žalobce neví, dělá tím radost hlavně jeho právnímu zastoupení a natěšenému vedení. Znají teď všechno předem.
Konečně hrdina s tím správným odstínem hnědi!
Výhoda „býti informován předem“ se zhroutila jak domeček z karát dne 17.2.2020. Stačila k tomu jedna neplánovaná návštěva v kanceláři Radio ГA / ГA a přihlášení do firemního počítače po resetu hesla. Následovalo na něho podané trestní oznámení, přerušení jednání o mimosoudním vyrovnání v obou podaných žalobách a zakončeno jeho úprkem s celou rodinou za velkou louži. Prostě někde tam, kde se zatím, jak poznamenal pan vyšetřovatel, ještě nikomu zdejšímu nepovedlo uspět s vydáním.
Jaké je tedy z tohoto příspěvku ponaučení?
Napadá mně to o tom džbánu a o chození po vodu. Určitě v tomto příběhu hodně trefné!
Jakkoliv, poučením by měl být bod 4 závěru zprávy „Inspektorátu práce“ z protokolu z prošetřování mého podání, uvedeno zde o několik stran výše. Je totiž hodně zažité, že s firemním počítačem si může zaměstnavatel dělat co chce a vy jste pouze jeho uživatelé. Překvapilo mně, že s tímto názorem jsme se setkali dokonce i při jednání s vyšetřovateli policie při podání mého trestního oznámeni na #RC („Remotely Controlled“).
Prostě svět chce být klamán.
Ze svých následných zkušeností po mém „vyakčnění“ z Radio ГA / ГA můžu osobně a s plnou vážností a s radostí potvrdit, že nejsou všechny firmy takto provalené.
Naštěstí existují i firmy, kde si nedovolí zneužít vaše osobnostní práva bez vážného důvodu, a hlavně ne bez vašeho souhlasu.
Jako jeden z bývalých členů „bratrstva Velkého bratra“ budu věřit, že takových firem je většina. A věřte mi, že vím, o čem mluvím.