Infozákon, jak se „Zákon č. 106/1999 Sb. mezi běžnými lidmi nazývá, může být významným pomocníkem v případech, kdy při získávání informací od tzv. „povinných subjektů“ náhle nastává zamračeno až silně mlhavo. I když se nejedná o všelék, tišící lidskou touhu znát pozadí všeho a hned, jako homeopatikum nahrazující lektvary z dílny „jedna paní povídala“ jej můžeme, z vlastních zkušeností, vřele doporučit.
Poprvé jsme tento institut využili před téměř třemi lety dne 12.10.2021. Tehdy jsme si chtěli pouze ověřit podezření, jestli nemůže existovat nějaké užší spojení mezi Radio ГA / ГA a Obvodním soudem pro Prahu 10 při „spravedlivém rozhodování“ ve věcech žalob jeho bývalých „vyakčněných“ zaměstnanců. Byli jsme tehdy těsně před prohranými soudy v obou mých žalobách, po zamítnutí naší námitky z podjatosti vůči jejich pořád stejné soudkyni
„JH (#Dr. Hustá“), posvěcené nadřízeným Městským soudem Praha v památném turbo rozhodnutí nepříslušným soudním „senátem-nesenátem“, a tak jsme chtěli mít ve věci „kdo s kým“ před dalšími soudními kláními konečně jasno. Více podrobností o tom, co jsme se tehdy dozvěděli, najdete zde .
Po 4 letech pořád nekončících soudních bitev, po oboustranných odvoláních vůči rozsudkům soudů prvního a druhého stupně v módu „my proti jim a oni proti nám“, po našich 7 pokusech o smír ve smyslu „už bylo dost zničených báboviček – pojďme se hrát na jiném pískovišti“, jsme se v dnešních dnech dovoláním k Nejvyššímu soudu přehoupli do dalšího, pátého roku našeho vzájemného „džihádu“. Postupně soudní řeže začala absentovat #LA („Leklá Andělka“), kterou při nich v prostoru pro veřejnost nahradila její mladší kolegyňka ze stejného fanklubu, a tak jediný bojovník, hájící ušlechtilé zájmy Radio ГA / ГA vůči mně, a to ve všech našich 3 vzájemných žalobách (zkráceně jako proti „vyhazovu“, proti „diskriminaci“ a proti „nasazenému náhubku“), zůstal jejich věrný a americkými daňovými poplatníky placený advokát #MV („Mgr. Prasátko“). Určitou vadou na jeho profesionalitě je fakt, že od podzimku minulého roku celý tento „tyátr“ začal brát, přiznejme si to bez mučení, i díky neadresným příspěvkům na zdejším webu na jeho osobu, velice osobně.
Jak bylo popsáno v příspěvku „Reputace za 1000 amerických babek“ zde, se rozhodnutím Městského soudu Praha zrušil rozsudek prvostupňového soudu soudkyně #JH („Dr. Hustá“) ve věci mé žaloby vůči diskriminaci (dle ATZ zákona) a nové líčení v této věci se mělo uskutečnit před jiným soudním senátem tamního obvodního soudu.
Naše zvýšené sebevědomí a radost z rozhodnutí vyššího soudu tehdy brzy vzalo ale za své.
Představa, že rozhodnutí „jménem republiky“ nadřízeného soudu ve znění - „bude rozhodovat v této věci jiný soudní senát“ - bude znamenat, že s naší známou paní soudkyní se budeme setkávat maximálně ve svých mokrých snech, se bohužel nepotvrdila, a tak se soudní jednání po 3 letech opět vrátili ke spravedlivým rukám soudního senátu „16 C“. Je nutné zde ale spravedlivě poznamenat, že v obou mých žalobách (zatím) nebude rozhodovat #JH („Dr. Hustá“), ale budou v nich pokračovat oba její přímý zástupci ve funkci.
Holt, nejspíš na obvodním soudě nejsou lidi a kauzy Radio ГA / ГA nemůže spravedlivě rozsoudit nikdo p(r)omazanější…
Pojďme se ale vrátit v čase do roku 2021.
Dne 3.9.2021 nám tehdy nešťastně odpověděla místopředsedkyně Obvodního soudu pro Prahu 10 na náš dotaz ohledně specializace jejího soudu k projednávání žalob dle ATZ („antidiskriminačního zákona“) toto:
Jelikož jsme byli přesvědčeni, že jestli existuje ve sbírce zákonů zákon, který prošel legislativním procesem Parlamentu ČR, měl by na soudech prvního stupně existovat i specialista, který se porušováním tohoto zákona profesně zaobírá. Nechtěli jsme se totiž spokojit s (neveřejným) názorem soudkyně #JH („Dr. Hustá“) ohledně matérie tohoto zákonu, který poskytla onehdy své přísedící jejího senátu těsně před vynesením zamítavého rozsudku vůči mé žalobě:
Tuto naši žalobu jsme před jejím podáním v březnu 2020 cizelovali velice pečlivě. Při její přípravě jsme její obsah konzultovali dokonce i s externí specialistkou, sedící za Českou republiku v Evropském parlamentu, která se věnuje tomuto zákonu i publikačně.
Zjednodušování si práce a přidělování tohoto typu žaloby do pytle pracovněprávního bylo něco, s čímž jsme se tedy nechtěli spokojit. Obzvlášť z důvodu toho, že u každého z těchto typů je jinak postaveno důkazní břemeno – jednou na stranu žalovanou a jednou na stranu žalobce.
Jinými slovy – jestli tvrdím, že docházelo v pracovněprávním jednání k diskriminaci dle ATZ zákona, musí dokázat žalovaná strana, že tomu tak nebylo. Pokud ale žaluji žalovanou stranu, že jsem byl „vyakčněn“ neprávem, musím to jako žalobce dokázat já.
Ale to už se dostáváme na hodně křehký odporně odborně právní led.
Po této „nešťastné“ informaci z vedení soudu začala mít manipulace s našimi žalobami na „jejich soudě“ a soudkynin tlak na jejich překvalifikování do jiné kategorie, jasnější kontury.
Proto ty opakovaně promlčené zásahy soudu do textu naší žaloby v adrese žalované strany, aby žalovanou stranou byla „matka“ Radio ГA / ГA ve Washingtonu, a tak byla naše žaloba projednávána jako specializace „cizina“ tou jedinou, po léta ověřenou soudkyní, nebo přesvědčování o tom, že se vlastně jednalo o diskriminaci v práci, takže vlastně o pracovněprávní vztah, a proto by mělo být v našem vlastním zájmu i finančně výhodné ty žaloby spojit do jediné „pracovněprávní“.
Všechny tyto jejich dobra jim najednou začaly čouhat jako sláma z bot.
A tak nám byl určen datum.
Nově ustanovený soudce dobře známého soudního senátu „16 C“ nám s náležitým předstihem odeslal do „datovky“ termín 4.10.2023 jako datum našeho prvního soudního jednání ve věci naší reparátní „antidiskriminační žaloby“.
Začali jsme si skládat několik desítek stran podkladů k tomuto jednání a mentálně se připravovat na jeden z dalších přesunů ze Slovenska, kde jsem se po získání občanství stále více vyskytoval. Popravdě, zatím jsme neměli tu čest posedět s panem soudcem v jedné soudní místnosti, ale pár kliků na Googlu nám co-to napovědělo. A jelikož jsme věděli, že na Praze 10 není, dle vyjádření jejího vedení, specialista na tento typ žalob, jeho pozvání k soudnímu sedánku už předem nevěštilo nic křišťálově čistého.
Nebo vám připadá normální, že se někdo bez mučení přihlásí k rozhodování o něčem, v čem je právně nepolíbený?
Najednou nás napadla taková ta myšlenka, ke které se propracujete pouze tříděním faktů a známým procesem skupinového „brain stormingu“.
Vždyť ten soudní proces v takovéto situaci nemůže mít žádné řešení!
Proč?
Protože můžou nastat pouze dvě varianty, jak to všechno může dopadnout. A bohužel žádná nevede k našemu vítězství.
Varianta: Soud rozhodne v můj prospěch a protistrana se odvolá, protože nerozhodoval „věcně příslušný soud“
Varianta
Soud rozhodne v můj neprospěch a my se odvoláme, protože nerozhodoval „věcně příslušný soud“
V IT vývojářské hantýrce se tomu říká „zacyklení v programu“ (looping). Ale jak z toho ven bez ztráty kytičky (a nezlikvidovat programem počítač)?
Cui bono?
Žalovaná strana o této naší informaci z vedení soudu „snad“ neví, nebo se tváří, že o ní neví. Pokud zde sleduje zveřejňované příspěvky doopravdy tři krát denně, jak se z výpisu od poskytovatele pravidelně dozvídám, už s touto informaci taky nejspíš pracuje. Dále ví o tom, že bude ve věci rozhodovat známý to soudní senát „16 C“. Tím, že soudce svolal soudní jednání v této věci vlastně nepřímo prohlásil, že se cítí „věcně příslušný“ k projednávání tohoto typu žaloby.
Ví o tom, že my víme, že to není pravda? Očekává, že dáme hned na začátku proti tomu námitku?
Pojďme se přesvědčit, co píšou o tomto v OSŘ (občanský a soudní řád).
„Věcnou příslušnost zkoumá soud kdykoli za řízení. Domnívá-li se soud, u něhož bylo řízení zahájeno, že není věcně příslušný, nebo vznesl-li takovou námitku účastník řízení, rozhodne o věcné příslušnosti podle okolností vrchní nebo Nejvyšší soud. O věcné příslušnosti může rozhodnout i odvolací soud nebo soud dovolací.“
Vědomi si toho, že začínáme dráždit soudní kobru bosou nohou, jsme v předvečer naplánovaného soudního jednání doručili soudu naší „námitku věcné příslušnosti“ a doplnili ji o stanovisko z odpovědi místopředsedkyně soudu. Nezapomněli jsme mu taky otevřeně uvést naše výše popsané obavy a očekávali jsme, že se nám je pokusí alespoň trošku rozptýlit. Třeba i tím, že prohlásí, že se cítí věcně příslušným! A abychom si byli opravdu jisti, že naše informace jsou opravdu pravdivé, oslovili jsme s následujícím dotazem (dle „Infozákona“) Ministerstvo spravedlnosti České republiky.
Okusujíce si nehty na rukách i na oněch bosých nohách, jsme čekali na hadí útok a zároveň doufali v uspokojivé informace od těch nejpomazanějších.
Chápali jsme je. Ono nechat si rozhodovat o věcné příslušnosti z podnětu nějakého „posledního“ účastníka řízení, a to hned Vrchním, nebo Nejvyšším soudem, může být pro soud prvního stupně docela osina v části těla, kde ono ztrácí své lichotivé jméno.
Týden s týdnem se sešel a my jsme dne 20.12.2023 dostali předvánoční dárek od těch nejpomazanějších. Že to byla odpověď pohádkově „ani vysvlečená - ani oblečená“, nebo filmově „já vám to říkám, ale ode mě to nevíte“, bylo nabíledni. Bavíme se přeci s ministerstvem, které ani tentokrát nezklamalo!
O tom, že existuje něco jako „Rozvrh práce“ už víme skoro 4 roky, takže zde jsme si moc nepomohli. Navíc je zde jedna věc, o které ministerský rada pomlčel – a sice o tom, že jejich kvalita a aktuálnost je příběh sám o sobě.
Jednu věc nám ale přeci jenom poradili – ptejte se dále, ptejte se okresních soudů v České republice!
Nejspíš se počítalo s tím, že to teď definitivně vzdáme… Přesto.
Bylo však nutné jednat rychle, protože odpověď z Obvodního soudu Praha 10 už byla na cestě a my jsme pořád neměli více než odpověď od jeho předsednictví.
Pro ty z vás, kteří jsou v této oblasti nepolíbeni uvádím, že se jedná v České republice celkem o 86 okresních soudů, které je nutné rychle oslovit. 75 z nich je označeno klasicky jako okresní soud, v Praze vykonává jejich pravomoci celkem 10 obvodních soudů (Praha 1 až Praha 10) a v Brně má tyto pravomoci Městský soud Brno.
Zde pomohla jedna úžasná vymoženost posledních let s názvem „datová schránka“. Kde bych bez ní při jednání se státní správou byl? Abych získal informace včas, byl jsem připraven jí digitálně utahat!
Dne 30.12.2023 jsem tedy odeslal na všech 86 okresních soudů stejný dotaz, kterým jsem oblažil dva týdny předtím Ministerstvo spravedlnosti. Opět, plni očekávání jsem se připravovali na vyhodnocení odpovědí.
Existuje v České republice alespoň jeden takový soud? Co budeme dělat, pokud se potvrdí názor Obvodního soudu Praha 10, že takový soud u nás neexistuje?
Čas jsem si krátil prohledáváním internetu, kde jsem se značil najít alespoň jeden judikát, ze kterého by se dalo zjistit, že takový soud skutečně existuje.
Po delším hledání se povedlo najít první. Byl jím Okresní soud Uherské Hradiště a jejich dohledatelný soudní nález Ústavního soudu zde. A bylo vymalováno! Existuje tím minimálně jeden takový soud, a že taková specializace není na Praze 10 u senátu „16 C“ vůbec neznamená, že taková specializace v celé České republice neexistuje!
Mezitím mi cinknula do „datovky“ odpověď z obvodního soudu ohledně naší námitky. Že nebude příjemná, se dalo očekávat a popravdě se soudu ani moc nedivím. Jasnou věc, kterou chtěli mít konečně do konce roku vyřízenou, se najednou protahuje takovou nepříjemnou další obstrukcí!
Nebudu teď publikovat odpověď pana soudce, protože jsme se v ní několikrát ztratili. Už jenom ten fakt, že ji dle datumu musel napsat plný dojmů den po obdržení naší námitky, mluví za její obsah všechno. Jako právnímu laikovi mi tak utkvěla v paměti pouze jedna jeho myšlenka, která by se dala zabalit do následujícího:
„Když jste tak chytrý a vznášíte námitku na moji věcnou nepříslušnost, tak tedy obratem ve stanovené lhůtě sdělte soudu, kdo tedy je dle vás věcně příslušný? Pokud tak neučiníte ve stanovené lhůtě, soud bude muset rozhodnout ve váš neprospěch.“
Začteme se tedy do několika vět nám doručeného „Usnesení“, které výše popsané dojmy plně potvrzují.
Zde je požadavek soudu o naše doplnění:
A zde je naše doplnění:
Nechme tedy tuto právní bitvu zatím ve stavu „nedobojováno“ a vraťme se k zajímavým výsledkům ankety – „Který okresní soud v České republice má specializaci k projednávání žalob dle ATZ?“. Interně jsme si ji nazvali „Nevíš? Zeptej se!“
Jednotlivé odpovědi, které jsem v následujících dvou týdnech obdržel od všech okresních soudů v České republice, jsem následně pro účely této statistiky rozdělil do těchto několika kategorií:
1. Kategorie „nemáme“
V této nejpočetnější kategorii jsou soudy, které podobně jako Obvodní soud Praha 10 odpověděl na „férovku“ a bez mučení, že prostě takovou specializaci nemají. A že to ve většině případů „flikují“ podobně jako Praha 10 - pracovněprávním soudem.
Je zajímavé, že takovéto soudy sídlí výhradně v okresních městech v Českých zemích.
2. Kategorie „neřekneme“
V této početné kategorii soudů jsou takové, které na moji jednoznačnou otázku „máte?“ nebo „nemáte?“, odpověděli slovy mladého vyšetřovatele „Hlaváčka“ z filmu „Rozpuštěný a vypuštěný“ jako „Hledej šmudlo hledej!“. A aby mi (ne)odpověděli, poslali mi link na web stránku jejích soudu. Interně jsem je označil jako „blbci a analfabeti“.
Jednalo se o několik soudů napříč celou Českou republikou.
3. Kategorie „neřekneme, pokud neřekneš“
V této, díky bohu, nepočetné kategorii soudů byli takové, které na moji jednoznačnou otázku „máte?“ nebo „nemáte?“ odpověděli výzvou, abych si svou žádost doplnil o datum narození. I když jsem původně svojí žádostí nesledoval si s někým z nich domluvit „lechtivé randíčko“, jejich požadavek jsem v jimi stanovené lhůtě splnil a požádal je kajícně ještě jednou i s datumem narození. To, že jejich odpověď nakonec byla zařazena do kategorie 2, je nabíledni. Interně jsem je označil pouze „blbci“, i když musím přiznat, že na tento svůj požadavek měli dle InfoZákona legitimní nárok.
Jednalo se o několik soudů napříč celou Českou republikou.
4. Kategorie „máme“, nebo „máme, ale…“
Tato bohužel nepočetná kategorie okresních soudů mi udělala největší radost!
Potvrdilo se, že pokud existuje ATZ zákon, tak k němu takový soud doopravdy existuje!
Je taky zajímavým zjištěním, že takovéto soudy sídlí převážně v okresních městech na Moravě a Slezsku.
Závěr ankety:
Závěrem lze zobecnit, že úroveň komunikace a forma odpovědí „povinných subjektů“ klesala v našich luzích a hájích geometrickou řadou směrem od východu na západ. Není tedy žádným tajemstvím, že nejhorší stav byl zaznamenán v Praze a okolí.
Napište mi, čím si vysvětlujete, že tomu tak je? Chtěl bych doopravdy znát váš názor.
A tak mi na závěr dovolte uvést seznam těch nejlepších:
· Okresní soud Uherské Hradiště
· Okresní soud Hodonín
· Okresní soud Opava
· Okresní soud Třebíč
· Okresní soud Nový Jičín
· Okresní soud Přerov
· Okresní soud Prostějov
· Okresní soud Rychnov nad Kněžnou
· Okresní soud Šumperk
Blahopřejeme vítězům a žádná čest poraženým!