Kde domov můj?

Kde domov můj je původně píseň o dvou slokách, složená pro postavu slepého houslisty v divadelní hře Josefa Kajetána Tyla Fidlovačka aneb Žádný hněv a žádná rvačka z roku 1834. Píseň brzy zlidověla a stala se českou vlasteneckou hymnou, poté se její první sloka stala českou částí československé státní hymny, v níž byla následována první slokou nynější hymny slovenské (Nad Tatrou sa blýska). 

Tolik úvodem k dnešnímu mému dalšímu příspěvku, který v podstatě shrnuje hlavní body našeho dalšího boje s Radio ГA / ГA, který se rozhořel jednoho březnového dne léta páně 2023. Podobně, jako i Josefu Kajetánu Tylovi onehdy cenzura zakázala zařadit tuto píseň do báchorky Lesní panna aneb cesta do Ameriky (jak trefné!), vyřezávala ji z pěveckých sborníků a cenzoři ji řadili na seznam nebezpečných spisů. Ostatně, i zdejší trojice spravedlivých se postarala o podobně cenzorský majstrštyk.

Jak bylo popsáno v jednom z mých předchozích příspěvků “Dejte mu náhubek”, můj otevřený čtrnáctistránkový dvoujazyčný mail ze dne 8.3.2022, adresovaný především jejich nejvyššímu představenému a do schránek tehdejší věrchušky Radio ГA / ГA, u nich svým obsahem způsobil nebývalý myšlenkový průjem. Jeho spouštěčem byly informace, popisujícího na konkrétních příkladech křišťálově čisté praktiky a soudružské poměry na mém tehdejším pracovišti, odhalené pozadí našich vzájemných soudních sporů, podezření na jejich podivné vzájemné propojení s místní soudní mocí, a hlavně zjištěná manipulace s důkazy ve spisech. Obzvláště je rozvášnilo mé závěrečné odhodlání si tyto věci nenechat pouze pro sebe, ba co více, nakrmit jimi uši jejich donorů a všech, kteří o tom budou chtít slyšet.

Ostatně, něco jako BBGWATCH a USAGMWATCH zde, které jako hlídací psi střeží především způsob využívání zhruba $800 milionového budgetu USAGM neboli peněz amerických daňových poplatníků, poukazujíce při tom na podivnosti v aktivitách managmentu jim podřízených subjektů, včetně Radio ГA / ГA. Je zajímavou informací, že zakládajícím členem tohoto projektu byl v roce 2008 i pozdější bývalý nejvyšší v jeho potravinovém řetězci.

Tehdy jsem si naivně myslel, že tato má aktivita rozpoutá konečně nějakou komunikaci mezi námi. Ještě jsem tehdy nechápal, jak se dá jednoduše zbavit zaměstnance bez detailního prošetření důvodů jeho výpovědi, tedy v podstatě pouhým místopřísežným prohlášením nadřízeného, které se dodatečně vylepší „Photoshopem“. 

Jak to tehdy konstatoval odvolací Městský soud v Praze? Že zaměstnavatel má právo vyhodit svého zaměstnance? V podstatě něco v tom smyslu.

A co na to místní věrchuška?

Po přečtení tohoto mailu zasedla, na doporučení #LA („Dr.Leklá Andělka“) rozhodla o delegování této patálie na jejich smluvní advokátní kancelář zastoupenou #MV („Mgr.Prasátko“), pilátovsky si nad fakty zde uvedenými umyla ruce a pro tentokrát přenechala „Černého Petra“ své nejvyšší personalistce.

Tato mi po více než měsíci nečinnosti dne 12.4.2022 s lehkým srdcem nadčlověka stručně odpověděla následující:

Pro ty z vás, kteří nevládnete jazykem Anglosasů se zde zjednodušeně píše, že mně předhazují svým advokátům, čímž celou tuto věc pokládají za vyřešenou a nechtějí dále o mně už více slyšet.

Zde bych chtěl uvést, že jsem je neuposlechl a v následujících týdnech jsem se se svými podezřeními a zjištěními podělil písemně s inspekčními orgány OIG a USAGM přímo za velkou louži.

O výsledku pak poreferuji někdy příště.

Holt, měl jsem pořád vůli se dohodnout a vyjednávat.

---

Hledání domova

Jak jsem uvedl kdysi v některém ze svých předchozích příspěvků, jednání zdejších orgánů státní moci vůči mně mě stále více přesvědčovalo, že tato země se stává pro mě stále méně „mou zemí zaslíbenou“. A tak jsme, ve spolupráci se svou sestrou, začali ruku v ruce pracovat na tom, abych získal zpět své „čobolské“ občanství, kterého jsem se musel vzdát povinně na začátku roku 1993. Nakonec obrovská byrokracie s tím spojená byla poražena a já jsem opět, po téměř 30 letech, získal své odebrané slovenské občanství zpět.

Stal jsem se tak v roce 2020 dvoj občanem. S trvalým pobytem na Slovensku, tamní občankou, pasem, pracovní smlouvou, bankovním účtem a vlastnickým podílem na nemovitostech v katastru nemovitostí. Zapojil jsem se aktivně do tamního společenského života, do voleb a s plány se zde do několika let přestěhovat a taky tam obrazně dožít.

Mail z personálního oddělení Radio ГA / ГA jsem chápal jako sdělení, že pokud s námi něco chcete, tak se obraťte „na lampáren“, myšleno na našeho právního zástupce #MV („Mgr. Prasátko“), protože „My“ zde máme všechno křišťálově čisté a víc to ani křišťálově čistším být nemůže, jak říkal na svou obhajobu po provalení jistého průseru v parlamentu kdysi jistý český premiér.

Pochopil jsem to tak, že jim je jedno, jestli se o těchto svých zjištěních podělím s někým, kdo jim „přispívá na mlíko“.

A tak se den se dnem sešel a týden po odpovědi na můj otevřený dopis se dne 21.4.2022 v 15:10 dostavil #MV (“Mgr.Prasátko”) osobně na podatelnu Obvodního soudu pro Prahu 10, složil kauci 10 000 Kč, zaplatil na místě kolek, podal na mně žalobu a zařídil, aby to projednával senát “16C” (jak je patrno z podacího razítka).

Dle veřejného “rozvrhu práce” obvodního soudu totiž “předběžko” by nemuselo skončit ve spravedlivých rukách tohoto senátu, a tak bylo nutné osobně to štěstí trochu popostrčit.

Digitalizace pomocí komunikace přes datové schránky musela jít teď pochopitelně stranou.

Dne 19.5.2022 mi přistálo v datové schránce “Usnesení” ve věci žaloby proti mně. Text žaloby Radio ГA / ГA byl „o uložení povinnosti zdržet se zveřejnění důvěrných a citlivých informací“.

Naší partě spravedlivých stačilo 3 týdny na to, aby známý soudní senát “16C”, projednávající všechny minulé i příští kauzy Radio ГA/ГA, se sešel, zasedl a standardně spravedlivě rozhodl.

Pochopitelně v můj neprospěch a opět beze mě.

Nepříjemné na celé věci pro mě byl fakt, že tak tentokrát soud rozhodl formou neprodleného “předběžného opatření”. Na druhé straně musí být pro zdejší lidi potěšující vědět, jak bryskně fungují soudy, obzvlášť když se jedná o záležitosti “aspeňáků”. A důvod? Umírali by údajně novináři, kdyby se někdo, myšleno – nějaký jejich nadřízený za mořem – dozvěděl o pozadí celé této kauzy. O umírajících novinářích zde šlo, jak už to bývá v podobných případech pokaždé, až na druhém místě.

Většinu z tohoto “předběžka” je možné si přečíst v příspěvku “Dejte mu náhubek” a návod na to, jak to celé zařídit v rekordně krátkém čase, je popsáno zde “Mičánecká losovačka”.

Možná vás napadá, proč jsem všechno toto zařadil do sekce “Hledání svého domova”?

Je to ono občanství a trvalé bydliště v jiném státě.

Jelikož jsem byl tentokrát v pozici žalovaného já, nastala situace, že soudní řízení bylo zahájeno advokátem #MV(“Mgr. Prasátko”) ze zvyku u soudu, který je odvozený od adresy mého bydliště. To mě postavilo do horší situace, neboť jsem to měl daleko do soudního spisu i na ústní jednání soudu, což ve výsledku mělo znamenat pro mě zvýšené výlohy při aktivní účasti v soudním řízení.

Tím, že jsem byl žalován Radio ГA/ГA u místně nepříslušného soudu, tedy u Obvodního soudu Praha 10, se soud svým předběžným opatřením – v podstatě se sešel beze mě a rozhodnul opět beze mě – dopustil vůči mně protiprávního jednání tím, že to měl buď sám poznat a ještě předtím, než začne jednat ve věci samé, věc postoupit místně příslušnému soudu, nebo se to mohl dozvědět ode mne, a to zejména na základě námitky místní nepříslušnosti, o které musí rozhodnout a případně věc postoupit. Třeba i jinému soudnímu senátu. A to by určitě nebyl soudní senát “16C”!

Asi je nabíledni se domnívat, že jsme se proti tomuto „předběžku“ okamžitě a ve stanovené lhůtě odvolali. Pokud bychom tak totiž včas neučinili, bylo by vymalováno a jejich žaloba na mně by byla z naší strany prohrána. Předběžné opatření je totiž velice silný právní nástroj a rozumné soudy ho používají jako šafránu.

Takto se to hraje mezi velkýma kluky a holkami!

Myslím si, že se s výše uvedeným scénářem tak trošku počítalo.

O argumentech, které jsme použili v odvolání proti tomuto “předběžku” - snad až někdy příště. Podstatnějším faktem však je, že jsme tímto včasným odvoláním dosáhli toho, že jsme se konečně mohli k této žalobě vyjádřit na řádném soudním jednání, naplánovaném na 11.1.2023 odpoledne, a to osobně.

Domov přede mnou, domov za mnou

Takže proběhlo dalších 8 měsíců a my jsme den před termínem jednání nasedli v Trenčíně do sestřino auta a vyrazili na další cestu, tentokrát na 400 km pouť směr soud Praha.

Plán jsme měli jasný – poznat osobně zástupkyni soudkyně #JH(“Dr.Hustá”), o což jsme byli tím předběžným opatřením přirozeně ochuzeni, a hlavně - konečně přednést naši námitku místní nepříslušnosti v této věci.

Pro pořádek uvádím, že námitka místní nepříslušnosti se může učinit jen v rámci prvního procesního úkonu, adresovaného soudu (zejména první vyjádření k žalobě, adresované soudu na jeho výzvu nebo i bez ní). Toliko suchá teorie. Uvidím, jaká bude praxe, jsem si tehdy pomyslel.

Na chodbě jsme potkali #MV(“Mgr. Prasátko”) v tradičně dobré náladě a v doprovodu mladé slečny, soustavně něco štěbetající a s obdivem k němu vzhlížející. Vyhodnotil jsem ji jako příslušnici jeho fanklubu a že si ji zde do soudní síně přivedl, aby jí ukázal v právní praxi jak se má zametat s “dezoláty”. Později jsme však zjistili, že se jednalo o příslušnici jiného fanklubu, a sice fanklubu #LA(“Dr.Leklá Andělka”), a že důvodem jejího vysláni bylo, aby ji podala po svém návratu do práce detailně plastický raport.

A kde byla #LA(“Dr.Leklá Andělka”?

Od námi vyhraného odvolání ve věci “diskriminace” na Městském soudě Praha nás přestala oblažovat svou přítomností.

Jak už to bývá zvykem, předložili jsme oba své slovenské osobní doklady a sedli jsme si do lavice, která měla být pro tentokrát pro nás nezvykle z druhé strany frontové linie. Zazněl signál a paní soudkyně otevřela soudní jednání tím, že zopakovala to, o čemž jsme už stejně všichni věděli. Aniž by nás poučila o tom, na co mám jako žalovaný nárok a případně nás vyzvala, jestli k žalobě máme nějaké připomínky, obrátila se na #MV (“Mgr. Prasátko”), žmoulajícího v ruce štos papírů, úhledně svázaných provázkem barvy trikolory s dotazem, jestli něco má, čím by chtěl třeba svou žalobu doplnit.

Ve svém typicky „Hujerovském předklonu“ ji předal své papíry a začal k nim něco drmolit.

V právní praxi se tomu říká jako o předání důkazů „krátkou cestou“, si myslím. O "Hujerovském předklonu" ale OSŘ mlčí, to vím zcela určitě.

Najednou jsme začali mít neutuchající pocit, že tento náš „pražský trip“ se vyvíjí opět v „prohraný mač“, ve kterém budeme tradičně pouze v roli statistů. Chtěli jsme tomu zabránit a nevšímajíce si výrazné hnědi jeho nosu jsme se paní soudkyně ústy mé sestry přímo zeptali:

„Vážený soud. Máme to brát tak, že soudní jednání už začalo? Protože my bychom chtěli dle soudního řádu ještě před začátkem jednání přednést svoji námitku.“

Nastala trapná scénka, kdy soudkyně v nastalém tichu nechtěně žmoulá papíry pana advokáta a tváří se, že neví, co s nimi dělat. Brunátný pan advokát těžce dosedá na židli a v hlavě si přemítá učivo prvního ročníku svých magisterských studií, nechápaje „wo co nám zde sakra tentokrát gou“.

Do dlouhého ticha, které náhle opanovalo místnost 302 „Mičánecké fabriky na spravedlnost“, se najednou ozvalo její úsečné – „No tak prosím!“

A bylo to venku.

Podali jsme námitku vůči místní příslušnosti tohoto soudu s odůvodněním, že obecným soudem pro mne, jakožto fyzické osoby, je okresní soud, v jehož obvodu mám bydliště, takže by tím soudem měl být Okresní soud v Trenčíně. Prostě na Slovensku.

O pana advokáta se pokoušely mdloby a náhle ucítil, jak ztrácí podporu svého jednočlenného dámského fanklubu.

Místní rameno spravedlnosti si konečně uvědomilo, že ještě před chvíli diktovala do zápisu iniciály z našich slovenských občanek a s němým dotazem se obrátila opět na advokáta, lapajícího po dechu.

Z jejího výrazu se dalo vyčíst – tak co s tím uděláte?

Najednou si uvědomil, že už jeho původní žaloba byla podána na nesprávný soud a že jeho touha po projednávání tohoto "monstr procesu" právě u tohoto soudu vyšla navniveč. A je tedy vůbec platné to mimořádné opatření?

Musí se z toho dostat! Je přeci na domácí spřátelené soudní půdě, ne? Jde přeci o jeho reputaci?!

Pan advokát popadl dech a hlasem plným potlačovaného vzrušení začal chrlit důkazy toho, že tímto procesem, až do jeho hořkého konce, si musím projít právě na Obvodním soudě Praha 10 a jedině u tohoto senátu “16C”.

Začal detailními informacemi o mé nemovitosti na Praze 10, o mém trvalém bydlišti taky tam, o mém účtu v UnicreditBank a zakončil to průhledným argumentem, že přeci všechny předchozí naše společné kauzy řešil právě zdejší soud!

Poslední argument z kategorie “právnická přípravka” jsme shodili ze stolu jako první našim jednoduchým argumentem – v předchozích našich žalobách jsme byli v pozici žalobce a on zastupoval žalovanou, tedy Radio ГA / ГA, podnikající jako právnická osoba na adrese na Praze 10.

Argument mé platby za jeho vítězství v našich společných sporech z jednoho z mých českých účtů byl stejně na vodě, jako i jeho informace o mém trvalém bydlišti na Praze 10. Věděl velice dobře, že pojem trvalé bydliště je “pouze” statistický údaj.

A tak se vytasil s informacemi, ze kterých tentokrát padla sáňka nám.

Náhle mi začaly dávat význam všechny ty narážky na moji bytovou situaci už z prvního jednání z ledna 2021 před #JH(“Dr.Hustá”) o tom, že stejně jsem, i po tom jejich vyhazovu, už zaměstnán a nepožívám ohromných vymožeností místního “pracáku” a že to rozhodně není tak, že ztrátou zaměstnání před blížicím se svým důchodem trpím, a že prostě není důvod k dohodě a k vzájemnému finančnímu vyrovnání.

Vrcholem však byla informace #MV (“Mgr. Prasátko”), kterou soudkyni přednesl jako trumf ze snůšky lejster, ukrytým až někde u jejiho dna. Byly to informace o detailech mnou vlastněné nemovistosti (bytové jednotky), které nejspíš získal svou neutuchající pílí z “Katastru nemovitostí”, a to včetně rozměrů, adresy a čísla popisného. O její tržní ceně takticky pomlčel a nějak jaksi nevěřím tomu, že by i po ní nepátral. Tato informace by se přeci při nějakém příštím lámání chleba mohla hodit, nemyslíte? Třeba při argumentaci, že nemám peníze na nějaké “neočekávané” soudní poplatky?

Najednou mi začala dávat smysl i informace od zdejšího poskytovatele, že pravidelně ráno, shruba po snídani, odpoledne, shruba poobědě a večer, zpravidla před spaním, se “stejný účet” přihlašuje krátce na zdejší stránky a sleduje pozorně zdejší obsah.

Odhadem poslední 3 roky a zhruba od okamžiku podání “náhubkového” předběžného opatření vůči mně.

Dodatečně jsem si uvědomil, že právě z onoho lejstra musel mít informace, dle kterých mi mohl dne 20.1.2020 “nějaký neznámý pseudopolicajt”, v bytovém domě o 182 většinou neoznačených bytů, cinknout zrovna u mých dveří a osobně mi v roli pošťáka doručit moji výpověď ze zaměstnání.

Více o těchto praktikách bylo popsáno v článku “Inkvizitoři a kacíři XXI. století“.

Reakce soudkyně byla nabíledni. Nechala vyklidit sál a odebrala se na 15 minut do kanceláře studovat katastr nemovitostí.

V jeho tváři se zrcadlilo napětí jako před prvním randem s vidinou následného přespání v cizím bytě.

Po návratu do síně soudkyně potvrdila, že takováto informace v katastru skutečně uložená je.

O tom, že to vůbec nic nepotvrzuje a že ve světle předložených slovenských dokladů tuto statistickou informaci toto spíše znevěrohodňuje, prošla mlčením. Navíc důkaz o tom, jestli tuto nemovitost pouze nepronajímám, jestli na ní mám opravdu trvalé bydliště, jestli tam bydlím já, nějaký ukrajinský uprchlík, nebo zde přespává pouze můj fiktivní pes, aktuálně neměl. A tak tehdejší zasedání k velké nevoli pana advokáta ukončila a dle zákona postoupila na Nejvyšší soud České republiky k rozhodnutí.

Následující část by se hodilo spíše uvést v části “Užitečné odkazy”, ale na dotazy některých z vás uvádím zde.

---

“Podmínku místní příslušnosti soud zkoumá buď z vlastní iniciativy, nebo z iniciativy účastníka řízení. Námitka nedostatku místní příslušnosti není obsahově ničím jiným než podnětem, jímž účastník soud vyzývá k tomu, aby zkoumal svou místní příslušnost. Tento podnět nemusí být nijak zdůvodněn, pro námitku nedostatku místní příslušnosti nemusí mít účastník řízení sám o místní příslušnosti soudu jasno, k tomu, aby námitku vznesl, postačí, má-li o místní příslušnosti soudu, u něhož byla žaloba podána, pochybnost. Účastníku objektivně vzato nic nebrání v tom, aby již ve svém prvním podání, jímž se na soud obrací, upozornil na případné nedostatky žaloby, aby zároveň vyjádřil pochybnosti o místní příslušnosti soudu a právě vzhledem k těmto pochybnostem namítl nedostatek místní příslušnosti soudu. Soud, má-li na základě takové námitky svou místní příslušnost zkoumat, se pak neobejde bez toho, že žalobce k doplnění potřebných údajů vyzve. Zkoumat místní příslušnost soudu lze pouze na samém počátku řízení.”

---

Po opuštění soudní síně jsme využili jedinečnou příležitost jednat s panem advokátem konečně tváří v tvář a pokusit se ho oslovit na chodbě Mičáneckého komplexu s jednoduchou otázkou, jestli by nebylo jednodušší, kdyby se sešel s našim slovenským advokátem a projednali možnosti mimosoudního smíru společně, třeba u nás na Slovensku, kam jsme ho pozvali.

“Na Slovesko? Nikdy!” A taky nejsem žádný “Prasátko”,

S těmito slovy utekl spěšně od nás pryč, zanechajíc nás, včetně svého jednočlenného fanklubu, stát v němém úžasu na chodbě zdejšího soudu.

Tehdy jsme definitivně pochopili, že svou účast při zastupování Radio ГA / ГA ve věcech všech našich společných žalob bere pouze osobně, a že se z jeho jednání vytratila ta všude deklarovaná morálka a čest, kterou by se měl při zastupování svého klienta, jako člen “Advokátní komory”, řídit a jí bezvýhradně ctít.

Je proto pochopitelné, že jsme se před nějakou dobou na toto jeho chování (a nejen na to) zeptali právě tohoto profesního sdružení.

O výsledku podnětu a jejich odpovědi naň zas až někdy příště.

Kde domov můj?

Po návratu do Trenčína jsme zkompletovali všechny potřebné podklady k právě podanému podnětu a odeslali s předstihem Obvodnímu soudu Praha 10. Chtěli jsme, aby Nejvyšší soud, kam náš podnět z obvodního soudu mířil, obsahoval všechny potřebná fakta.

Jednalo se zejména o potvrzení o trvalém pobytu na adrese na Slovensku, potvrzení o pravidelném placení likvidace komunálního odpadu tamtéž, potvrzení o získaném občanství Slovenské republiky a o složeném slibu Slovenské republice, kopie občanského průkazu, cestovního pasu, výpis z Katastru nemovitostí o vlastnictví podílu na pozemcích a nemovitostech na Slovensku, potvrzení o vlastnictví bankovního účtu v místní slovenské bance, místopřísežné prohlášení osob, potvrzující můj pobyt na Slovensku na adrese mého trvalého bydliště, potvrzení od zaměstnavatele a z personálního oddělení tamtéž.

Dle známého “kdo je připraven, není překvapen” jsem si začal s předstihem hledat slovenského advokáta k zastupování před soudem.

Začlo se žádostí k české “Advokátní komoře” o jeho zapsání do registru euroadvokátu, zaplacením nemalého administračního poplatku a doplněním adresy pro korespondenci někoho z České republiky.

Byrokracii bylo učiněno zadost a čekali jsme na rozhodnutí “Nejvyššího soudu”.

Nepřipouštěli jsme si v tomto ohledu nějaké překvapení.

Nemůžou mně přeci přinutit obhajovat se spravedlivě před soudem, který není mým soudem a taky přinutit mně formálně bydlet tam, kde není domov můj!

Před pár dny jsme se dozvěděli, jak to všechno u „Nejvyššího soudu“ dopadlo. A jelikož trochu toho napětí nezaškodí, budeme vás ještě chvíli napínat.

Ale o tom zas někdy příště, bude-li nějaké…

Kterak zrno od plev odděliti

Pšeničné zrno je pevné a skrývá v sobě život. Kdo má kvalitní zrno, má zajištěnou budoucnost. Když ho člověk semele, má chléb, když ho zasadí, sklidí úrodu. Zrno je symbolem bohatství a života. Zrna pšenice představují moudré myšlenky, vlídná slova, dobré skutky, správně využitý čas. Proti zrnu stojí v evangeliu plevy. Plevy jsou prázdné slupky od obilí. Pleva je hezky zabalené nic. Prázdnota. Nicotu přináší a nicotu prohlubuje. Pleva je vše, co konáme povrchně a formálně. Plevy jsou marnivé myšlenky, prázdné řeči, gesta bez vnitřního obsahu.

Plevou je modlitba bez ztišení, rozhodnutí bez přemýšlení, posuzování bez hledání pravdy, rozdávání rad a rozumů bez vzdělání a moudrosti.

Kolik plev tehdy v závěru roku 2019 poletovalo nad „hagiborskými“ pláněmi a kolik z nich tam létá pořád už pět let poté? Pojďme se tedy pokusit několik z těch zapomenutých zrnek dodatečně odhalit a v duchu předchozí modlitby je náležitě „oddělit“.

Celý tento agrární proces vypukl „ex post“ dne 16.12.2019, tedy po třech týdnech intenzivního šetření různých IT firem, pokoušejících se najít souvislosti s profláknutým bezpečnostním incidentem na poštovní systém Radio ГA / ГA, který byl prý proveden „uusskými hekeui” ze skupiny STRONTIUM (aka APT28), řízenými tentokrát přes klávesnici svého „sčotu“ Čukem a Gekem z tamějšího GRU. Tehdy naposled (to ještě v roli užitečného idiota) při iniciativním šetření jeho příčin jsem se ještě snažil zachránit "pozadí" svého oddělení a tím i jeho představeného #RC („Remotely Controlled“). A vlastně i své bývalé „alma mater“.

Pozadí a důvody byly zveřejněny v jednom z předchozích článků zde.

Tedy někdy v těchto prosincových „předcovidových dnech“, kdy shodou okolností Benešovská nemocnice po podobném bezpečnostním incidentu na jejich IT infrastrukturu se snažila veřejně dělat takové opatření, aby k něčemu podobnému v budoucnu už nikdy nedošlo, se pokusilo Radio ГA / ГA, pochopitelně v duchu svých dlouholetých tradic a těch nejušlechtilejších morálních zásad, mlžit a hledat toho správného vnitřního nepřítele.

Logicky se nabízelo podívat se na manažerský výtlak ředitele IT v osobě #RC („Remotely Controlled“) a na personálně technické vybavení jeho oddělení, za co byl, svým způsobem, svému zaměstnavateli v podobě Radio ГA / ГA odpovědný. Nikoliv. S přibývajícími výsledky šetření přizvaných „ajťáckých hlav pomazaných“ zde zapůsobil jiný benefit, o který byly všichni ostatní, na tomto průseru zainteresovaní, právem ochuzeni.

Byla to především správná barva jeho pasu, tradiční anglosaská kolegialita „býti spolu v dobrém i zlém“ a v neposlední řadě jeho úzké vztahy k místní věrchušce a jejímu fanklubu. Především však k osobě #KF („Kristína Fšecko“).

Nepochybně tehdy sehrála svou roli i příkladná hněď jeho nosu, která mu tak díky bezvýhradnému obdivu k ní konečně teď přinesla své dlouho vymodlené ovoce.

Jak tedy bylo zaseto?

Pozici šéfa IT bezpečnosti dlouhá léta zde nikdo nezastával a dle toho to zde v oblasti počítačové bezpečnosti i vypadalo. Tento žalostní stav navíc docela podrobně popsala ve své auditní zprávě i komise z OIG (z USA) v letech 2017-2018 a o nutnosti obsazení této funkce zde píše s velkou nadějí (více informací najdete zde , včetně jejich zde zveřejněné oficiální zprávy).

První pokusy o obsazení této pozice začaly taky v těchto stěžejních letech, kdy zde nastoupil velice šikovný český specialista, který ale po několika měsících dobrovolně odešel pracovat do Švýcarska, kde začal budovat svou kariéru bezpečnostního specialitu.

Bylo jen škodou, že si firma nebyla schopna takhle kvalitního odborníka zde udržet. Že by zase ty prachy?

Po něm zde nastoupil rumunský specialista, který po několikaměsíční imitaci práce a po vykouření několika kartonů cigaret na místní terásce byl „odejet“ po údajné aféře s těžbou kryptoměn na svém pracovišti. Pochopitelně v pracovní době.

A tak po něm nastoupil v roce 2018 na tuto pozici údajně jeho známý, #JS („Joints Smoker“), který zde pracoval až do roku 2020 a se kterým jsem měl možnost úspěšně spolupracovat až do svých dnů posledních. Je veřejným tajemstvím, že se o tuto pozici neúspěšně před jeho příchodem údajně ucházel i můj bývalý přímý nadřízený #RC („Remotely Controlled“), což mezi nimi způsobovalo nemalé konflikty a naschvály, kterými se bavili i ostatní kolegové z oddělení.

V letech 2013 a 2014 se v rámci probíhajících reorganizačních změn v Radio ГA / ГA otevřela diskuse na téma nahrazení stávajícího a odzkoušeného informačního systému, které bylo povinností všech označovat jako “legacy”, nekompatibilním systémem na platformě Microsoft, přesněji O365, kterou #RC („Remotely Controlled“), a to bez jakýchkoliv odborných argumentů, prosazoval. Argumentoval pouze tím, že je to přáním „top managementu“ a že to přinese obrovské finanční úspory. Věcnou diskusi na toto téma odmítal, stejně jako nepřicházel s nějakými strategickými plány “jak to celé zrealizovat” ve stávajících podmínkách. Jeho představa byla, že se to uskuteční za minimum peněz a proběhne to díky mně jaksi „samo“ a obrazně „do příštího týdne“. Bez školení, pouze se zkříženými prsty a s vírou a přáním – „to dáš, ty na to máš!“

Upozorňoval jsem ho na bezpečnostní rizika, s tímto procesem související, a že to není zrovna dobrý nápad vystavit naše data, s ohledem na oblast našeho podnikání, do internetu, navíc s využitím nejlevnějších licenčních modelů E1 (pro charitu a malé a středně velké firmy).

Jeho jediným kritériem byla opět cena, kterou se pokaždé chlubil, jak to obrazně celému IT světu tímto svým husarským kouskem natřel.

Tak jsem začal vykonávat, kromě své řádné funkce a na kterou jsem měl podepsanou 15 let starou pracovní smlouvu, paralelně a bez oficiálního určení i funkci globálního administrátora O365.

Na tuto funkci jsem nikdy nepodepsal pracovní smlouvu, a nakonec jsem ji vykonával 5 let, až do mé výpovědi, bez specifikovaných a mnou podepsaných pracovních povinností, odpovědností a bez náležitého zaškolení.

Jak tedy bylo sklízeno?

Závažným bezpečnostním problémem v Radio ГA / ГA bylo, že systém O365 zde začal být používán v „základním bezpečnostním schématu” a můj nadřízený, i když o těchto zranitelnostech systému věděl, přesto nekonal. I když se na LinkedIN portálu tehdy chlubil všemi možnými bezpečnostními certifikáty a že je tím správným člověkem na tom správném místě.

Trestní oznámení na něho, které hbitě následovalo po mém objevení „stalkingu“ přes můj počítač, nejspíš způsobilo jeho definitivní „pápá“ do země, odkud před více než 25 lety odešel. Mimochodem, už zase pokračuje v publikování těchto svých údajných certifikátů na stránkách jeho současného chlebodárce.

Nechci teď využít spousty komplikovaných „ajťáckých“ výrazů, popisujících tehdejší žalostní stav tohoto našeho prostředí a tím si dodatečně přihřívat svou „kulajdičku“. Zaměřím se spíše na podstatu věcí, které měly vliv na předčasnost a kvalitu tehdejší sklizně.

Jedna z věcí, na kterou nebyl onehdá ten charitní licenční model O365 připraven, byla jeho bezzubá anti-phishingová ochrana. Vy všichni, kteří jste alespoň jednou v životě poslali email, znáte tento pojem. Že ne? Nezoufejte. Taky jsem nevěřil onehdá svým uším, když při jednom z jednání našeho už 5 letého soudního maratonu nás soudkyně #JH (“Dr.Hustá”) plamenně “urválkovsky” kárala pojmovým výrazivem typu “bušing” nebo “pušing”.

Není nad to být soudně kompetentní a nezávislý, chtělo se mi tehdy do světa křičet.

Docela dost bylo o tomto problému popsáno v jednom z mých prvních příspěvků zde.

Jak je známo, “man in the middle” (“muž uprostřed”) nemusí být pouze lechtivá sexuální představa.

Jako mnohokrát, když jsem svého nadřízeného informoval anebo jsem něco ke své práci od něj potřeboval, neměl i tentokrát zájem o řešení problémů. Výjimkou byly pouze ty věci, o kterých se mohl dozvědět management, nebo to byla věc z kolekce přání #KF (“Kristína Fšetko”).

Jelikož dne 7. října 2019 došlo z jeho pohledu k banálnímu incidentu, kterých jsem, podle jeho slov, zvládl v minulosti desítky, a vzhledem k tomu, že k němu došlo při testování jiného softwaru od firmy Barracuda Networks, tedy mimo produkci, nepovažoval za nutné se mnou v této věci ztrácet svůj drahocenný čas a přerušit tak sledování jednoho ze seriálových dílu na NETFLIXu. Následně se ale po několika týdnech ukázalo, že důsledkem výše uvedeného bezpečnostního incidentu došlo k odcizení účtu globálního administrátora a k vyvedení dat z poštovních schránek několika desítek zaměstnanců. A co bylo nejhorší - včetně těch z managementu!

K závěrům a detailům z „údajné“ zprávy z vyšetřování jsem ale už nebyl připuštěn, ani mi nebylo dovoleno se vyjádřit později u soudu k nepravdám v ní uvedených. Místo toho, v duchu svých nejvyšších morálních tradic, o existenci kterých zeširoka krmí oči a uši svých internetových sledovatelů a donátorů, to přikryli mojí výpovědí - pro odstrašení.

Pochopitelně zde nechybělo to tradiční všeobjímající dobro, s působností od nevidím do nevidím a podpisem „světu mír“

Taková ta místní tradice.

Když se tyto pochybení, za které nesl svou přímou manažerskou odpovědnost #RC („Remotely Controlled“), objevily ve výslední vyšetřovací zprávě firmy Microsoft ze dne 13.12.2019, nesměl jsem se k ní dostat.

I tu soudružsky přispěchalo právní oddělení v čele s #LA („Dr. Leklá Andělka“), která penězi amerických daňových poplatníků oslovila jejich smluvní advokátní kancelář #MV („Mgr. Prasátko“), aby pak společně „ruku v ruce“ hodili veškerou jeho odpovědnost na mne. A nakonec, když jsem se začal žalobně vzpouzet, spolu se svou, dlouhá léta osvědčenou soudkyní místního prvostupňového soudu #JH („Dr. Hustá“) zařídili, aby mi nakonec v mé stařecké nerozvážnosti soudružsky domluvili.

A tak nebýt posledních 5 let soudních sporů, kde se snažím dosáhnout neplatnosti této výpovědi a dosáhnout soudního smíru s odstupným dle zásluh a jak je ve zdejším kraji zvykem, nikdy bych se o určitých skutečnostech tohoto bezpečnostního incidentu nedozvěděl.

Jak tedy bylo naskladněno?

Tato etapa sběru úrody začala velice rozpačitě v půli prosince 2019.

Po tom, co byly náhle na našem společném pracovišti přetrhány vřelé soudružské vztahy mezi mnou a #RC („Remotely Controlled“), mi dne 16.12.2019 osobně oznámil, že mně v následujících dnech bude kontaktovat HR Manager #MS („Mr. Sushi“), který mi oznámí, co bude se mnou dál.

Prý mám pouze chodit do práce, číst si maximálně poštu a čekat. Pořád pouze čekat.

Když se pořád nic nedělo, dne 17.12.2019 jsem odpoledne osobně navštívil #MS („Mr. Sushi“) a zeptal se ho, jestli byl informován #RC („Remotely Controlled“) a jestli mám tedy dále doopravdy pouze čekat.

Řekl jsem mu, že mi nepřipadá zrovna moc ekonomické pro tuto firmu, která pořád dle mého nadřízeného nemá peníze ani na licence ani na školení, aby IT specialista pouze seděl už druhý den u počítače, zatím co se hromadí nevyřízené požadavky, hromadí se další bezpečnostní incidenty, nefunguje řádně poštovní systém, hlášení a žádosti o odstranění chyb jsou pořád doručovány do mé pošty a díky blokaci nastavené #RC („Remotely Controlled“) s nimi nemůžu stejně vůbec nic dělat!

Když jsem mu to řekl, zavřel za mnou rozvážně dveře jeho kanceláře a pak začal po mně křičet.

#MS („Mr. Sushi“)	Musím vás vyrazit pro ztrátu důvěry!
#Já	Můžete mi prosím říct, jak jste k tomuto závěru dospěl a co vás k tomu vede? A hlavně važte slova!
#MS („Mr. Sushi“)	Nevím! (dodal už smířlivěji)
#Já	Docela mně zneklidňuje, když mně někdo jako vy a s pravomocemi, které máte, chce vyhodit, navíc pro ztrátu důvěry a neví ani důvod?!
#MS („Mr. Sushi“)	Protože jste kliknul! (odseknul)
#Já	Pane, já jsem zde placený za klikání!
#MS („Mr. Sushi“)	Ale vy jste špatně kliknul!

 Pochopil jsem, že nemá cenu se s ním bavit o detailech „mého klikání“, a tak jsme se rozloučili.

Prý mám čekat na další jejich rozhodnutí.

To rozhodnutí přišlo až pozdě odpoledne, kdy se mi spolu s #RC („Remotely Controlled“) snažili předat známý to dokument s „překážkami na straně zaměstnavatele“ se slovy – podepište, nebo…!

Vzpomněl jsem si na podobný příběh z roku 2014 a na jeden z našich předchozích příspěvků zde – „Jak to děláme? Dle šablony!“

Nastala etapa zasypávání zrníček několika hrstmi plev, přidalo se trocha toho prachu a nějaká ta špína. Pak už se to všechno jen řádně zamíchalo a zavelelo – NEKÝCHAT!

Jak tedy bylo zrno odplevováno?

Po vzoru Popelky – přeci „ručně“ a s pomocí nápomocných holoubků.

Místopřísežné prohlášení #RC („Remotely Controlled“), který v době jejího údajného sepsání dne 4.6.2020, tedy když už nebyl zaměstnancem Radio ГA / ГA, sehrálo při rozhodování soudu při zamítnutí obou mých žalob stěžejní roli. V tomto svém panfletu popsal celý hackerský incident a okomentovat svůj průšvih s mým počítačem, přičemž nezapomněl všechno hodit opět na mně. V jeho druhé části, která viditelně vznikla “ex post” a dle zde osvědčeného – “ty pomůžeš nám a my zas pomůžeme tobě” - se pokusil vyvinit z mnou zorganizovaného jeho trestního stíhání. V tomto jeho prohlášení v jedné z jeho části uvádí, že

„Počítač pana XY jsem používal při různých příležitostech a to pouze v období od 31. ledna 2019 do 14. února 2020 …“.

Jestli je toto jeho prohlášení pravdivé, což v závěru potvrzuje větou 

„Podpisem tohoto prohlášení stvrzuji a potvrzuji, že výše uvedená výpověď je pravdivá“,

se vlastně přiznává, že na tento můj firemní počítač chodil více než rok.

Rád bych zde uvedl, že incident, ke kterému došlo 7.10.2019, se udál právě v tomto období a není vyloučeno, že jeho aktivity od 31.1.2019 do 7.10.2019, případně od 7.10.2019 do 14.2.2020, mohly mít vliv na jeho průběh, případně na jeho šetření. 

Dle výpisu ze záznamů aktivit v administrátorské konzoli O365, #RC („Remotely Controlled“) na přelomu roku 2020 několikrát prohledával se svým administrátorským účtem moji poštovní schránku a snažil se v ní dohledat pro mě přitěžující informace. Totiž jako jediný ve společnosti měl speciální bezpečnostní licenci „Azure AD Premium P1“, která mu umožňovala v „tenantu“ Radio ГA / ГA dělat zásahy s nejvyšším stupněm zabezpečení.

O tomto čestné prohlášení a o existenci jeho několika verzí, bylo podrobně napsáno v článku „Čestné slovo po americky“ .

Je nutné při této příležitosti zdůraznit, že toto jeho místopřísežné prohlášení mělo stěžejní vliv i na důvody v mé výpovědi z pracovního poměru dle §52, písm. g.

Dle všech rozsudků, na základě kterých jsem zatím všechny soudní spory s Radio ГA / ГA prohrál, soud zdůrazňuje význam tohoto jeho prohlášení jako stěžejního v popisu událostí, jak se údajně stali.

Navíc druhé podobné prohlášení „IT bezpečáka“ #JS („Joints Smoker“), je uváděno pouze v elektronické podobě ve formátu MS Word, a to dokonce i bez podpisu.

Pro soudní senát „16 C“, soudící tradičně kauzy všech zaměstnanců Radio ГA / ГA, bylo toto opět postačující a pochopitelné.

Při nahlížení do spisů na Kriminálním oddělení Policie České republiky jsme zjistili, že právní zastoupení Radio ГA / ГA, zastoupené pořád stejným advokátem, dodalo policejnímu vyšetřovateli pozměněný text českého překladu úředně ověřeného místopřísežného prohlášení #RC („Remotely Controlled“), ve kterém změnili text tak, aby z něho vyplynulo, že na můj počítač chodil pouze od 31. ledna 2020 do 14. února 2020, tedy pouze 2 týdny.

Snahou bylo ovlivnit vyšetřovatele, že po tom, co jsem odhalil jeho pokus o krádež mé počítačové identity, zde chodil pouze několik dní. Nejspíš právní oddělení nepočítalo s tím, že se budu osobně zajímat o průběh vyšetřování mnou nahlášeného bezpečnostního incidentu přímo u Policie ČR a že se dostavím osobně k nahlížení do trestních spisů.

Dle odpovědi zaměstnankyně překladatelské firmy, byl anglický originál přeložen do češtiny, a tedy i pro potřeby soudu a kriminálky, se správně uvedenými datumy v obou exemplářích.

I když #RC („Remotely Controlled“), jako dlouholetý IT pracovník, disponující nejvyššími bezpečnostními oprávněními, umožňující mu se vzdáleně kdykoliv připojovat na jakýkoliv počítač společnosti přímo ze své kanceláře, rozhodl se dostat do tohoto mého počítače přímo v mé bývalé kanceláři.

V pátek dne 31.1.2020, v pozdních odpoledních hodinách, přikázal správci domény, aby mi přenastavil heslo do mého počítače a sdělil mu ho. V neděli 2.2.2020 v dopoledních hodinách, kdy v kanceláři nikdo nebyl, se díky získanému heslu přihlásil do mého bývalého počítače a začal si číst s moji identitou moji soukromou korespondenci jak ve firemní O365, tak i v soukromé poště. Toto jsem objevil náhodou při své neočekávané návštěvě v kanceláři dne 17.2.2020.

Po jeho obvinění a po podání trestního oznámení, začalo právní oddělení Radio ГA / ГA celý tento trestní čin tradičně bagatelizovat, ba co více, začalo ho omlouvat.

Dle známých notiček.

I když byl údajně držitelem certifikátů CISM (Certified Information Security Manager), CISA (Certfied Information Systems Auditor) a CRISC (Certified in Risk and Information Systems Control) a držitel oprávnění ISO 20000, což hojně publikoval veřejně na svém LinkedIN profilu, soud uvěřil tomu, že si neuměl nainstalovat na svůj počítač běžný software k administraci, navíc dle mnou kompletně a detailně popsané dokumentace, ke které měl jako můj nadřízený přístup.

Naopak, po mém zveřejnění těchto informací na policii ČR, všechny potvrzení o certifikacích z portálu LinkedIN ze svého profilu smazal. Dnes je opět zveřejňuje na stránkách svého aktuálního zaměstnavatele, takže je docela pravděpodobné, že je opravdovým vlastníkem těchto certifikátů.

Ale kdo ví? Třeba mu je vydala pouze jeho klávesnice, vylepšil „Photoshop“ a publikovala jeho domácí tiskárna.

V průběhu poněkud vlažného vyšetřování policie protiprávních aktivit #RC („Remotely Controlled“), jsem se pořád snažil jim být nápomocen při získávání důkazů z disku fyzického počítače IT113.

Dle vyšetřovací zprávy kriminální policie bylo předně zkonstatováno, že z něho došlo skutečně k přístupu do mé soukromé pošty v doméně „seznam.cz“, akorát se bohužel nezjistilo, jestli to bylo úspěšné, nebo ne.

Dle všech vyšetřovacích zpráv, ke kterým jsem se později dostal, počítač byl nejprve uložen v IT skladu pro potřeby policie, kým v jiném protokolu se uvádí, že se na něm ještě předtím vybláznil #JS („Joints Smoker“) a jeho IT parta.

I když byl několikrát všemi zainteresovanými zprzněn, dorazil nakonec s pověstí nepolíbené panny definitivně k rukám kriminalistů Policie ČR, aby zde tito nakonec nic závažného nenašli.

Od počátku jsem měl tušení, že se jednalo tehdy o nejvzácnější počítač DELL jménem IT113 ve střední Evropě.

Pátráním jsem zjistil, že Radio ГA / ГA po incidentu podalo trestní oznámení na neznámého pachatele na Obvodním oddělení Policie Praha 10 Strašnice, kde se jeho zástupci dostavili k podání vysvětlení. Ve své výpovědi uvádějí datum incidentu 25.11.2019, tedy o den dříve, než jsem ho já osobně oficiálně nahlásil a hackerský účet zablokoval. Toto podání vysvětlení bylo doručeno na vyšetřovnu osobně #JS („Joints Smoker“) a je zvláštní, že se neobjevilo v soudních spisech a neobjevilo se zde ani na naše vyžádání.

Naše žádost byla nakonec s ohledem na rychlost a hospodárnost jednoduše soudem zamítnuta.

V tomto podání a taky v důvodech mé výpovědi níže se uvádí, že jsem údajně otevřel odkaz (zde je konečně to bájné klikání v podání #MS („Mr.Sushi“)) na webovou stránku „Office365account.azurewebsites.net“ a což údajně způsobilo zahájení kybernetického útoku.

Když jsem zjistil, že byl účet nejspíš napaden, požádal jsem oddělení sítí, aby byl tento podezřelý odkaz zablokován pro celé Radio ГA / ГA, a tak zabránil, aby nemohlo dojít z této adresy k podobnému útoku na kteréhokoliv dalšího zaměstnance společnosti. Při troše chuti je toto mé hlášení číslo #IM-9769 v centrální databázi hlášení dodnes k dohledání.  

Od prvních dní šetření tohoto bezpečnostního incidentu bylo jasné, že tato internetová doména je registrovaná firmou Microsoft, tedy že se jedná o legální doménu a dle mezinárodní databáze vlastníků domén „who.is“ byla zaregistrovaná dne 24.1.2012 firmou „MarkMonitor, Inc.“, která se věnuje zabezpečení internetových domén a je součástí lídra v technologiích webových služeb firmy „Newfold Digital“ (https://who.is/whois/azurewebsites.net).

Pořád je ke koupi „broakerem“ za cca 110 Euro plus 20 % provizi.

Je tedy logické se domnívat, že jsem pokládal uvedenou doménu v době klikání za ověřenou a bezpečnou.

Je podivné, že tato informace, která byla známá od prvního dne vyšetřování pro #RC („Remotely Controlled“), pro dalšího mého kolegu administrátora a následně byla potvrzena i forenzními vyšetřovateli firmy Microsoft, se neobjevuje ani v tomto podaném vysvětlení na policii, ani v odůvodnění mé výpovědi a ani v interní vyšetřovací zprávě Radio ГA / ГA, byla-li vůbec někdy k tomuto účelu nějaká vytvořena.

Naopak skutečnost, že k tomuto útoku došlo bezprostředně po dvojnásobném úniku přihlašovacích údajů od jistého „profláknutého protekčního“ místního amerického novináře, ke kterému došlo pouze 28 minut před phishingovým útokem, se nesmí mluvit, a to ani v průběhu soudních jednání.

V průběhu vyšetřování mi specialisté z Microsoftu potvrdili, že celý incident byl důsledkem nedodržování potřebných bezpečnostních standardů v systému O365, počínaje používáním levného licenčního modelu, přes používání pouze „basic“ autentifikace (aby manažeři mohli používat rychlé a jednoduché přihlašování), až po nedůsledné vyžadování více faktorového ověřování a nepodporované komunikační protokoly (opět s výjimkami pro „rovnější“ mezi „rovnými“ uživateli).

Dne 11.12.2019 jsem se pokusil definitivně tyto bezpečnostní díry (po konzultaci a za krytí přítomnými specialisty z Microsoft) odstranit, což mi okamžitě #RC („Remotely Controlled“) zakázal. Zničil bych mu přeci jeho příběh, ne?

Popravdě, dodnes tomu nerozumím a jediným vysvětlením pro mě je, že byl od tohoto dne rozhodnutý to na mně všechno definitivně hodit.

Jakkoliv, ani v tomto souhrnném dokumentu není moje, ani nikoho dalšího vina jmenovitě uvedena.

Jak konstatovala vyšetřovací zpráva firmy Microsoft, byl ve výše uvedené doméně nainstalován škodlivý software „stealth.worm.exe“, který v době od července do listopadu 2019 získával přihlašovací údaje a obzvlášť ověřovací kódy pro dvou-faktorové ověření metodou „man in the middle“.

Jelikož se jednalo o doménu firmy Microsoft, kde tato aplikace od 2.10.2019 hostovala, tuto aplikaci nakonec neutralizovali až jejich specialisté v průběhu jejích vyšetřování v Praze ve dnech 9.12.2019 až 13.12.2019, ostatně jak sami uvádějí ve své zprávě.

Bohužel, v průběhu pozdějšího vyšetřování bylo zjištěno, že byl v tento okamžik vůči mému účtu použit taky útok typu „man-in-the-middle“, kdy došlo v průběhu komunikace s administračním rozhraním O365 ke zcizení MFA „tokenu“ a k jeho pozdějšímu zneužití a k obejití zabezpečení.

Tím, že byl používán nejnižší licenční model O365 E1 a neměl jsem k dispozici ani další jiný počítač s aktivovaným zabezpečením typu „podmíněný přístup“, o který jsem ale bezvýsledně svého nadřízeného #RC („Remotely Controlled“) žádal pod číslem žádosti SQN: 191217 a k čemuž existuje dodnes jim nepotvrzená žádost (jedná se o přístup z přesně definovaných IP adres), nemuselo dojít k úspěšnému prolomení zabezpečení.

Dle zprávy proběhl tento „uusský útok“ z estonských IP adres. Jakkoliv, přiznávám, že se mohlo jednat i o maskování IP adres útočníkem.

Nemůžu ale vyloučit i fakt, že Čuk a Gek se při čvachtání ve vlnách estonského Baltu věnovali i jiným neodpočinkovým radovánkám, tedy „hackování“ Radio ГA / ГA.

Pokračovalo odkrývání zrna i v jiných „neajťáckých“ oborech, kde taky měly zůstat veškeré pochybení a porušení zákona neodkryty. Obzvlášť následující odstavec by měl být pro mnohé z vás potvrzením, že „stalkingové“ chování nadřízených na vašem pracovišti není legální, ale naopak protiprávní.

Ostatně jak bude uvedeno dále, s dodržováním zákonů a předpisů si jako správný „aspeňáci“ opravdu nedělali žádný problém.

Dle výsledků šetření „Inspektorátu práce“, na který jsem se obrátil s podnětem ke kontrole, tento kontrolní orgán ve svých závěrech uvádí, že Radio ГA / ГA narušila bez závažného důvodu spočívajícího ve zvláštní povaze činnosti mé soukromí jako zaměstnance, když připustila, aby mi nadřízený pracovník vstoupil do mého pracovního počítače a pod mým administrátorským účtem v něm pracoval.

Rovněž kontrolní orgán konstatoval, že kontrolovaná osoba nesplnila povinnost přímo mně informovat o zásahu do mých osobnostních práv, čímž nesplnila povinnost dle ust. § 316 odst. 2 a 3 zákoníku práce.

Zároveň bylo konstatováno, že neprojednáním mé výpovědi s odborovou organizací se dopustilo Radio ГA / ГA porušení §61, odst. 1 Zákoníku práce. Více informací najdete v článku „Bratrstvo velkého bratra“ .

Dne 9.2.2021 jsem obdržel na svoji žádost vyjádření Radio ГA / ГA ke své pracovní činnosti v době od 1.12.2004 do 31.3.2020. Jsou zde souhrnně uvedeny pracovní povinnosti a absolvované školení.

Dle obdrženého seznamu pracovních povinností zde nejsou uvedeny povinnosti globálního administrátora O365 a ani žádné speciální školení z oblasti O365.

V ten samý den 9.2.2021 jsem obdržel, opět na vlastní žádost, „Potvrzení pro potřeby úřadu práce“ o výši průměrného měsíčního platu za období zaměstnaneckého poměru v Radio ГA / ГA.

V části, týkající se důvodu ukončení pracovního poměru, nebyl označen oficiální důvod mé výpovědi, tedy že bych jako „zaměstnanec porušil povinnost vyplývající z právních předpisů vztahujících se k jím vykonávané práci zvlášť hrubým způsobem (§ 55)“ a nebyl zde specifikován ani žádný jiný důvod. Přitom je podstatné uvést, že v poučení k tomuto potvrzení bylo uvedeno varování, že uvedení údajů, které by neodpovídaly skutečnosti a jejichž následkem by úřad práce poskytl finanční prostředky neoprávněně nebo ve vyšší částce, lze posoudit jako škodu způsobenou České republice s právními důsledky pro zpracovatele potvrzení, tedy pro Radio ГA / ГA.

Dne 10.1.2021 jsem požádal Radio ГA / ГA o smazání osobních údajů z důvodů odvolání svého souhlasu se zpracováním mých osobních údajů.

Ve své odpovědi ze dne 24.3.2021 mi bylo sděleno a potvrzeno, že jako správce osobních dat tak učinil po mém ukončení pracovního vztahu a vlastně že nechápe, proč se na takovou samozřejmost ptám. Jakkoliv, dotazem na správce certifikátů PostSignum, kterým je Česká pošta, jsem zjistil, že Radio ГA / ГA v době od 6.4.2020 do 29.1.2021 přistupovala do tohoto systému několikrát s mojí bývalou identitou v nejvyšší roli „pověřená osoba“ a komunikovala pomocí ní s orgány státní správy.

Po svém zjištění jsem nechal správce systému PostSignum tento můj bývalý účet okamžitě zablokovat, informoval jsem o tomto dne 17.11.2021 „Úřad na ochranu osobních údajů“ a podal jsem další trestní oznámení na neznámého pachatele.

Právní oddělení Radio ГA / ГA, jako garant dodržování pravidel při manipulaci s osobními údaji, ve svém vysvětlení, podaném „Úřadu na ochranu osobních údajů“, stejně jako i na Obvodním oddělení hospodářské kriminální policie Praha 10, opět celý incident bagatelizovala a z porušení svých povinností nepřímo obvinila opět mně.

Opět jako správný „aspeňáci“ obdrželi ze strany správních orgánů pouze domluvu a slib, že už to příště neudělají…

I když mám potvrzení, že jsem dokumentaci předal kolegům, byl jsem obviněn, že jsem tak neučinil. Vůbec neakceptovali, že do dnešního dne nemám podepsaný výstupní list, nebyly převzaty ode mne všechny přístupové karty do záložního datového centra a že proces ukončení pracovního vztahu mezi mnou a Radio ГA / ГA proběhl, mírně řečeno, nestandardně.

Na závěr jeden krásný příklad odborné způsobilosti a tím i nestrannosti soudu v jedné z mých věcí, kdy soudkyně #JH (“Dr. Hustá”) do svého soudního rozhodnutí uvedla následující větu:

“…diskriminaci zejména žalobce shledává v odlišném přístupu konkurenčního boje a lobbingu mezi Barracuda Networks a Microsoft”.

Popravdě, když jsem toto její moudro poprvé četl, jenom jsem přetočil oči v sloup a se slovy z bájného filmu “Slunce, seno, …” jsem vykřikl: „Bože, ty to vidíš?!“

Abych získal nějaké to argumentační střelivo ke své obhajobě postupů, které jsem onoho dne 7.10.2019 na barikádě při obraně Radio ГA / ГA použil, oslovil jsem v srpnu 2021 se svou žádostí firmu Barracuda Networks, aby mi alespoň písemně dosvědčila, že veškeré činnosti jsem dělal dle dokumentace a dle jimi schválených postupů.

“V souvislosti s blížícím se soudním jednáním se snažíme spolu s právničkou poskládat kromě dalších důkazů i nějaké ty odborné posudky. Jelikož se zdá, že vyvrcholení celého mého případu by se dalo taky chápat jako konkurenční boj mezi Microsoftem (bezvýhradně prosazovaným mým šéfem a USAGM) a Barracuda Networks (prosazovaných mnou a šéfem IT bezpečnosti a jeho nadřízeným), moc by mi pomohl nějaký váš odborný posudek o tom, že jsem při identifikaci a eliminaci phishingového útoku vůči jim a při řešení jeho následku, postupoval podle popsaného postupu správně a dle Barracudou doporučených postupů. Ostatně, jinou možnost jsem ani neměl, jelikož tento nástroj pro tyto činnosti vyžaduje přesný postup přes "wizard", který jsem nakonec prošel a v dobré víře to pokládal za maximum.

Myslíte si, že by jste se mohl na mnou přiložený dokument podívat a napsat alespoň to, že jsem postupoval v dané situaci správně, případně jestli se dalo udělat více? Starší paní soudkyně není IT specialistou, mnohým věcem nerozumí a s tím protistrana počítá...”

Následující den mi dorazila “politicky korektní” odpověď, ve které mi odesílatel nabídli pouze “bezzubé” potvrzení, že jsem byl jejich dlouholetý a zkušený zákazník, a se kterým byli vždycky všichni spokojeni.

Jako bych neměl těch pochval, ocenění a odměn za oněch 15 let dost?

S poděkováním „za ty dary“ jsem tu jejich dobrosrdečnou nabídku, na míle páchnoucí odérem AI, nakonec odmítnul. Věřím, že by mi stejně k očistě mého jména nepomohla.

Jak tedy bylo se zrnem (zatím) naloženo?

Už pátým rokem se zrno prosévá, míchá a geneticky vylepšuje. A tak je stále menší a menší, smradlavějším a díky uběhnuvšímu času i plesnivějším. Že by to byl zájem?

Jenom ty plevy zůstávají nesmrtelné.

Prý když člověk zrno semele, má chléb, když ho zasadí, sklidí úrodu, praví se v bibli.

Zatím nebylo zaděláno na chléb, pač kvalitního zrna na mouku se nedostává, prý jsou v něm plevy, i nějaké ta špína – je to pravda známá, ale u Popelky a u její holoubků – tam zatím žádný splín nenastává...

Kolik zrnek pravdy bude nakonec obsahovat ten JEJICH boží dar?

Bratrstvo "Velkého bratra"

„Management společnosti se drží pevně ve svých funkcích především díky úzkým vzájemným konexím a díky diktátu absurdních interních předpisů, jejichž každodenní dodržování patří mezi základní povinnosti podřízených zaměstnanců. Cenzura běží na plné obrátky, možnost mít svůj vlastní názor je omezena, nesympatizující výroky jsou trestány zpravidla vyhazovem. Bezvýhradná poslušnost je náležitě odměňována a ti, kteří se v tomto procesu osvědčí, jsou vnitřním systémem společnosti pověřeni dohlížením na dodržování stanoveného řádu."

Vítejte v Orwellovské fiktivní společnosti, v jejímž čele vládne jeho veličenstvo "Velký Bratr".

Toliko úvodem k dnešnímu příspěvku, který bude popisovat událostí v Radio ГA / ГA, ke kterým došlo před více než čtyřmi lety. 

Psal se únor 2020 a dotehdy neznámý kapénkový virus, pojmenovaný „hlavami pomazanými“ celosvětově jako Covid-19, si začínal ve společnostech vybírat své první lidské oběti. O jeho původu a přesných následcích se dodnes vedou vědecké spory a jejich šiřitelé jsou, jak už to dnes bývá zvykem, náležitě nálepkováni a dehonestováni.

Na rozdíl od těchto tragických událostí, které tehdy začínali plnit stránky zdejších i zahraničních médií, se čtyři měsíce předtím, a to ve vší tichosti, objevila ve vnitřní počítačové síti společnosti Radio ГA / ГA skupina „zlých kluků“. Jejich původ a cíle působení byly všem v této společnosti od počátku vyšetřování jasné – jednalo se přeci o profláknutou společnost ze zámoří!

U obou dvou těchto případů se k vymýtání zla použili zavedené politické tanečky.

Kým u toho prvního „kejsu“ tento politický kvapík trval a trvá s různou intenzitou, obsazením a rytmem až doteď, v té druhé politické častušce se tančil odzemek zásadně dle barvy pasů. Tmavě modrý svět, představující vždycky ty jediné správné hudební styly a připravený jimi denně krmit uši hudebních analfabetů, byl v kontrastu s partou všeho schopných užitečných idiotů, hrdě se hlásící k odstínům tmavě rudých trenek, připravených mu při jakémkoliv náznaku hudební kakofonie zištně pomáhat patřičně přitvrdit muziku.

Střet nebo symbióza světů?

Popíšu v událostech, jak se onehdy udály.

„Vyakčnění dle géčka“ §52 Zákoníku práce bez projednání s odborovou organizací mi v mé tehdejší naivitě dávalo docela slušnou naději, že Radio ГA / ГA nebude chtít zaplatit na základě zjištění „Inspektorátu práce“ tučnou pokutu až 2 milionů korun a radši se mnou domluví dle známého „co jsme si – to jsme si“. Určitou naději mi taky dávala moje mateřská odborová organizace, která se chlubila na svých veřejných webových stránkách svým členstvím v „Odborovém svazu státních orgánů a organizací“, v „Českomoravské konfederace odborových svazů“ a nezpochybnitelně přislíbenou právní konzultaci tamních odborových právnických elit.

Ocenil jsem taky fakt, že se za mě při jednání s místní „věrchuškou“, ve složení #LA („Dr. Leklá Andělka“), #MS („Mr. Sushi“) a #JS („Joints Smoker“), tehdy v únoru 2020 plně postavila. A to všechno jenom několik dnů po tom, co jsem objevil dne 17.2.2020 pokus svého nadřízeného #RC („Remotely Controlled“) se zahrát vůči mně na „Velkého bratra“.

Více o této kauze najdete zde .

Mezitím uteklo v místní řece mnoho vody a vlažný průběh vyšetřování policie ve věci trestního oznámení na mého nadřízeného za útok na můj pracovní počítač s krádeží mé identity, jako i vztyčený prostředník mého bývalého zaměstnavatele na obě mé žaloby, mě vedlo tehdy k přesvědčení, že je načase zapojit do bitvy proti křišťálově čistým praktikám v Radio ГA / ГA další instituci, tentokrát „Státní úřad inspekce práce“.

Kdo jiný by měl mít patent na posouzení, jestli v tom jejich čistém víně něco nečistého neplave?

Předtím jsme se ale pokusili při jednání s Radio ГA / ГA opět oslovit její odborovou organizací. Vycházeli jsme z toho, že odborová organizace by měla být tou aktivní složkou, která se obrátí na inspektorát práce jako první. Je to přeci ona, kdo dbá na dodržování „Zákoníku práce“ na pracovišti a prioritně chrání zájmy svých členů a zaměstnanců proti zvůli zaměstnavatelů. Taky jsme předpokládali, že se následně k jejich podnětu přidáme. A to bez ohledu na to, že jsem v červnu 2021 už více než rok nebyl jejich členem.

---

---

Události, které pak nastali, jen potvrdili mé letité přesvědčení o tom, že „Spolek zahrádkářů v Horní Dolní“ má větší moc než kdejaká odborová organizace i v tom největším korporátu.

Na jednom ze zasedání výboru bylo tehdy jistým členem výboru předsedkyni odborů naznačeno, ať si nešlape kvůli jiným po štěstí. Že oni tam budou i po mém vyhazovu a že by se mohlo stát, že skončí podobně jako já. Pravdivost jeho slov o tom, že Radio ГA / ГA nemá problém „vyakčnit“ i člena výboru odborové organizace, předvedli záhy. A to je, jak je známo z odborářské praxe, jízda na hodně tenkém ledu!

Zlé jazyky tvrdí, že tento „barter“ s tím nejvyšším ve zdejším potravinovém řetězci způsobil odblokování jednání o zmrazených platech českých zaměstnanců. Pochopitelně v duchu těch nejčistších léty osvědčených tradic „něco za něco“. Ale o tom nevím, protože jsem jim u toho nesvítil. Taky jsem nebyl svědkem narychlo svolané „nakoberečkové seance“ mezi nim a „jeho“ odborovou organizací po tom, co inspektorát neočekávaně cinknul na jeho „hagiborské“ vrátka.

A tak jsme v tom nakonec zůstali opět sami.

Vzpomínám si na onu nekonečnou cestu UBERem zasekanou Prahou, kdy řidič, se znalostí pouze několika holých českých vět se silným ruským přízvukem, nás převážel na domluvenou schůzku s „našim“ inspektorem na Veleslavín. Řidič ve slušivém teplákovém oblečku značky ADIDOS totiž tvrdošíjně trval na trase, kterou mu nabízel jeho zánovní mobil značky „ŤAMŤUNG“ v GOOGLE mapách a zarputile odmítal mnou, jako domorodce zde žijícího několik desítek let, doporučené zkratky. Po několika omluvách inspektorovi za naše, námi nezaviněné zpoždění, jsme se nakonec spolu setkali v malé jednací místnosti u vchodu inspektorátu.

První mínusové body jsme tak získali předem a opět ne vlastní vinou.

Aby se toto jednání vůbec uskutečnilo, museli jsme nejprve pečlivě zdokumentovat své důkazy na protiprávní jednání mého bývalého zaměstnavatele, a hlavně včas podat podnět .

Nebudu z tohoto linku opakovat všechny náležitosti, které musí takovéto podání obsahovat. Důležité je však upozornit na důležitý fakt, a to, že se „ledy začnou hýbat“ až po určité době, na což nás uctivě pan inspektor upozornil předem. V duchu známého přísloví „o slimácích a kapustičkách“ je prý podobných podání mnoho a inspektorů málo. Možno tím sledoval, že si to včas rozmyslíme, a tak se jiný slimáček pověnuje jiné kapustičce.

A tak se téměř rok s rokem sešel a mi jsme byli informováni prostřednictvím datové schránky o výsledku kontroly.

Zde by se ale hodilo, abychom se pár slovy věnovali onomu podnětu a událostem, které mu předcházelo. Zaměřím se tedy pouze na hlavní body svého podnětu a doplním je zároveň střípky z odpovědi inspektorátu práce ze zprávy o výsledku provedené kontroly.

1.

Známky šikany a bossingu ze strany mého bývalého nadřízeného #RC („Remotely Controlled“), spočívající v přidělování nesmyslných úkolů, v mém spíše neřízení, bránění v odborném růstu, v ignoraci mých doporučení, v nerovném zacházení s ohledem na můj věk a později ve sledování mým aktivit na vnitřní síti.

---

---

2.

Způsob a forma doručení výpovědi, kdy tato byla doručena v době mé dlouhodobé nemoci způsobené narůstajícím psychickým tlakem ze strany #MS („Mr. Sushi“) na její převzetí, doručené do bytu v otevřené formě neznámou osobou a pod záminkou návštěvy policie.

---

---

3.

Asi nejzávažnější porušením je správní delikt dle §61 odst. 1 „Zákoníku práce“ o neprojednání výpovědi s odborovou organizací, za což hrozí organizaci od 1.1.2015 pokuta až 2 000 000 Kč.

---

---

4.

Krádež identity mým nadřízeným #RC („Remotely Controlled“), prolomení soukromí a zabezpečení na mém pracovním počítači, vystupování na vnitřní síti a internetu s mou identitou.

---

---

5.

Výkon funkce globálního administrátora O365 v rozporu s původní náplní práce administrátora Lotus Domino/Notes, aniž by tato nová činnost byla specifikována v popisu práce v nové pracovní smlouvě.  

---

---

Takže s těsnou výhrou 3:2 bych měl býti spokojen, by se chtělo říct.

Nebyl jsem.

Tento krok jsme si nechávali do poslední chvíle v záloze a nepočítali jsme s tím, že by to Radio ГA / ГA nechalo tak daleko dojít. Cožpak se doopravdy domnívali ty její morální majáky, že pokud ten podnět nepodá jejich odborová organizace, já sám si na to netroufnu? Věděl jsem z předchozích zaměstnání, že natahovat se s „Inspektorátem práce“ je něco, na co se žádná firma netěší a do poslední chvíle se snaží tomuto jejich internímu šetření předejít.

Nejspíš jejich morální hodnoty a reputace společnosti, kterou všichni ti užiteční idioti v tomto sporu reprezentovali, jsou si svým úsilím vzdálené jako rovnoběžky.

Problémem anglosaských firem v našich luzích a hájích je, dle mého, jejich vedení.

Až na pár výjimek se jedná o manažerský odpad ze svých matek, který si díky různým výhodám („housing“, bonusy, úlevy na daních, manažerské doložky, výhody z „barvy pasu“, vztahy s politiky, jejich vazby na zastupitelské úřady, …) mezi sebou intrikaří a chrání si svůj zasloužený „džob snů“. I když mnozí z nich, mnohdy po svém manažerském selhaní, nebo jako důsledek „soudružských vztahů na pracovišti“, musí se slzou v oku opustit svou vzácnou židli, onu slzu v oku zpravidla odůvodňují svým smutkem za rodinou. Není se proto čemu divit, že se při první příležitosti po takovémto dveřním vyhazovu vrací do několika měsíců polepšeni oknem zpět. Ostatně jak jsem se o tomto jevu zmínil v jednom z předchozích příspěvku „Jak se stát persona non grata“.

Kde je ale ta hlavní pointa tohoto mého příspěvku?

Představte si, že v takovéto fiktivní společnosti pracujete v Čechách od ukončené střední školy, případně university, a budujete si zde své místečko pořád ve stejné firmě více než 20 let. Dejme této společnosti jméno – ať je tedy onou společností třeba Radio ГA / ГA a ať je oním dlouholetým snaživcem - #RC („Remotely Controlled“).

Buduje si svou pozici „od piky“ – nejprve jako člen IT podpory alias „motorová myš“, pak vedoucí tohoto oddělení, a nakonec jako IT ředitel. Mezitím se zdejší IT rybníček zahušťuje, přerozděluje a všehoschopného pulce začíná ohrožovat kdejaký všudypřítomný žraločí potěr. Ochrana služebně starších kolegů stejného kmene už nestačí a najednou mu je naznačováno z vyšších pater budovy, že hněď jeho nosu nemá ten dostatečně tmavý odstín. A že se nedostatečně projevuje.

I tu přichází s nápadem, jak ušetřit náklady na papír v tiskárnách. Bude se všechno tisknout na obě strany papíru! Jak prosté! Ale v mediální společnosti typu Radio ГA / ГA, kde se příspěvky před kamerou v přímém přenosu čtou z takto potištěných papírů, se tento jeho nápad nesetkal s velkým pochopením. Přiznejme si to – byl to spíše průšvih. Další nápady brzy následovaly. Což takhle povinně vypínat „komputery“ ve snaze ušetřil nějaký ten cent za energii? I tato dobře míněná snaha ušetřit skončila u společnosti, která vysílá 24/7, opět nepochopením. A už tu byl další nápad. Nezdá se vám, že v adresní knize je nějak moc adres? Pojďme jejich počet zredukovat! Alespoň o 30 %! Jak geniální! Nápad za milion a nikdo si toho nevšimne, ne? Další plodné nápady, bohužel s podobným výsledkem, bez ocenění záhy následovaly.

A tak přichází revoluční rok 2014 a v místních vodách se objevují nové neznámé tváře, od kterých se předem neví, co se může od nich očekávat. S každým novým prezidentem přicházejí totiž noví manažeři, poradci, od těchto poradců a manažerů další manažeři a poradci, další noví nadřízení a jejich nadřízení a v jeho vodách tak začíná být neuvěřitelně těsno. Přicházejí nové technologie a politika „nové doby“ se šíří i do oblasti informačních technologií jeho direktorátu. Dlouholetá selanka se mění na tvrdý boj o přežití, kde se každý spojenec počítá a kde je největší výhodou – výhoda vlastnictví informací. Jeho IT se pro něj stává požehnáním.

Přibyl mu bohužel v hierarchii další nový nadřízený a horizontálně další nový konkurent #JS („Joints Smoker“), kterého si zde jeho nový nadřízený „vysoutěžil“. Škoda. Na místo bezpečnostního ředitele IT si myslel už dlouho. To by byla pro něho ta správná pozice, která by odpovídala jeho kvalitám. O této nově vytvořené funkci vždycky snil, když usínal. Kdo má bezpečnost, má vliv a přehled – o všem, jak je známo!

Ach jo, jak mohl neuspět, si říkal…

Ale není všem dnům konec, chlácholil se. Je zde přeci už nějaký ten pátek!

Základem je nezanechávat počítačovou stopu, se stalo teď jeho denní mantrou.

Další zásadou bylo, že se důležité rozhodnutí neposílají mailem. Pokud to je doopravdy nutné, tak vydávat příkazy pouze ústně, ve dveřích své kanceláře, nejlépe beze svědků a pěkně přímo do ouška. Nebo je předávat ve formě jména, či holé věty na papírku s instrukcí – po přečtení skartovat, nebo nejlépe sníst. Naopak veledůležité příkazy je nutné posílat v kopii s několika příjemci. A takovéto důležité maily se posílají zásadně s potvrzenkou o přečtení, a hlavně všechny tyto potvrzenky je nutné archivovat do zvláštních složek.

Maily, maily, maily…

Maily se staly strategickou zbraní! Nemáš mail? Nemáš důkaz! Nepsané pravidlo všech zdejších paryb. A hlavně znesvětit a zesměšnit konkurenta – nejlépe v něčem, kvůli čemu ho zde protežují. Pro začátek začneme – třeba v IT bezpečnosti.

Počítačová bezpečnost je hodně divná disciplína.

Vyžaduje silné a odpovědné osobnosti, propracovaná interní pravidla, bezvýhradnou podporu ve vedení společnosti, a nakonec uvědomělost všech. Nikdy ji nevybudujete za pomoci „yesmenů“, pomocí pravidel, které se bez následků obcházejí, kde je vedení v IT bezpečnosti plné „rovných“ a „rovnějších“ a kde je uvědomělost jednotlivce projevem jeho slabosti a důvodem k jeho zesměšňování.

O každém z těchto porušení jsem psal v některém z předchozích příspěvků.

Vědět o všem, co se děje na interní síti, kdo kde a jak dlouho navštěvuje určité webové stránky, kolik a jaké „múvíky“ má na sdíleném disku, kterou aplikaci si nejčastěji pouští a od koho komu se posílají jaké maily. Toto všechno je legitimní chování bratrstva. Horší je, pokud se tyto informace použijí k získání prospěchu. Bez rozdílu, jestli se jedná o získání důkazu k vyhazovu, k vydírání, nebo k ovlivňování.

Když se mu v závěru roku 2019 hroutil jeho dlouhá léta budovaný kariérní svět a hloubková analýza forenzních specialistů zpoza velké louže pojmenovala pochybení (všech) smočených v nedávno objeveném hackerském útoku na mailové schránky jeho věrchušky, projevil opět příkladně svou manažerskou odpovědnost. Našel jediného viníka, pojmenoval ho a díky možnostem, které mu svěřil systém, vytvořil legendu a na závěr i s jeho „pá pá“.

Teď se mu konečně vyplatily všechny ty řitně alpinistické výkony u #KF („Kristína Fšetko“), které mu to nakonec po organizačně složkové stránce všechno bez zbytečných řečí oficiálně posvětila.

Pak už to bylo pouze malování na „křišťálově čisto“.

Pro tyto potřeby měl technické vybavení, speciální typy licencí, funkční postavení a hlavně – silný žaludek. Začalo se tedy čtením obsahu podezřelé schránky jistých uživatelů. A opět – i když měl k tomu vhodná přístupová práva, čichat nechal jiné. Na špinavou práci měl vždycky své lidi.

Byl prostě v kolektivu miláček.

Postupem času a tímto způsobem vyšetřování se mu začal zmenšovat jeho „fun club“ oddaných. Někteří to riskli a řekli mu, že se na to necítí. Jiní s výmluvou o prodělání náhle lobotomii vše zapomněli a že už to neumí. Ti úplně poslední náhle „onemocněli“. A tak nastal čas, kdy bylo nutné v zájmu ochrany své reputace zabojovat „sólo“. Doopravdy sólo? Nikoliv.

Kým doteď dělali špinavou práci jeho podřízení, protože museli, teď se do toho vložili „užiteční idioti“, protože chtěli.

#KF („Kristína Fšetko“) neobvykle podepsala ke konci ledna 2020 potřebnou výpověď a dodala celé této akci ten správný oficiální punc. #MS („Mr. Sushi“) zabezpečil od prosince 2019 zákaz přístupu do budovy a překážky na straně zaměstnavatele. To jenom proto, aby je někdo nedejbůh nepřekvapil „u práce“.  #LA („Dr. Leklá Andělka“) aktivovala advokátní kancelář #MV („Mgr. Prasátko“) pro případ, že by to celé prasklo, případně pokud by se někdo nedejbůh vzpouzel. A pan čistý #RC („Remotely Controlled“) závěrem roku 2019 nechal zablokovat přístup do IT systémů. To tentokrát pro klid své práce.

A tak s novým rokem 2020 se začalo s lustracemi a s hledáním dodatečných důkazů. Čas neúprosně běží a do vyhazovu dle požadovaného paragrafu zákoníku práce zůstává pouze tři týdny. To aby se našrouboval na dotyčného ten správný paragraf, po kterém se všichni v předchozích případech s brekotem rozutekli.

Začíná pouštět powershell skripty nad schránkami a doluje a vytěžuje. Důkazy se hledají zatím pouze ve firemní poště, což si bláhově vyhodnocuje, že je to legální a že toto ještě může.

Chytá se všeho. Hledá a hledá, najít však jehlu v kupce sena nemůže.

V polovině února 2020 se situace komplikuje. Začíná se hrozit žalobami a další důkazy pořád žádné. Navíc je žalobcem naznačováno, že má důkazy proti němu! A sakra! Uvědomuje si, že protivníka možná podcenil. Začíná se připravovat na fakt, že by protistrana mohla mít k dispozici detaily z vyšetřování z doby, kdy se ještě v zájmu nápravy škod spolu kamarádili? Tak to by bylo opravdu nepříjemné. Takové manévry a zatím výsledek žádný!

Říkal si – když se chce soudit, tak asi nebude s právníkem komunikovat z firemní pošty, navíc když mu do ní zablokoval přístup, ne? Navíc v ní stejně nic nenašel. Zůstává tedy jediná možnost a tou je kouknout se mu do soukromé pošty na některém z veřejných poštovních serverů. Jakou to má tu adresu? Jasný! Komunikovali jsme s ním tehdy všichni v průběhu vyšetřování a on ji má pečlivě uloženou ve své odeslané poště. Pochopitelně na bezpečném místě. Ve svém archivu.

A tak 30.1.2020 z titulu své funkce přikazuje jednomu z posledních ochotných umožnit mu přístup do firemního počítače žalobce. Má jméno, zná teď i heslo, a má tím pádem i jeho identitu.

Počítačová stopa je prevít. Kdo mu teď dokáže, že na tom počítači nebyl sám žalobce? Teď už má k dispozici i soukromou poštu a jelikož to žalobce neví, dělá tím radost hlavně jeho právnímu zastoupení a natěšenému vedení. Znají teď všechno předem.

Konečně hrdina s tím správným odstínem hnědi!

Výhoda „býti informován předem“ se zhroutila jak domeček z karát dne 17.2.2020. Stačila k tomu jedna neplánovaná návštěva v kanceláři Radio ГA / ГA a přihlášení do firemního počítače po resetu hesla. Následovalo na něho podané trestní oznámení, přerušení jednání o mimosoudním vyrovnání v obou podaných žalobách a zakončeno jeho úprkem s celou rodinou za velkou louži. Prostě někde tam, kde se zatím, jak poznamenal pan vyšetřovatel, ještě nikomu zdejšímu nepovedlo uspět s vydáním.

Jaké je tedy z tohoto příspěvku ponaučení?

Napadá mně to o tom džbánu a o chození po vodu. Určitě v tomto příběhu hodně trefné!

Jakkoliv, poučením by měl být bod 4 závěru zprávy „Inspektorátu práce“ z protokolu z prošetřování mého podání, uvedeno zde o několik stran výše. Je totiž hodně zažité, že s firemním počítačem si může zaměstnavatel dělat co chce a vy jste pouze jeho uživatelé. Překvapilo mně, že s tímto názorem jsme se setkali dokonce i při jednání s vyšetřovateli policie při podání mého trestního oznámeni na #RC („Remotely Controlled“).

Prostě svět chce být klamán.

Ze svých následných zkušeností po mém „vyakčnění“ z Radio ГA / ГA můžu osobně a s plnou vážností a s radostí potvrdit, že nejsou všechny firmy takto provalené.

Naštěstí existují i firmy, kde si nedovolí zneužít vaše osobnostní práva bez vážného důvodu, a hlavně ne bez vašeho souhlasu.

Jako jeden z bývalých členů „bratrstva Velkého bratra“ budu věřit, že takových firem je většina. A věřte mi, že vím, o čem mluvím.