Karma (sanskrt) nebo kamma (pálí) v buddhismu označuje etický přírodní zákon příčiny a následku. Zjednodušeně řečeno podle této doktríny egoistické jednání způsobuje utrpení, zatímco nesobecké jednání přináší štěstí. Z buddhistického pohledu neznamená karma „osud”, ale může být přeložena jako „čin” nebo „příčina a následek”.
Tolik klasicky na začátek definice něčeho, co se bude linout jako červená nit celým tímto mým příspěvkem. Ne, nebojte se, nebude to žádná „duchařina“.
Po tom, co dozněli poslední plané řeči #JH (Dr. Hustá“) u soudního jednání dne 2.11.2021, vedené k prázdné soudní lavici a jejím dvou židlím a zakončené jejím známým refrénem „jménem republiky“, jsme si v kavárně „Cirkus Café“, nacházející se „co by kamenem dohodil“ od fabriky na spravedlnost na Mičánkách a s názvem tak příznačným pro události právě námi zažité, lízali své čerstvé rány. V příjemné rodinné atmosféře této kavárničky jsme mezi doušky lahodného cappuccina a sousty chutného „čehosi“ z domácí kuchyně paní majitelky, probírali své další plány a hodnotili své příští možnosti. Někde zde, mezi sousty této výtečné bublaniny, doprovázené sestřinými historkami z řešení podobných patálií svých klientů, jsem konečně pochopil obsah vět, které se mi snažila od začátku našeho boje s těmito „větrnými mlýny“ říct:
„Nesmíš se snažit jim mstít – po tom, co jsem zde viděla a zažila, ti to bude jenom zbytečně odsávat energii. Oni s tím počítají. A jednou tě to pak zabije. Zkus se naopak u toho bavit“.
Bavit se? Ale čím? To je přeci masochizmus v tom nejčistším stavu, ne?
Myslím si, že tehdy poprvé se v rámci tohoto našeho kavárenského plkání zrodila myšlenka, že stejně všechny své spory s Radio ГA / ГA nejspíš prohrajeme, a že to opravdu už není o spravedlnosti. Bude to jen chtít vytrvat a se ctí tuto hru podle jejich pravidel dohrát.
Marně přemýšlím, kdy přesně jsem převzal tento styl jejich „osobního“ boje, kdy mi přestalo být jedno, v jakém světle a jakými barvami bude vykreslena moje bývalá „alma mater“ a kolik toho špinavého prádla jsem na ni ochoten vytáhnout na světlo boží?
Ale o tom až někdy příště.
Poté, co nám toto „rameno spravedlnosti“ svým vyhlášením rozsudku dalo dle zákona 15 dnů na odvolání, začali jsme přemýšlet nad tím, jak se s tímto šibeničním termínem poprat. 15 dnů, to je minimálně jeden víkend, kdy se přípravě odvolání budu moci vedle své práce věnovat „full time“, ale co ten zbytek? Tím, že ta „spravedlivá žena“ ukončila naše první kolo obou žalob v ten samý den, ostatně jak to měla od počátku naplánováno a jak to zaznělo i v odposleších zde a zde, museli jsme se odvolat do 15 dní, a to navíc v obou z nich.
Příprava „odvolačky“ na Městský soud Praha bude ale vyžadovat jinou munici! To jsme věděli oba. Navíc by to chtělo nějakého advokáta, zaznělo tehdy od nás téměř „unisono“.
Ale kde takového „vzít a nekrást“? Začal boj s časem.
S "hledáním" pomohl nezištně „Google“. S „nekradením“ mi ale vůbec nepomohl můj dotaz na stav mého bankovního účtu. Chudák, hodně zdecimovaný událostmi onoho podzimu 2019 (popsaného zde) a očekávanou „dardou“ za „soudní trovy“ panu advokátovi protistrany #MV („Mgr. Prasátko“) za prohrané první kolo, humorně popsaného zde, mi nenabízel možnosti, abych se ve svém spravedlivém boji proti nim v „odvolačce“ náležitě rozšoupl. Naproti tomu pro duo spravedlivých #MV („Mgr. Prasátko“) a #LA („Dr. Leklá Andělka“) to bylo „jiné porno“ – jim stačilo jen natáhnout ruku a #KF („Kristína Fšetko“), s laskavou pomocí #USAGM („US Global Media“) a z peněz amerických daňových poplatníků #UTP („US Tax payer“), rádi tuto „taškařici“ kdykoliv nezištně zalepí. „Justification“ (odůvodnění) - to je a bylo zde to důležité a správné slovo, platící při každém zdejším „sypání“.
S chybějícím časem nám pomohl naštěstí zákon, konkrétně institut „blanketního odvolání“. S časem nám ale taky na neštěstí pomohlo náhlé úmrtí našeho otce, které jsme jako důvod k prodloužení doby pro odvolání uvedli ve své žádosti. Díky této událostí jsme se tak navíc stali i sirotami.
Škoda. Tak moc jsem se mu chtěl jednou pochlubit, že jsem se doopravdy nedal a že jsme to všechno, spolu se sestrou, nakonec proti nim vyhráli. Proti samotnému Radio ГA / ГA!
A protože karma je (ne)spravedlivá, dala o sobě vědět i u protistrany. Ve stejném roce, kdy jsme podávali obě žaloby proti Radio ГA / ГA, se údajně v rodině jejich věrné „smluvní“ soudkyně stala událost, které by se nechtěl dožít žádný milující rodič. Smrt dospívající dcery rukou přítele a vraha v jedné osobě bylo něco, o čemž se běžně dočtete pouze v detektivkách nebo na stránkách bulváru. Navíc jeho jméno, tolik podobné tomu mému, nebo náš společný slovenský původ, který nám našim narozením byl do vínku dán, dávalo mi tehdy jednoduché vysvětlení její podjatosti vůči nám.
RIP oběma.
Pojďme ale k méně smutným věcem, a v rámci jakési právní osvěty mi dovolte větu k tomuto typu odvolání.
„Odvolatelé podávají tzv. blanketní odvolání zejména za účelem získání dodatečného časového prostoru ke specifikaci odvolacích důvodů.“
Neznaje, jaké finanční náklady spojené s tímto našim rozhodnutím nás čekají, jsme se na pohřbu otce domluvili na následující strategii:
K žalobě na „neplatnost výpovědi“ si necháme vytvořit odvolání od nějaké renomované právní kanceláře, nejlépe sídlící na Václavském náměstí a „prsící„ se několika hodnoceními „Právník roku“
K žalobě proti „diskriminaci a nerovnému zacházení“ se postavíme čelem a zabojujeme opět svými vlastními silami
Abychom ušetřili čas (a i nějakou tu „kačku“, než seženeme na trhu nějakého toho advokáta k zastupování), pošleme na Obvodní soud k oběma žalobám „blanketní odvolání“, připravené vlastními silami
Nastartoval jsem Google a začal hledat a oslovovat.
Při hledání vhodného právního zastupování v podobě advokáta, který by vyhovoval co nejpřesněji mým „ajťáckým představám“, což by se dalo přeložit jako co nejlepší poměr „cena/výkon“, jsem brzy pochopil, že splnění tohoto úkolu bude, i s ohledem na zbývající čas do podání našeho odvolání, nadlidský výkon.
Ne, že by se advokátů na advokátním záhonku neurodilo dost. Je jich tam dokonce plná „komora“, ochotných a připravených vám pomáhat a vás věřím i bránit!
Bohužel jejich členství zde není zárukou toho, že vás při každé příležitosti neoholí jako ovečku a jako bonus k tomu celému vám přidají realitu vyluxovaného bankovního konta. Představu, že mně bude pro moje hnědé oči zastupovat v mém spravedlivém boji JUDr. Tomáš Sokol, jsem tedy s těžkým srdcem a slzou v oku zavrhl. Místo toho jsem se začal v hledání zaměřovat na kategorii á-la mírně dražších advokátů „Ex Offo“. To, že tací dobrodinci opravdu neexistují, jsem poznal záhy.
Představa, že bude pro nějakého advokáta na volné noze stavovskou ctí a výzvou zároveň se utkat s právním zastoupením Radio ГA / ГA, vzala taky brzy za své. V několika případech jsem se dokonce setkal s tím, že s tímto etalonem americké demokracie se někteří z nich ani nehodlali profesně zaplést. Že by zapracovaly pověst a dlouhá chapadla „Aspen Institute Central Europe“? Fakt nevím.
Termín se ale neúprosně blížil, a tak jsme odeslali na Obvodní soud pro Prahu 10 a k rukám #JH („Dr. Hustá“) následující žádost.
Netrvalo dlouho a naše „blanketní odvolání“ v obou žalobách směřovaly s požehnáním #JH („Dr. Hustá“) na Městský soud Praha a my, vybaveni předpisovými rouškami, jsme se odhodlaně vypravili na domluvenou schůzku do centra Prahy.
Cíl byl jasný – najít rychle advokáta! Ba co víc, najít ideálního advokáta!
Měl to být advokát, dle našich představ, Pan Právník. Žádná rychlokvaška, nebo absolvent profláknutých plzeňských práv! Spíše starší, prošedivělý, v soudních bitvách ostřílený, výhrami v nich ověnčený, mající svou práci za nezištní koníček a beroucí nové případy pouze jako další výzvu. Že takový někdo je opravdu pouze idealistická postavička z přihlouplých právních seriálů, jsme měli poznat brzy.
Ve smluvenou dobu nás na recepci vyhlášené advokátní kanceláře „Ona & On“ v centru Prahy vyzvednul asi třicetiletý dvojitý magistr s pečlivě zastřiženými tmavými vlasy s brilantinou, v dobře padnoucím oblečku od Blažka a botičkami od tamtéž. Po několika zdvořilostních frázích a nad pozdním "café" z ekologického kelímku jsme se záhy v naší debatě posunuli k meritu celé věci.
Dle ceníku, zveřejněného tehdy na netu, byla základní délka schůzky s klientem stanovena na 45 minut v ceně 1800 Kč, přičemž 20 minutová zahřívací schůzka byla zcela zdarma. Je nabíledni, že prvních 20 minut se pobavíte maximálně o počasí, případně o případných procesních úkonech a zamýšlených postupech, a tak jediný smysluplný výsledek z této schůzky jsme očekávali v následných 45 minutách.
Ti z vás, kteří sledují můj příběh od počátku mi určitě dají za pravdu, že povykládat o tomto všem mém trápení za pouhou jednu hodinu je skutečně nadlidský výkon. Zaměřili jsme se tedy na to podstatné z celého našeho příběhu a hlavně na „jaké by to bylo, kdybychom si plácli“. Obzvlášť nás zajímalo, jak to pan advokát vidí tou svojí optikou a jaké zde máme šance?
Bylo by naivní se domnívat, že budeme odcházet z této naší společné první schůzky s jasnou nabídkou. Jakkoliv, na konci sezení, které naší straně uteklo jako voda, se zrodil dokonce i něco jako „fahrplan“. A jelikož jsme si s blížícím se koncem naší schůzky nemohli nevšimnout advokátovo urputného boje s únavou, projevující se stále častěji neúspěšným bojem se skrytým zíváním, rozešli jsme se s „pánem bohem“ a se slibem zvážit jeho nabídku k zastupování.
V čem tedy spočívala ona nabídka? Odpovím po krátkém úvodu.
Jak bylo popsané v jednom z našich příspěvků zde, díky velice originálnímu způsobu vedení spisů obvodním soudem k oběma našim žalobám došlo kuriózně k tomu, že velikost naší složky nabobtnala a začala se blížit, díky rozsáhlým přílohám a zvukovým záznamům, kvalitním románům typu „Vojna a mír“. Takže ještě jsme se pořádně ani nerozšoupli a už jsme zaplnili menší TESCO vozík, jsem si tehdy říkal. Toto jejich soudní snažení mělo tak za následek, že najdete-li konečně nějakého advokáta a požádáte jej o vaše právní zastupování, bude logicky před svým „resumé“ požadovat čas na seznámení se s případem. To znamená – všechno si přečíst a vyslechnout.
Bohužel, vůbec vám nepomůžou váš „psí pohled“ a ani váš případný přesvědčovací talent. Je to prostě byznys jako kterýkoliv jiný a jeho právo znát meritum věci před svým rozhodnutím do toho s vámi jít nebo nejít, je tedy logické.
A jak je takové seznamování s případem naceňováno? Cena je stanovena dohodou.
Když si zpětně procházím v hlavě průběh oné naší tehdejší schůzky, nemůžu se zbavit pocitu, že jeho první zazívání nastalo někde krátce po jim vyřčené odhadované ceně za nastudování mého spisu. Nejspíš očekával aplaus nad tak úžasnou nabídkou, kterou jsme, pro něj z neznámých důvodů, náležitě nedocenili. Fakt nevím. Neměl jsem prostě předtím zkušenosti. Místo toho se od nás dočkal pouze dodatečných otázek nad tím, co všechno je v té ceně zahrnuto a jestli je to cena konečná, nebo jenom takový ten „první výkop“.
Trapnost okamžiku nezachránilo ani náš apel na jeho city, že jsem prostě „skoro socka“, nezákonně vyhozena těsně před svým důchodem na dlažbu, a že tento případ vidíme jako jeho jasnou výhru, kterou zvládne bez zapocení a lehce levou zadní.
Nepřesvědčili jsme…
Jaká byla tedy ona cena, která se „neodmítá“?
První nabídka byla zhruba na 70 000 Kč a bylo to pouze za „první výkop“ a bez DPH, což je ale už dnes nepodstatné. Podstatnějším faktem ale bylo, že se jednalo pouze o několikahodinové čtení spisu, zakončené konstatováním, že se do toho půjde, nebo ne. Žádná jistota, pouze jakási naděje s výhledem do budoucna. Ale hlavně, že pokud se do toho půjde, další podobné částky budou následovat v rychlém sledu.
Možná jsme ho při tom našem úvodním interview nalákali na vidinu téměř milionové výhry v případě jim vyhraného sporu a tím pádem na to, že budeme mu mít z čeho náležitě „sypat“. I toto možná mohlo hrát určitou roli v jeho myšlenkových pochodech. Možná, kdo ví?
Jakkoliv, následně snížil svou nabídku na 30 000 Kč „za ono pouhé počteníčko“, ale s definitivním dovětkem, které mluvilo za vše – „berte, nebo nechte být“! Škoda jen, že naše původní nabídka v podobě několika desítek procent z vysouzené částky jako jeho podíl na úspěchu v tomto sporu, ho nechávala chladným. Holt, zvolil nepodnikatelské „lepší vrabec v hrsti, než holub na střeše“. A není se čemu divit, by se s odstupem času dalo říct.
A tak jsem obratem poslal ze svého účtu oněch 1800 Kč za naší společnou ztrátu času a taky vlastně i za neocenitelnou zkušenost s poznáním, jak to zde s těmi právními službami chodí.
Díky tomu dnes vím, na kolik si zhruba přijde advokátní kancelář #MV (Dr. Prasátko“) a už mám i představu, jak štědří musí být američtí daňoví poplatníci #UTP („US Tax payer“), aby ochránili morální bezúhonnost a reputaci Radio ГA / ГA.
Začteme se tedy do nabídky pana dvojitého magistra.
Zálohová faktura na více než 36 000 Kč za práci, která ještě nebyla odvedena, mi dorazila do schránky včas. Nikdy však nebyla zaplacena. Místo toho zafungovala ona karma a my jsme náhle začali mít úplně jiné problémy. Peníze za napomáhání ke spravedlnosti tak nakonec spolkly úplně jiné události, spojené s organizací pohřbu a s řešením závěti.
Blížili se stále ještě kovidové Vánoce 2021 a mnoho lidí v republice si přálo zažít lepší rok než ten, který jim právě ve společnosti roušek končil.
Taky jsem to tak měl. To jsem ale ještě netušil, že svým rozhodnutím se odvolat proti rozhodnutím prvostupňového soudu, ale taky svými stížnostmi, adresovanými Ministerstvu spravedlnosti ČR, pomůžu na svět svému jinému a horšímu nebinárnímu „já“.
Dodatečně jsem ho pojmenoval „Simulakrum“ – ostatně jako celý jeho příběh zde
V pondělí 13.12.2021 jsme pohřbili otce a do dalších bojů proti Radio ГA / ГA jsme nastoupili ve známé nezměněné sestavě.
Opět jen já a moje sestra.
