Dejte mu náhubek!

Termínem náhubkový zákon je zvykem označovat normy, které omezují svobodu projevu. Prvním takto označovaným zákonem byla novela trestního řádu z roku 2009. Zakazovala například zveřejnit jakékoliv informace o odposlechu, s navazující sankcí podle zákona o ochraně osobních údajů, často dnes umně zabalených do kouzelné zkratky „GDPR“ a při větší závažnosti tak mohlo jít až o trestný čin neoprávněného nakládání s osobními údaji. Zároveň novela zvýšila míru ochrany obětí trestných činů před zveřejněním jejich identity. Pro náhubkový zákon tehdy hlasovaly všechny politické kluby včetně poslanců, kteří se jinak hlásili k ochraně základních lidských práv. Jak příznačné! Ani to, že návrh vzešel od komunistů, dnes už klasicky, nevadilo. Tento zákon je nebezpečný svou plíživou autocenzurou, kterou nikdo nikdy přesně nespatří a nezměří. Veřejnost se tak nedozví, co novináři a redakce vědí, ale bojí se to zejména o politicích a dalších významných osobách napsat nebo odvysílat. Sám o tom vím své.

Pro Radio ГA / ГA, vyprofilované historicky jako hlídací pes dodržování lidských práv v geopolitickém rozměru „od nevidím do nevidím“ a spoléhajícím se ve svém „business plánu“ výhradně na svobodu slova a hluboké politicky analytické myšlení, by měl být „náhubkový zákon“ něco jako příslovečný rudý hadr.

Jaká je však skutečnost?

Ve verzích 1.0 a nižších tomu tak snad i bylo.

Doby rozhlasových přijímačů, nenápadně vylepšených ryskou o pásmo frekvencí vysílání jeho dopoledních politických pořadů, jsou ve zdejších luzích a hájích již 34 let minulostí. S jeho postupnými upgrady v novější a modernější vyšší verze zmizely z jeho slovníku postupně třídní nepřítel, pak zmizely ty radiopřijímače s těmi ryskami (i s těmi pořady), následovaly je ztráta zásad, morálky, objektivity a zdravé kritiky, aby se postupně vytratila i ta příslovečná pluralita názorů, zakončená černobílým viděním světa s tím jediným správným světonázorem.

Tolik tedy úvodem toto malé, genderově neutrální, politické školení mužstva i ne-mužstva.

Jak bylo zveřejněno v mém posledním příspěvku „Chci$míři a ti druzí“ v bodu 6, přemýšlel jsem, při přípravě svého dubnového odvolání k oběma svým prohraným žalobám nad tím, jestli jsem pro ten pravý soudní smír mezi mnou a Radio ГA / ГA udělal doopravdy úplně všechno. Intenzívně mně kousala tehdy otázka, jestli vědí i ti nejvyšší v jeho potravinovém řetězci o mých zjištěních a důkazech, kterými jsem již dva roky krmil uši soudu a jejich dobře zaplaceného právního zástupce #MV („Mgr. Prasátko“). Pořád ještě u mě fungovaly poslední zbytky loajality ke své „alma mater“ a nechtěl jsem se pasovat do role jejich krejčího z módní kolekce „z ostudy kabát“.

Proto někdy v závěru února 2022, jak to tak bývá za oněch dlouhých zimních večerů zvykem, jsem se rozhodl podělit o tyto dary i s tou jejich „věrchuškou“.

Mělo mi být varováním, že moji výpověď tehdy taky nezištně podepsala #KF („Kristína Fšetko“), která kromě kmenové náklonnosti k mému bývalému nadřízenému a hrdinovi v jediné osobě #RC („Remotely Controlled“), ale o pozadí celé této taškařice věděla asi tolik, co ví běžný člověk o masturbaci jelenů.

Aby nedejbůh tyto mé zjištění neskončily v nepovolených rukách nějakého jejich „poddruhu“, adresoval jsem je dne 8.3.2022, a to formou otevřeného dvoujazyčného dopisu, pouze do poštovních schránek a k rukám a k očím všech těch, z boží vůle a #USAGM („US Global Media“), výlučně a náležitě pomazaných.

Představa, že na základě v mailu publikovaných informací mi poděkují, vezmou nás oba kolem ramen, a nakonec nás definitivně pozvou do své „hagiborské firemní pevnosti“ k vysvětlení a dodání detailů k informacím zde uvedeným, vzala brzy za své. I když se ve svém morálním a etickém kodexu společnosti hrdě hlásí k potírání všeho nemorálního a nečestného, naše zkušenost byla spíše opačná. Detailně o tom bylo napsáno v jednom z předchozích článků „Opravdový Mirek Dušín“.

Na tomto 14ti stránkovém dopisu jsem se snažil poodkrýt pozadí celého bezpečnostního incidentu, jeho průběh, zjištěné podivnosti, příčiny a v neposledním i role jednotlivých aktérů na něm zúčastněných. I když neobsahoval konkrétní písemné a obrazové podklady, bylo zde několik zajímavých internetových odkazů, které by se daly chápat pečlivým čtenářským okem jako když ne zajímavé, tak alespoň jako hodně podezřelé.

Podle známého – „chceš-li vědět, co (kdo) je za tím, sleduj tok peněz“, jsem nakonec jako bonus přihodil i několik podezřelých transakcí ze světa „financování nejen v oddělení IT“. Spoléhal jsem, že zbytek podkladů si případně vyžádají od nás, nebo od svého právního zastoupení ve složení #LA („Dr. Leklá Andělka“), nebo od #MV („Mgr. Prasátko“). Vždyť oba soudní procesy byly veřejné, podklady k oběma našim žalobám jsou veřejně součástí obou jejich spisů a veřejnost nebyla z žádného tohoto jednání kvůli jejich citlivosti vykázána!

A protože mně k tomu vybízela i platná interní firemní politika Radio ГA / ГA číslo 4.15, svěřil jsem se jim, že i když už spolu nedýcháme stejný vzduch, jsem připraven i jako ex-zaměstnanec o těchto podezřeních pohovořit s jeho kontrolními orgány „OIG“ , a hlavně s #USAGM („US Global Media“), jako s jeho hlavním mecenášem a donátorem.

Se zlým jsem se ale potázal.

Když už jsme si mysleli, že tento na fakta výživný dokument se ztratil v propadlišti internetu a díky mně známým blokačním fintám Radio ГA / ГA do poštovního systému s jasným cílem chránit duševní zdraví svých zaměstnanců a skončila na tom správném „black listu“, byla nám po více než měsíci dne 12.4.2022 doručena následující stručná odpověď, kterou záhy doplňuji v českém překladu.

„Vážený pane,

Přijměte prosím tento e-mail jménem vedení společnosti, potvrzující přijetí vašeho mailu ze dne 8. března 2022. Jak víte, naše společnost je zastupována právníky z důvodu aktuálně probíhajícího soudního řízení. Z tohoto důvodu se s vámi nebudeme zapojovat do osobní komunikace nad rámec naší odpovědi na tento váš mail, který považujeme za nepodložené obvinění, které uvádíte ve svém dopise. Jakékoliv další dotazy nebo připomínky směřujte na naše právníky."

Ve snaze nám alespoň pro začátek zabránit v nějaké námi avizované mladické nerozvážnosti, „Černého Petra“ si pro komunikaci s námi tentokrát, poprvé a naposled, vybrala šéfová HR.

I když bych očekával, že takováto odpověď dorazí spíše od šéfové právního oddělení #LA („Dr. Leklá Andělka“), není vyloučeno, že jí nakonec zrovna ona vedla tu její „pomazanou“ ruku a byla taky vykonavatelem povelu – „Dejte mu sakra už ten náhubek!“.

Neplánoval jsem se doprošovat slyšení a vysvětlování svých zjištění u jejich advokátní kanceláři, a tak jsem se po jejich odpovědi zaměřil spíše na přípravu svých odvolání v předchozích žalobách u Městského soudu Praha. Bláhově jsem se domníval, že svou původní aktivitou s žádostí o vyslyšení k žádným dalším právním střetům už nedojde.

Další události mně však měli utvrdit v tom, jak jsem se hluboce mýlil.

Peníze cinkli na účet smluvní advokátní kanceláře spolu s jasným povelem ke spuštění operace „Náhubek“.

A tak se den se dnem sešel a týden po mém otevřeném dopisu mi dne 21.4.2022 přistála v datové schránce tentokrát žaloba od Radio ГA/ГA proti mně, čímž se počet žalob mezi námi zatím ustálil na počtu 2:1 v můj (ne)prospěch. Text žaloby byl „o uložení povinnosti zdržet se zveřejnění důvěrných a citlivých informací“.

Spolu s podáním žaloby, právní zástupce Radio ГA/ГA navrhl vydání předběžného opatření ve shodném znění jako petit žaloby. Návrh na vydání předběžného opatření byl odůvodněn tím, že jakékoliv zveřejnění důvěrných a citlivých informací, týkajících se Radio ГA/ГA, bezprostředně ohrožuje provoz a bezpečnost Radio ГA/ГA, jeho zaměstnanců a spolupracujících osob. Z důvodu tohoto významného rizika je prý nutné dočasně upravit vztahy mezi žalobcem a žalovaným.

Začtěme se tedy do tohoto opatření, které nezdrželo odkladu a muselo být okamžitě projednáno, potvrzeno a soudem rozhodnuto.

Takže rozuměno – to, že bych zjištěné podezření zveřejnil u jejich kontrolních orgánů, mohlo by mít za následek, že by umírali nevinní lidé? Napadá mně velice trefné slovo „chucpe“ , nemyslíte?

A jak je to v dnešní době těch správných narativů aktuální, za vším je nutné hledat Rusko, Bělorusko a Putina. Mým štěstím bylo, že jsem neskončil s „nálepkou“ ruského švába a proruského dezoláta a na závěr skončil společensky „vyakčněn“. Díky těmto prázdným frázím jsem se opět vrátil do únoru 2020, kdy napsala v reakci na moji první stížnost na protiprávní jednání Radio ГA / ГA vůči mé osobě #KF(„Kristína Fšetko“). Ty věty by se daly tesat do kamene.

---

„Veškeré kroky a opatření, podniknuté vůči Vaší osobě od prosince 2019, byly učiněny v souladu se všemi platnými zákony a jinými právními předpisy České republiky. Vždy jsme postupovali profesionálně a s plným respektem k platným zákonům, vnitřním předpisům Zaměstnavatele a našim vysokým morálním standardům.“

---

Dále už se pokračovalo ve známém demagogickém stylu.

Po přečtení následující části doručeného "předběžka" mi začalo být jasné, co je v něm nejvíce rozvášnilo.

Trestní oznámení na svého nadřízeného, který mi „hacknul“ počítač, četl si moji komunikaci na soukromých mailech s mým právním zástupcem, doktorem, pracovními agenturami (popsáno podrobně zde ), nebo trestní oznámení na neznámého pachatele pro podezření z krádeže mé identity s podnětem k prošetření na „Úřad na ochranu osobních údajů“, kdy se i po více než roce přihlašovali do portálu POSTSIGNUM s mojí identitou (popsáno podrobně v příspěvku zde ).

O podnětu na „Inspektorát práce“ pro porušování zákonů České republiky v oblasti pracovního práva, už zde ale neuvedli „ani popel“ – nejspíš to nebylo pro ně lichotivé čtení a rád se o tom s vámi všemi, kteří se o to v předchozí diskusi zajímali, podělím v některém z příštích příspěvků.

V bodě 12 nezapomněl ve své žalobě uvést naše zjištění, notabene opět z otevřených zdrojů, o možném napojení paní soudkyně na Radio ГA / ГA a o získaných odposleších, ze kterých jednoznačně vyplynulo, že je vůči nám všechno, jen ne „nezaujatá“.

Zapomněl ale vzpomenout na veřejné přiznání toho samého soudu, kdy opět s využitím „infozákonu“ přiznal, že se přes jeho účet ve formě soudní úschovy „propralo“ 250 milionů korun, čímž si jednoznačně přihřál na „svém soudě“ svou advokátskou polívčičku dle receptu - „koukněte se, co o vás píše“!

To, že tato "mňamka" bude chutnat všem kromě nás, bylo nabíledni.

Že se této aktivity opět nezištně chopil stejný soudní senát „16C“ Obvodního soudu Praha 10, který v obou mých předchozích žalobách, jako i v žalobách ostatních mých bývalých zaměstnanců, spravedlivě z pohledu Radio ГA/ГA rozhodoval a rozhoduje, není nutné ani říkat. Jedinou výjimkou v zaběhlém systému bylo pouze to, že tentokrát se pod rozsudek „předběžka“ nepodepsala jeho pravidelná soudkyně #JH („Dr. Hustá“), ale její „hodnotová“ zástupkyně.

Chtělo by se říct něco chytrého o vránách, ale slušnost a náhubek mi radí radši neříkat nic.

Pominu pro tentokrát nestandardní způsob doručení žaloby přes podatelnu Obvodního soudu Praha 10, i když advokátní kancelář disponuje datovou schránkou pro tento typ komunikace a viditelně v tom vidím jejich snahu ovlivnit doručení žaloby k těm správným spravedlivým rukám.

Ale o tom až v některém z příštích příspěvků v části „Užitečné odkazy“.

Na závěr mi tedy dovolte zveřejnit „Návrh na vydání předběžného opatření“ žalobce vůči mé osobě, přesněji „wo co v tom celém předběžku go“, přesněji tu červeně vyznačenou část.

Že vám ten seznam toho, co nesmím, připadá jako dobře padnoucí bolševický náhubek, za který by se nemusel stydět žádný předlistopadový soudce?

Nějaký škarohlíd by dokonce mohl poznamenat, že dle něho můžu pouze šoupat nohama a občas nepravidelně vyměšovat.

Radio ГA/ГA tímto popřela veškeré své interní předpisy o ochraně oznamovatelů, které sama revidovala v roce 2017 a vedla v interním předpisu pod označením 4.15. Zde je několik úryvků z této politiky, jak se mi je povedlo rukou neumělou přeložit z angličtiny.

​4.15 Zásady ochrany oznamovatelů

Radio ГA/ГA se zavázalo k vysokým standardům etického, čestného a spravedlivého obchodního chování. V souladu s tímto principem a závazky, tato politika poskytuje způsob a návod, jak mají zaměstnanci postupovat při nahlašování chování, které je nezákonné, podvodné nebo porušuje Radio ГA/ГA interní předpisy a zajišťuje, že zaměstnanci budou chráněni před odvetou za upozornění na takovéto zjištění.

Zaměstnanec, který nahlásí takové chování, je známý pod označením jako „whistleblower“.

4.15.1 Žádná odveta

Společnost Radio ГA/ГA nebude tolerovat odvetná opatření vůči oznamovatelům.

Zaměstnanci Radio ГA/ГA, kteří nahlásí jakékoli jednání ze strany společnosti nebo v rámci společnosti a které jsou nezákonné, podvodné nebo vedou k porušení jeho zásad, nebude trpěno a společnost nebude postupovat vůči nim formou zastrašování, obtěžováním, diskriminací nebo jakýmikoliv odvetnými opatřeními.

Další příklady zakázaných odvetných akcí zahrnují mimo jiné slovní nebo fyzické vyhrožování, snížení odměny, přidělení špatné práce, nesmyslné úkoly a ukončení pracovního poměru.

Jakýkoli informátor, který se domnívá, že je proti němu prováděna odveta, by měl kontaktovat odpovědného pracovníka přiděleného pro tuto problematiku. Okamžitě je nutné se obrátit na „Právního zástupce Radio ГA/ГA“ nebo na „Risk and Compliance Officer“ oddělení.

Zaměstnanec, který se bude mstít oznamovateli, bude vystaven disciplinárnímu řízení,

včetně případného ukončení pracovního poměru.

Tolik úryvek z části „Mirek Dušínovské“ interní politiky Radio ГA/ГA, jak ji, v době mého zaměstnání, měl povinnost můj zaměstnavatel hrdě naplňovat.

Předtím, než se pro dnešek s vámi definitivně rozloučím, dovoluji si odcitovat několik bodů z „Listiny základních práv a svobod“, zejména její článek 17.

---

Co říká Listina základních práv a svobod? Článek 17 (1) Svoboda projevu a právo na informace jsou zaručeny. (2) Každý má právo vyjadřovat své názory slovem, písmem, tiskem, obrazem nebo jiným způsobem, jakož i svobodně vyhledávat, přijímat a rozšiřovat ideje a informace bez ohledu na hranice státu. (3) Cenzura je nepřípustná. (4) Svobodu projevu a právo vyhledávat a šířit informace lze omezit zákonem, jde-li o opatření v demokratické společnosti nezbytná pro ochranu práv a svobod druhých, bezpečnost státu, veřejnou bezpečnost, ochranu veřejného zdraví a mravnosti. (5) Státní orgány a orgány územní samosprávy jsou povinny přiměřeným způsobem poskytovat informace o své činnosti. Podmínky a provedení stanoví zákon.

---

Pro tentokrát s ní končím, abych se v příštích příspěvcích k ní opět v úvodu vrátil. A úplně na závěr mi dovolte takový malý epitaf.

Náhubek velikosti XXL už nosím druhým rokem. Tlačí mně všude za ušima a jeho ostré okraje mi brání koukat se svobodně a rovně na svět. Ještě stále se odmítám ohnout, abych lépe přes ten jeho okraj viděl.

No nic, prý můžu alespoň jíst a pít, mi chtěli posledně říct na soudě. A taky nesvobodně dýchat, doplňuji je tímto já.

Děkuji všem zúčastněným za ten dar, ale především tobě, mé milované Radio ГA/ГA.

Jestlipak víš, proč jsem ti tak vděčný?

V roce 2004 jsem k tobě nastoupil jako do „štvavé vysílačky“ a byl jsem tehdy na to náležitě pyšný. V roce 2020 jsem tě musel opustit jako z „hlásné trouby“ a dnes jsem tomu rád.

Holt, jako „ALJazeera“ si nikdy nebyla 😉

Budu se na vás těšit zase někdy příště a děkuji předem za sdílení.

Jenom vy a váš zájem mně nutí se sem znovu vracet a psát.

Chci$míři a ti druzí

V době narativně nálepkové, tedy v době psaní tohoto příspěvku, nebylo možné význam slova „chcismír“ dohledat na webu a ani na Wikipedii. Proto jsem si vypomohl slovem velice podobným – vizuálně i významově. Je to všem známý „chcimír“ v definici zde, podle které se jedná o člověka, který navrhuje řešit ruskou agresi tím, že Západ přestane Ukrajině pomáhat. Howgh.

Toto černobílé vidění světa nebudu a ani nechci komentovat. Nepřísluší mi to. Nejsem totiž politický entomolog, který by byl schopen určit bez delšího historického zkoumání, kdo je v tomto ozbrojeném zápasu „ruský šváb“ a kdo je „americký brouk“. Ale protože mám strach se v této nelehké době k této „profláknuté“ definici a k tak masivně používané nálepce veřejně vyjádřit a nechci nakonec skončit někde „ukrytý“ v KRITu, zaměřím se v tomto svém příspěvku na vlastní definici toho druhého, tolik významově podobného, avšak zatím ještě dostatečně nepublikovaného a neprofláknutého, a sice slova „chcismír“.

Podle definice je smír v občanském soudním řízení dohoda mezi spornými stranami, kterou na jejich návrh schválí soud a která tím získá účinky pravomocného rozsudku. Schválena může být v předběžném smírčím řízení, pak se jedná o tzv. prétorský smír, nebo už v zahájeném soudním řízení jako tzv. soudní smír, který nahradí rozhodnutí soudu ve věci. Oba tyto druhy smíru jsou svou povahou stejné.

Zasaďme si tedy události, spojené s našim hledáním smíru, do přesnějšího časového rámce a jak to bývá zvykem v každém dobrém příběhu, pojmenujme si osoby a jejich tehdejší obsazení. Mnohé z nich jsou vám už notoricky známé z předchozích příspěvků, některé se pouze v nich mihli a svým nevýznamem nezanechali zde žádnou svou hlubší stopu.

---

Pro Radio ГA / ГA, přesněji pro její prvotní verzi 1.0, bylo vždycky prioritní se se zaměstnanci nesoudit. Jako „nevýdělečná“ organizační složka „nevýdělečné“ firmy cizího státu, podnikající ve zdejších luzích a hájích a honosící se hlubokým morálním odkazem Václava Havla, bylo jaksi nemyslitelné se natahovat s „domorodými“ zaměstnanci. Vytvářela se iluze sounáležitosti všech zaměstnanců pro jeden společný cíl šířit demokracii a ten správný světonázor, bez rozdílu v barvě pasu a v zastávaného stupínku ve firemním potravinovém řetězci. Vůbec tehdy nebylo zvláštní, že se skupiny „nadlidí a podlidí“ potkávali po práci v kancelářích, společných prostorách, nebo jen tak u cigarety či drinku v hlavní skleněné budově, na kuřárnách, nebo v okolních hospůdkách. Občas to někde zaskřípělo. Pochopitelně. Vždycky se to ale snažilo vyřešit bez praní špinavého prádla na veřejnosti a bez vláčení v konkurenčních médiích.

Určitou výjimkou byly události, spojené se soudními tahanicemi mých dvou bývalých zahraničních kolegyň, o kterých se tehdy docela podrobně psalo v místních denících.

Jejich soudní boj tehdy zaměstnával několik let nejrůznější stupně zdejších soudů a několik domácích politiků si z těchto ingrediencí snažilo uvařit svou nechutnou polívčičku. Něco málo z jejich příběhu bylo publikováno na zdejším blogu v příspěvku „Udělám(e) z vás nezaměstnaným“.

Udělat nezaměstnaným zaměstnance na zahraniční pracovní kontrakt, neopírající se o zdejší právní předpisy, bez ochrany českého pracovního práva, a který musel být jím podepsán před jeho nástupem, byla jedna věc. Zbavovat se však domorodých zaměstnanců, pracujících pod ochranou zákoníku práce, to už bylo „jiné kafé“.

Po transformaci Radio ГA / ГA, zejména po jeho upgradu na verzi 2.0, časově spadající k letům 2012–2014, začala na místním dvorku „nová doba“. Podrobněji jsme se tomuto období věnovali v příspěvku „Jak se stát persona non-grata“.

Základy tohoto nového modelu společnosti „soudružského typu“, byly úspěšně položeny triem Steve Korn, Dale Cohen a Donna Black. Tato tehdejší „věrchuška“, spolu s mixem ostatních nižších manažerů, cítících svou novou příležitost, začali jejich ideje zavádět do praxe. Za skřípění a odporu nejen českých zaměstnanců, za masivního používání předlistopadových totalitních praktik, se zrodila nová třída „hnědonosých“ pomahačů.

I když toto slavné trio si po několika měsících devastace vnitrofiremních vztahů vysloužilo od svých washingtonských loutkovodičů červenou kartu a „na vlastní žádost z důvodu smutku po svých rodinách“ se vrátili zpět za velkou louži, společnost s novými čerstvě nastoupivšími tvářemi #KF („Kristina Fšetko“), #LA („Dr. Leklá Andělka“) a později s „downsizing specialisty“ typu #MS („Mr. Sushi“), pokračovala v přednastavené trajektorii budování moci.

Na těchto pevných základech byla postupně oněma přičinlivými osůbkami vybudována mašinerie, která za pomoci externí advokátní kanceláře, v mém případě advokátem #MV („Mgr. Prasátko“), zafinancována penězi amerického daňového poplatníka #UTP („US Tax Payer“) a #USAGM („US Global Media“) a za pomoci dlouholeté spolupracující „nezávislé soudkyně“ okresního soudu #JH („Dr. Hustá“), začala uplatňovat vůči vlastním zaměstnancům „vyhazov politiku“ dle zavedených předlistopadových šablon. Více o těchto praktikách si můžete přečíst zde „Jak to děláme? Dle šablony!“.

O tom, že jsem nebyl sám, kdo to takhle cítil a pořád cítí, je možné si dohledat na veřejně dostupném webu ATMOSKOP zde.

Obzvlášť tento příspěvek je jak přes kopírák zkušeností, které jsem zde zažil na vlastní kůži (volný překlad z angličtiny níže).

​„Lidé tu nejsou nic. Mohou vám říci, že „od dnešního dne už tu nepracujete, už jsme vám zablokovali přihlášení, sbalte si věci“. Smlouva umožňuje takto jednat s lidmi. Žádná komunikace, žádná zpětná vazba. Jen za poslední rok skončili s architektem a s některými staršími vývojáři... když viděli tuhle další levou společnost, nedávno odešel člověk, který pracoval 20 let bez jakéhokoli vysvětlení, ani nemáte šanci něco napsat svým kolegům: je to doslova, tvůj účet je uzamčen, máš jednu hodinu na posbírání si věcí, jinak zavoláme naši ochranku a oni vás odsud vyhodí. V IT oddělení žádná komunikace, žádný růst, žádné adekvátní řízení.“

Tento názor neznámého současného „ajťáka“ můžu kdykoliv podepsat!

Je komické, jak se snaží zdejší personální oddělení publikováním svých anonymních příspěvků vylepšovat špatné hodnocení zaměstnanců a posouvat reputaci Radio ГA / ГA do černých čísel. Ostatně, je to jejich práce, za kterou je nutné jim vestoje zatleskat. Taková typická propaganda 😉

Většina zaměstnanců takto postižených to zpravidla po druhém bodu výše uvedené šablony vzdává a z důvodu právní přesily vyklidí nelibě právní bojiště.

Jsou zde ale i ti, kteří svůj boj s touto přesilou dokončili smírem, nebo dokonce soudní výhrou.

Zejména poslední případ, o kterém vás budu informovat v některém z dalších příspěvků, nám v mnohém přidal naději v úspěch i v tomto našem nerovném boji.

---

1. Pokus první před žalobní

Psal se únor 2020 a já jsem byl čerstvě „vyakčněn“. Připravoval jsem si reakci na výpověď a tehdy jsem se poprvé svěřil oné partě vyvolených, že si to nenechávám líbit a že jsem odhodlán se s Radio ГA / ГA soudit.

Tehdy jsem si myslel, že jsem „v tomto aktu opravdový panic“. Později jsem dohledal, že s několikaměsíčním předstihem mně předběhl můj bývalý kolega z „perského servisu“, který mimochodem v minulých týdnech svoji žalobu dotáhl úspěšně až k ústavnímu soudu.

Po počátečním zděšení (alespoň jsem si to tehdy najivně myslel) se začali dít věci!

Na můj návrh ke smíru zareagoval nejprve #MS („Mr. Sushi“) s gangsterským dotazem – „tak teda kolik?“ a že ten můj návrh bude pak posouvat dále. Připadalo mi to zvláštní, a tak dle známého „nechoď ke kovaříčkovi, jdi rovnou ke kováři“ jsem požádal o schůzku s někým, kdo o věci může rozhodovat. Myslel jsem si, že oněm „kovářem“ je #KF („Kristina Fšetko“), ostatně ta mi podepsala „dopis a doporučení na pracák“. A tak jsem mu tuto svou žádost i tlumočil.

Termín byl stanoven na 17.2.2020 a za Radio ГA / ГA se na moje požadavky měla podívat skupina parlamentářů ve složení #LA („Dr. Leklá Andělka“), #MS („Mr. Sushi“) a pro případ, že bych náhodou začal tropit hlouposti a trval na svém, byl posílen tým o nadřízeného mého tehdy nejbližšího nadřízeného #RC („Remotely Controlled“). Nelíbilo se mi, že smírčí jednání je chápáno z jejich strany jako „zaklekávačka“ 3:1, a tak jsem navrhl, že v takovém případě se tohoto zúčastní taky můj právní zástupce.

Termín byl stanoven a odsouhlasen.

Nesešli jsme se. Krátce před jednáním jsem totiž zjistil, že můj nadřízený #RC („Remotely Controlled“) se mi vloupal do počítače a četl si veškerou komunikaci mezi mnou a mým právním zástupcem, mezi mnou a rodinou, ošetřujícím lékařem a pracovními agenturami. O tom, co ho k tomu nejspíš vedlo, si můžete přečíst v článku „Zoufalí lidi dělají zoufalé věci“.

Následovalo mnou podání trestního oznámení proti tomuto jeho protizákonnému jednání, a jelikož to celé tato samozvaná parta parlamentářů náležitě zbagatelizovala a jeho konání dokonce ospravedlnila snahou „o šíření dobra a demokracie ve světě“, svoji účast na tomto „sedánku“ jsme jednostranně ukončili. Jediným zadostiučiněním nám tak bylo pouze to, že „Policie ČR“ i později i „Inspektorát práce“ označili takovéto chování mého nadřízeného za nezákonné a že tento „americký akční hrdina“ nuceně odletěl za svými za velkou louži.

2. Pokus první po žalobní

V červnu 2020 jsme byli vyzvání soudkyni #JH („Dr. Hustá“), abychom se dostavili na soud a formou petitu sdělili, co přesně očekáváme od těch svých dvou podaných žalob. Při přesvědčování o tom, že antidiskriminační žaloba je zbytečná a že na tu první na neplatnost výpovědi je zbytečné se spoléhat na úspěch, nám bylo „politicky naznačeno“, že to naše snažení bude na dlouhé roky a že není vyloučeno, že u toho i náležitě „finančně zakrvácíme“.

Zdejším okresním soudem nepolíbeni jsme nakonec nepodlehli a odhodlaně se pustili do boje. Vyklopili jsme, že jako projev dobré vůle ze strany žalované by nám stačilo u první žaloby několik měsíčních platů (ostatně jak je ve zdejším kraji zvykem) a u té druhé pouhá dobře a od srdce míněná omluva.

Pečlivě si to poznamenala do svých poznámek a následně nás „s pánem bohem“ propustila.

Malou chybkou na kráse bylo, že z tohoto téměř dvouhodinového našeho „plkání“ není žádný zvukový záznam a pouze zápis o dvou větách, viditelně vytvořených „ex-post“. Prý v soudní síni tehdy ještě nebylo nainstalováno žádné nahrávací zařízení.

Více o tomto prvním setkání se spravedlností je možné si načíst v článku „Jak čistit dočista do čista“.

3. Pokus druhý po žalobní

Psali se první dny roku 2021 a moje právní zastoupení v podobě mé sestry se poprvé setkalo s protistranou. Jelikož jsem si musel tehdy už těžce „vydělávat na chléb vezdejší“ na odpolední směně jisté nejmenované společnosti, jednání jsem se tehdy nezúčastnil a sledoval je pouze vpovzdálí. Tehdy vybavena společně domluvenými „notičkami“ a mojí plnou mocí dorazila na soud, kde se poprvé setkala s #MV („Mgr. Prasátko“) „face to face“.

Jak vyplynulo ze zvukové nahrávky, které mi pokaždé dokáže zvednou adrenalin a tlak, nebylo to lehké jednání.

Soudkyně #JH („Dr. Hustá“) tlačila na to, aby se obě stany vyjádřili, co by je jako výsledek smíru uspokojilo. My jsme si svůj návrh připravili ve třech variantách. Protistrana, i když byla vybavena plnou moc k uzavření smíru, nebyla schopna se na místě vyjádřit. Prý bude potřebovat souhlas klienta, který nemůže zařídit okamžitě přes telefon.

Pan advokát si vzal nakonec 5 dnů a prý bude volat až daleký Washington. Na argument, že když mně vyhazovali, tak Washington nepotřebovali, reagoval mlčením a opakováním svého požadavku na odročení.

Do týdne jsme měli ve schránce odpověď se vztyčeným prostředníkem a pochopitelně bez protinávrhu.

Nakonec v podobném duchu se nesli všechny naše další jednání o smíru. Možná s malou obměnou – tentokrát se už přidávala s nápady i paní soudkyně. O tom, „jak jsme se bavili“ nejlépe popisuje článek „Kolik to tak dělá, doktore?“.

Právní oddělení Radio ГA / ГA začalo hrát o čas a o naše nervy a blížil se náš mediační trip do Brna.

Prostě – slibem nezarmoutíš!

4. Pokus s mediátorem

Výlet do Brna z hlediska mediačního urovnání našich právních sporů skončil neslavně.

Chtělo by se dokonce říct, že to byla ztráta času. A skutečně byla?

Na druhé straně jsme se konečně dozvěděli, a to (ne)přímo z úst obou parlamentářů #LA („Dr. Leklá Andělka“) a #MV (Mgr. Prasátko“), a to po jejich dlouhém dohadování se na chodbě zdejšího mediačního úřadu, že moje zaměstnanecké „pá pá“ nebylo ani tak důsledek útoku ruské hackerské skupiny STRONTIUM na nebohé poštovní schránky místní „věrchušky“, ale spíše jako snaha to z jejich strany celé pojmout jako dlouze plánované organizační změny v místním IT.

Proto tedy ty 3 platy (po 15 letech příkladné práce pro firmu, doplňuji já).

Zkráceně – soudruh svými názory už dlouhodobě zlobil.

Jako další výrazný bonus jsme si z tohoto „tak trochu alternativního města“, jak je poslední dobou Brno nazýváno, odvezli domů i poučení o tom, jak správně nosit nasazenou roušku a co je a co není slušné chování.

Jimi navrhované „co jsme si – to jsme si“ v podobě 3 platů, a to striktně v rovině zákoníku práce, jsme pochopitelně s „povděkem za ty dary“ zamítli. O tom, jak to všechno probíhalo, si můžete přečíst zde „Kolik to tak dělá, doktore?“.

5. Pokus pomocí moci soudní

Rok 2021 byl vyplněn soudními taškařicemi ve věci obou našich žalob, a protože jsme si pořád nenechali vzít naději v náš úspěch v nich, přispěchala „se svojí troškou do mlýna“ i dlouholetá smluvní soudkyně Radio ГA / ГA #JH („Dr. Hustá“).

Zde bych chtěl obzvlášť ocenit její snahu o progres v těchto soudních jednáních tím, že dokonce při jednom z projednávaných žalob se pokusila navýšit původní návrh protistrany ze 3 na 5 platů. Na jedné straně jí to v podstatě ukládá „Občanský a soudní řád“. Na druhé straně jsme ji chápali. Po zkušenostech, kdy jsme striktně u vedení jejího senátu vyžadovali dodržování OSŘ, už nechtěla mít s námi nic společného ani ona a ani její nadřízená.

„Spravedlnost přes klíčovou dírku“ je asi nejlepším svědectvím o tom, jak vypadaly oba soudní procesy v jejím pojetí významu „slabší“ a „silnější“ strana práva.

Její návrh tak zapadnul ve vypjaté atmosféře onoho soudního jednání.

Naší argumentací bylo, že jakékoliv návrhy bychom přijali spíše ze strany přítomného právního zastoupení Radio ГA / ГA. Zkušenosti nám totiž velely, že právní zástupce, ač byl a pořád je držitelem pověření k jednání s námi o smíru, tohoto od počátku nebyl a není ochoten.

6. Pokus ala „co na to říkáte, pane prezidente“?

S našimi hlubokými zážitky z průběhu mediace a z pozadí vyjednávání se zástupci žalované Radio ГA / ГA jsme se chtěli podělit i s jejich čerstvě obměněnou firemní „věrchuškou“.

Ve svém dvoujazyčném otevřeném dopisu, adresovaném dne 8.3.2022 vybraným osobám z managementu společnosti, jsem se snažil shrnout zjištění a z nich pramenící podivnosti kolem mé výpovědi.

Na konkrétních faktech a důkazech jsem se snažil poukázat na to, že vím mnohem více o pozadí celého incidentu a že jsem o tom připraven informovat i jejich chlebodárce, kontrolory a donátory (USAGM, USAGM Watch a OIG).

Představa, že na základě v mailu publikovaných informací mi poděkují, vezmou mě kolem ramen, a nakonec mě konečně pozvou do své „firemní pevnosti“ k vysvětlení a dodání detailů, vzala brzy za své. I když se tímto pořád prsí ve svém morálním a etickém kodexu společnosti, publikovaném na „všech možných nádražích“ a detailně popsáno v jednom z předchozích článků „Opravdový Mirek Dušín“, naše skutečnost byla spíše opačná.

Viditelně po prvotním zděšení z toho, co si to ten „červ a poddruh“ vůbec dovolil, a po jejich notném několikatýdenním rozdýchávání, kdy jsem si už myslel, že mně jako odesílatele tohoto mailu opět „demokraticky zablokovali“, přistála mi do mailu pouze kratičká odpověď od samotné šéfové HR.

---

„Vážený pane,

Přijměte prosím tento e-mail jménem vedení společnosti, potvrzující přijetí vašeho mailu ze dne 8. března 2022. Jak víte, naše společnost je zastupována právníky z důvodu aktuálně probíhajícího soudního řízení. Z tohoto důvodu se s vámi nebudeme zapojovat do osobní komunikace nad rámec naší odpovědi na tento váš mail, který považujeme za nepodložené obvinění, které uvádíte ve svém dopise. Jakékoliv další dotazy nebo připomínky směřujte na naše právníky.

S pozdravem

Tvá Máňa“

---

Zastavme se a zamysleme se krátce nad textem této odpovědi.

Radio ГA / ГA je zastupováno vůči mně prominentní advokátní kanceláří a v mém případě advokátem #MV („Mgr. Prasátko“). A to je fakt. Vybralo si ji pro oblast pracovního práva dle jejich hodnocení jako „doporučená advokátní kancelář pro oblast pracovního práva“. To je taky fakt. Stejně jako si ji vybrali další významné české společnosti – JACOBS DOUWE EGBERTS CZ, ŠKODA TRANSPORTATION, ING BANK, ČESKÉ AEROLINIE, F.X.MEILER Slaný a další. Taky je to fakt. A jak se zdá – je zde Radio ГA / ГA v dobré společnosti. To je taky fakt. To, že tyto významné korporáty, mnohdy se zahraniční finanční účasti, chtějí mít za své nemalé palmáre úspěch u soudu, je taky pochopitelný fakt.

Nejsem si však jistý, jestli společnost, hrdě se hlásící k demokratickým hodnotám a tradicím, mohutně mávající patentem na šíření svého pojetí dobra ve světě, s historicky deklarovanou specializací na oblast dodržování lidských práv světově „od nevidím do nevidím“, je ochotna vyměnit své 70leté tradice a existenční reputaci za něco tak přízemního, jako je soudní vítězství v právní bitvě mezi ostříleným právníkem-specialistou, který ji zastupuje, a bývalým zaměstnancem, „ajťákem“ a právním samoukem? A to i za cenu propírání špinavého prádla v podobě informací o porušování českých zákonů a zásad, notabene i těch, o kterých hlásá na každé své web stránce?

Asi pochopíte, že mně jejich odpověď překvapila.

Neplánoval jsem se doprošovat slyšení a vysvětlování svých zjištění u jejich advokátní kanceláři, a tak jsem se po jejich odpovědi zaměřil spíše na přípravu svých odvolání u Městského soudu Praha. Bláhově jsem se domníval, že svou původní aktivitou s žádostí o vyslyšení k žádným dalším právním střetům už nedojde.

Další události mně však měli utvrdit v tom, jak jsem se hluboce mýlil.

Aniž bych to tušil, v této době už začal pracovat na mé reputaci jiný „neznámý“ můj jmenovec, který mě měl v dalších soudních odvolacích bitvách vykreslit jako osobu nedůvěryhodnou a náležitě zvrácenou.

Jak bylo zveřejněno v jednom z našich předchozích příspěvků s názvem „Simulakrum“ , začal jsem na „síti všech sítí“, díky propůjčené publicitě předsedkyně soudu #RV („Dr. Veverička“), škodit jako údajný šiřitel řetězových mailů a vlastně dneska i jako dezinformátor.

A proto, abych pochopil, kdo je tady doopravdy s tím správným světonázorem, poštvalo na mně Radio ГA / ГA svou avizovanou advokátní kancelář „#MV („Dr. Prasátko“) & Partners“ se svou „náhubkovou žalobou“.

Tentokrát oni proti mně.

A abych se nevzpouzel, tak navíc v podobě „předběžného opatření“, alias soudního „předběžka“, jinými slovy - o mně beze mně.

---

„Předběžné opatření spočívá v tom, že soud účastníku řízení, případně i třetí nezúčastněné osobě uloží něco vykonat, něčeho se zdržet nebo něco snášet. Změní-li se po jeho nařízení poměry, může je soud změnit nebo i zrušit, vždy však takové předběžné opatření zanikne automaticky dnem, kde se stane rozhodnutí soudu ve věci vykonatelným.“

---

Laicky řečeno - mlčet, nebo...

Ale o tom až v některém z příštích příspěvků. Už se na to moc těším!

7. Pokus se svým advokátem

Abych v sobě umlčel poslední doutnající pocit z toho, že jsem jako správný „chci$mír“ neudělal úplně všechno pro mír mezi mnou a Radio ГA / ГA, požádal jsem na Slovensku, kde jsem mezitím získal státní občanství a kde jsem se plánoval přestěhovat, čistokrevného slovenského advokáta, aby mě v mém úsilí o můj „$mír na zemi“ zastupoval. Po našem oboustranném podepsání plné moci, pan advokát – typický představitel starší právnické školy – kontaktoval advokáta protistrany #MV („Dr. Prasátko“) s žádostí o schůzku a s žádostí o součinnost.

Ani k jednomu z nich bohužel nedošlo, a tak toto naše zatím poslední snažení skončilo neúspěchem ještě dříve, než začalo.

Nezájem na osobní schůzce s ním a jednání advokáta Radio ГA / ГA ve stylu - „my dostaneme všechno“ a „vy budete rádi za to vůbec nic“, nakonec na jeho doporučení skončilo.

---

Byl to pan právník.

Aniž by mi dával plané, dobře zaplacené naděje, realisticky mi navrhl ukončit smlouvu a netahat tak ze mě další peníze.

Prý to nemá smysl a že jim nejde totiž ani o mír, ani o smír.

Že by další, kdo dospěl ke stejnému výsledku?

O tom ale až příště.

Karma je zdarma

Karma (sanskrt) nebo kamma (pálí) v buddhismu označuje etický přírodní zákon příčiny a následku. Zjednodušeně řečeno podle této doktríny egoistické jednání způsobuje utrpení, zatímco nesobecké jednání přináší štěstí. Z buddhistického pohledu neznamená karma „osud”, ale může být přeložena jako „čin” nebo „příčina a následek”.

Tolik klasicky na začátek definice něčeho, co se bude linout jako červená nit celým tímto mým příspěvkem. Ne, nebojte se, nebude to žádná „duchařina“.

Po tom, co dozněli poslední plané řeči #JH (Dr. Hustá“) u soudního jednání dne 2.11.2021, vedené k prázdné soudní lavici a jejím dvou židlím a zakončené jejím známým refrénem „jménem republiky“, jsme si v kavárně „Cirkus Café“, nacházející se „co by kamenem dohodil“ od fabriky na spravedlnost na Mičánkách a s názvem tak příznačným pro události právě námi zažité, lízali své čerstvé rány. V příjemné rodinné atmosféře této kavárničky jsme mezi doušky lahodného cappuccina a sousty chutného „čehosi“ z domácí kuchyně paní majitelky, probírali své další plány a hodnotili své příští možnosti. Někde zde, mezi sousty této výtečné bublaniny, doprovázené sestřinými historkami z řešení podobných patálií svých klientů, jsem konečně pochopil obsah vět, které se mi snažila od začátku našeho boje s těmito „větrnými mlýny“ říct:

„Nesmíš se snažit jim mstít – po tom, co jsem zde viděla a zažila, ti to bude jenom zbytečně odsávat energii. Oni s tím počítají. A jednou tě to pak zabije. Zkus se naopak u toho bavit“.

Bavit se? Ale čím? To je přeci masochizmus v tom nejčistším stavu, ne?

Myslím si, že tehdy poprvé se v rámci tohoto našeho kavárenského plkání zrodila myšlenka, že stejně všechny své spory s Radio ГA / ГA nejspíš prohrajeme, a že to opravdu už není o spravedlnosti. Bude to jen chtít vytrvat a se ctí tuto hru podle jejich pravidel dohrát.

Marně přemýšlím, kdy přesně jsem převzal tento styl jejich „osobního“ boje, kdy mi přestalo být jedno, v jakém světle a jakými barvami bude vykreslena moje bývalá „alma mater“ a kolik toho špinavého prádla jsem na ni ochoten vytáhnout na světlo boží?

Ale o tom až někdy příště.

Poté, co nám toto „rameno spravedlnosti“ svým vyhlášením rozsudku dalo dle zákona 15 dnů na odvolání, začali jsme přemýšlet nad tím, jak se s tímto šibeničním termínem poprat. 15 dnů, to je minimálně jeden víkend, kdy se přípravě odvolání budu moci vedle své práce věnovat „full time“, ale co ten zbytek? Tím, že ta „spravedlivá žena“ ukončila naše první kolo obou žalob v ten samý den, ostatně jak to měla od počátku naplánováno a jak to zaznělo i v odposleších zde a zde, museli jsme se odvolat do 15 dní, a to navíc v obou z nich.

Příprava „odvolačky“ na Městský soud Praha bude ale vyžadovat jinou munici! To jsme věděli oba. Navíc by to chtělo nějakého advokáta, zaznělo tehdy od nás téměř „unisono“.

Ale kde takového „vzít a nekrást“? Začal boj s časem.

S "hledáním" pomohl nezištně „Google“. S „nekradením“ mi ale vůbec nepomohl můj dotaz na stav mého bankovního účtu. Chudák, hodně zdecimovaný událostmi onoho podzimu 2019 (popsaného zde) a očekávanou „dardou“ za „soudní trovy“ panu advokátovi protistrany #MV („Mgr. Prasátko“) za prohrané první kolo, humorně popsaného zde, mi nenabízel možnosti, abych se ve svém spravedlivém boji proti nim v „odvolačce“ náležitě rozšoupl. Naproti tomu pro duo spravedlivých #MV („Mgr. Prasátko“) a #LA („Dr. Leklá Andělka“) to bylo „jiné porno“ – jim stačilo jen natáhnout ruku a #KF („Kristína Fšetko“), s laskavou pomocí #USAGM („US Global Media“) a z peněz amerických daňových poplatníků #UTP („US Tax payer“), rádi tuto „taškařici“ kdykoliv nezištně zalepí. „Justification“ (odůvodnění) - to je a bylo zde to důležité a správné slovo, platící při každém zdejším „sypání“.

S chybějícím časem nám pomohl naštěstí zákon, konkrétně institut „blanketního odvolání“. S časem nám ale taky na neštěstí pomohlo náhlé úmrtí našeho otce, které jsme jako důvod k prodloužení doby pro odvolání uvedli ve své žádosti. Díky této událostí jsme se tak navíc stali i sirotami.

Škoda. Tak moc jsem se mu chtěl jednou pochlubit, že jsem se doopravdy nedal a že jsme to všechno, spolu se sestrou, nakonec proti nim vyhráli. Proti samotnému Radio ГA / ГA!

A protože karma je (ne)spravedlivá, dala o sobě vědět i u protistrany. Ve stejném roce, kdy jsme podávali obě žaloby proti Radio ГA / ГA, se údajně v rodině jejich věrné „smluvní“ soudkyně stala událost, které by se nechtěl dožít žádný milující rodič. Smrt dospívající dcery rukou přítele a vraha v jedné osobě bylo něco, o čemž se běžně dočtete pouze v detektivkách nebo na stránkách bulváru. Navíc jeho jméno, tolik podobné tomu mému, nebo náš společný slovenský původ, který nám našim narozením byl do vínku dán, dávalo mi tehdy jednoduché vysvětlení její podjatosti vůči nám.

RIP oběma.

Pojďme ale k méně smutným věcem, a v rámci jakési právní osvěty mi dovolte větu k tomuto typu odvolání.

„Odvolatelé podávají tzv. blanketní odvolání zejména za účelem získání dodatečného časového prostoru ke specifikaci odvolacích důvodů.“

Neznaje, jaké finanční náklady spojené s tímto našim rozhodnutím nás čekají, jsme se na pohřbu otce domluvili na následující strategii:

• K žalobě na „neplatnost výpovědi“ si necháme vytvořit odvolání od nějaké renomované právní kanceláře, nejlépe sídlící na Václavském náměstí a „prsící„ se několika hodnoceními „Právník roku“

• K žalobě proti „diskriminaci a nerovnému zacházení“ se postavíme čelem a zabojujeme opět svými vlastními silami

• Abychom ušetřili čas (a i nějakou tu „kačku“, než seženeme na trhu nějakého toho advokáta k zastupování), pošleme na Obvodní soud k oběma žalobám „blanketní odvolání“, připravené vlastními silami

Nastartoval jsem Google a začal hledat a oslovovat.

Při hledání vhodného právního zastupování v podobě advokáta, který by vyhovoval co nejpřesněji mým „ajťáckým představám“, což by se dalo přeložit jako co nejlepší poměr „cena/výkon“, jsem brzy pochopil, že splnění tohoto úkolu bude, i s ohledem na zbývající čas do podání našeho odvolání, nadlidský výkon.

Ne, že by se advokátů na advokátním záhonku neurodilo dost. Je jich tam dokonce plná „komora“, ochotných a připravených vám pomáhat a vás věřím i bránit!

Bohužel jejich členství zde není zárukou toho, že vás při každé příležitosti neoholí jako ovečku a jako bonus k tomu celému vám přidají realitu vyluxovaného bankovního konta. Představu, že mně bude pro moje hnědé oči zastupovat v mém spravedlivém boji JUDr. Tomáš Sokol, jsem tedy s těžkým srdcem a slzou v oku zavrhl. Místo toho jsem se začal v hledání zaměřovat na kategorii á-la mírně dražších advokátů „Ex Offo“. To, že tací dobrodinci opravdu neexistují, jsem poznal záhy.

Představa, že bude pro nějakého advokáta na volné noze stavovskou ctí a výzvou zároveň se utkat s právním zastoupením Radio ГA / ГA, vzala taky brzy za své. V několika případech jsem se dokonce setkal s tím, že s tímto etalonem americké demokracie se někteří z nich ani nehodlali profesně zaplést. Že by zapracovaly pověst a dlouhá chapadla „Aspen Institute Central Europe“? Fakt nevím.

Termín se ale neúprosně blížil, a tak jsme odeslali na Obvodní soud pro Prahu 10 a k rukám #JH („Dr. Hustá“) následující žádost.

Netrvalo dlouho a naše „blanketní odvolání“ v obou žalobách směřovaly s požehnáním #JH („Dr. Hustá“) na Městský soud Praha a my, vybaveni předpisovými rouškami, jsme se odhodlaně vypravili na domluvenou schůzku do centra Prahy.

Cíl byl jasný – najít rychle advokáta! Ba co víc, najít ideálního advokáta!

Měl to být advokát, dle našich představ, Pan Právník. Žádná rychlokvaška, nebo absolvent profláknutých plzeňských práv! Spíše starší, prošedivělý, v soudních bitvách ostřílený, výhrami v nich ověnčený, mající svou práci za nezištní koníček a beroucí nové případy pouze jako další výzvu. Že takový někdo je opravdu pouze idealistická postavička z přihlouplých právních seriálů, jsme měli poznat brzy.

Ve smluvenou dobu nás na recepci vyhlášené advokátní kanceláře „Ona & On“ v centru Prahy vyzvednul asi třicetiletý dvojitý magistr s pečlivě zastřiženými tmavými vlasy s brilantinou, v dobře padnoucím oblečku od Blažka a botičkami od tamtéž. Po několika zdvořilostních frázích a nad pozdním "café" z ekologického kelímku jsme se záhy v naší debatě posunuli k meritu celé věci.

Dle ceníku, zveřejněného tehdy na netu, byla základní délka schůzky s klientem stanovena na 45 minut v ceně 1800 Kč, přičemž 20 minutová zahřívací schůzka byla zcela zdarma. Je nabíledni, že prvních 20 minut se pobavíte maximálně o počasí, případně o případných procesních úkonech a zamýšlených postupech, a tak jediný smysluplný výsledek z této schůzky jsme očekávali v následných 45 minutách.

Ti z vás, kteří sledují můj příběh od počátku mi určitě dají za pravdu, že povykládat o tomto všem mém trápení za pouhou jednu hodinu je skutečně nadlidský výkon. Zaměřili jsme se tedy na to podstatné z celého našeho příběhu a hlavně na „jaké by to bylo, kdybychom si plácli“. Obzvlášť nás zajímalo, jak to pan advokát vidí tou svojí optikou a jaké zde máme šance?

Bylo by naivní se domnívat, že budeme odcházet z této naší společné první schůzky s jasnou nabídkou. Jakkoliv, na konci sezení, které naší straně uteklo jako voda, se zrodil dokonce i něco jako „fahrplan“. A jelikož jsme si s blížícím se koncem naší schůzky nemohli nevšimnout advokátovo urputného boje s únavou, projevující se stále častěji neúspěšným bojem se skrytým zíváním, rozešli jsme se s „pánem bohem“ a se slibem zvážit jeho nabídku k zastupování.

V čem tedy spočívala ona nabídka? Odpovím po krátkém úvodu.

Jak bylo popsané v jednom z našich příspěvků zde, díky velice originálnímu způsobu vedení spisů obvodním soudem k oběma našim žalobám došlo kuriózně k tomu, že velikost naší složky nabobtnala a začala se blížit, díky rozsáhlým přílohám a zvukovým záznamům, kvalitním románům typu „Vojna a mír“. Takže ještě jsme se pořádně ani nerozšoupli a už jsme zaplnili menší TESCO vozík, jsem si tehdy říkal. Toto jejich soudní snažení mělo tak za následek, že najdete-li konečně nějakého advokáta a požádáte jej o vaše právní zastupování, bude logicky před svým „resumé“ požadovat čas na seznámení se s případem. To znamená – všechno si přečíst a vyslechnout.

Bohužel, vůbec vám nepomůžou váš „psí pohled“ a ani váš případný přesvědčovací talent. Je to prostě byznys jako kterýkoliv jiný a jeho právo znát meritum věci před svým rozhodnutím do toho s vámi jít nebo nejít, je tedy logické.

A jak je takové seznamování s případem naceňováno? Cena je stanovena dohodou.

Když si zpětně procházím v hlavě průběh oné naší tehdejší schůzky, nemůžu se zbavit pocitu, že jeho první zazívání nastalo někde krátce po jim vyřčené odhadované ceně za nastudování mého spisu. Nejspíš očekával aplaus nad tak úžasnou nabídkou, kterou jsme, pro něj z neznámých důvodů, náležitě nedocenili. Fakt nevím. Neměl jsem prostě předtím zkušenosti. Místo toho se od nás dočkal pouze dodatečných otázek nad tím, co všechno je v té ceně zahrnuto a jestli je to cena konečná, nebo jenom takový ten „první výkop“.

Trapnost okamžiku nezachránilo ani náš apel na jeho city, že jsem prostě „skoro socka“, nezákonně vyhozena těsně před svým důchodem na dlažbu, a že tento případ vidíme jako jeho jasnou výhru, kterou zvládne bez zapocení a lehce levou zadní.

Nepřesvědčili jsme…

Jaká byla tedy ona cena, která se „neodmítá“?

První nabídka byla zhruba na 70 000 Kč a bylo to pouze za „první výkop“ a bez DPH, což je ale už dnes nepodstatné. Podstatnějším faktem ale bylo, že se jednalo pouze o několikahodinové čtení spisu, zakončené konstatováním, že se do toho půjde, nebo ne. Žádná jistota, pouze jakási naděje s výhledem do budoucna. Ale hlavně, že pokud se do toho půjde, další podobné částky budou následovat v rychlém sledu.

Možná jsme ho při tom našem úvodním interview nalákali na vidinu téměř milionové výhry v případě jim vyhraného sporu a tím pádem na to, že budeme mu mít z čeho náležitě „sypat“. I toto možná mohlo hrát určitou roli v jeho myšlenkových pochodech. Možná, kdo ví?

Jakkoliv, následně snížil svou nabídku na 30 000 Kč „za ono pouhé počteníčko“, ale s definitivním dovětkem, které mluvilo za vše – „berte, nebo nechte být“! Škoda jen, že naše původní nabídka v podobě několika desítek procent z vysouzené částky jako jeho podíl na úspěchu v tomto sporu, ho nechávala chladným. Holt, zvolil nepodnikatelské „lepší vrabec v hrsti, než holub na střeše“. A není se čemu divit, by se s odstupem času dalo říct.

A tak jsem obratem poslal ze svého účtu oněch 1800 Kč za naší společnou ztrátu času a taky vlastně i za neocenitelnou zkušenost s poznáním, jak to zde s těmi právními službami chodí.

Díky tomu dnes vím, na kolik si zhruba přijde advokátní kancelář #MV (Dr. Prasátko“) a už mám i představu, jak štědří musí být američtí daňoví poplatníci #UTP („US Tax payer“), aby ochránili morální bezúhonnost a reputaci Radio ГA / ГA.

Začteme se tedy do nabídky pana dvojitého magistra.

---

---

Zálohová faktura na více než 36 000 Kč za práci, která ještě nebyla odvedena, mi dorazila do schránky včas. Nikdy však nebyla zaplacena. Místo toho zafungovala ona karma a my jsme náhle začali mít úplně jiné problémy. Peníze za napomáhání ke spravedlnosti tak nakonec spolkly úplně jiné události, spojené s organizací pohřbu a s řešením závěti.

Blížili se stále ještě kovidové Vánoce 2021 a mnoho lidí v republice si přálo zažít lepší rok než ten, který jim právě ve společnosti roušek končil.

Taky jsem to tak měl. To jsem ale ještě netušil, že svým rozhodnutím se odvolat proti rozhodnutím prvostupňového soudu, ale taky svými stížnostmi, adresovanými Ministerstvu spravedlnosti ČR, pomůžu na svět svému jinému a horšímu nebinárnímu „já“.

Dodatečně jsem ho pojmenoval „Simulakrum“ – ostatně jako celý jeho příběh zde

V pondělí 13.12.2021 jsme pohřbili otce a do dalších bojů proti Radio ГA / ГA jsme nastoupili ve známé nezměněné sestavě.

Opět jen já a moje sestra.